Miloš Černý byl nedílnou součástí sajdkárkrosové rodiny po několik desetiletí. K této disciplíně přičichl už na začátku 80. let, v době jejího obrovského rozmachu. Velkou roli sehrálo i jeho bydliště v Nečíně a blízké Ouběnice, kde se jezdily slavné mezinárodní a později i světové závody v sajdkárkrosu. Volba byla jasná – sajdkára se stala jeho životní cestou.

V roce 1982 si pořídil svou první sajdkáru s motorem Jawa 520 ccm a o rok později absolvoval první závody se spolujezdcem Radkem Pinkasem. Konkurence byla obrovská, v tehdejším Československu startovalo kolem 150 sajdkár, a Miloš si musel svou pozici vybojovat postupem přes výkonnostní třídy. Úsilí se vyplatilo – v roce 1985 se stal mistrem malého mistrovství republiky se spolujezdcem Jardou Vršeckým a definitivně se zařadil mezi elitu.

Následně patřil k předním jezdcům nejvyššího šampionátu sajdkár v tehdejším Československu. Na svém kontě měl nespočet pódiových umístění, vítězství a věnce nejen z domácích závodů, ale i ze zahraničí. Jeho závodní kariéru přerušila Sametová revoluce, kdy se začal věnovat podnikání. Ani tehdy však vazby na sajdkárkros nepřerušil – jeho firma se významně podílela na pořádání mistrovství světa sajdkár v Ouběnicích v letech 1994 a 1995.

Touha závodit ho ale nikdy neopustila. Po čase se vrátil zpět na trať a znovu patřil mezi přední jezdce republikového šampionátu. Zároveň začal pomáhat s prvními motokrosovými kroky svého syna Lukáše, z něhož vyrostl špičkový sajdkárkrosař a pozdější mistr České republiky v roce 2022.

Na přelomu milénia se Miloš Černý pustil do další velké výzvy – vzkříšení legendární značky Jawa v sajdkárkrosu. Po získání licence začal stavět sajdkárkrosové motory Jawa, které se znovu prosadily na nejvyšší úrovni. S jeho technikou vybojovali bratři Čermákové mistrovský titul v roce 2010 a o dvanáct let později stejný úspěch zopakoval jeho syn Lukáš.

Osudový zlom přišel 23. května 2004. Při testování na tréninku v Jiníně následoval po jednom ze skoků těžký pád, při němž sajdkára dopadla motorem na jeho záda. Následkem přerušení míchy zůstal ochrnutý od prsou dolů a po zbytek života byl odkázán na invalidní vozík.

Ani tato krutá rána osudu ho však od sajdkárkrosu neodtrhla. Naopak – dál se aktivně podílel na vývoji motorů Jawa, podporoval závodní posádky a stál po boku svého syna Lukáše. Pravidelně jsme se s ním setkávali na závodech i při akcích kolem Jawa Racing Teamu. Vždy s úsměvem, dobrou náladou a ochotou pomoci.

Miloš Černý byl člověk s velkým srdcem, kamarád každého, kdo miloval sajdkárkros stejně jako on. Český sajdkárkros v něm ztrácí mimořádnou osobnost, která dlouhá léta výrazně ovlivňovala jeho směr a vývoj. Jeho stopa v této disciplíně zůstane navždy nesmazatelná.


Poslední rozloučení s Milošem Černým proběhne ve čtvrtek 8. ledna ve 13 hodin v obřadní síni na Hvězdičce v Příbrami.


Čest jeho památce. Odpočívej v pokoji, kamaráde!


FOTOGALERIE z kariéry Miloše Černého:

























































(joh)
Foto: Osobní archiv Miloše Černého a Josefa Hejnala
5.1.2026