Na dlouhou cestu se vydali:

Josef Podzimek – Jaroslav Fendrych
Antonín Siatka – Max Jasanský
Jan Rubeš – Jan Maisner

Když naši jezdci odjížděli na závody, v ČR začínala velká obleva, která znemožnila uspořádání dalších mistrovských závodů. Naopak v Lotyšsku nebylo moc sněhu, ale třeskuté mrazy zaručovaly uspořádat závody. Už cesta přes Polsko nebyla jednoduchá. Cesta jim rychle ubíhala. Ale jejich jízda se nelíbila místní policii, která je odměnila mastnou pokutu za rychlost, která je v Polsku s přívěsným vozíkem omezena na 80 km/hod.

Když dorazili na závody, zjistili, že závodit v Lotyšsku nebude vůbec jednoduché. Trať byla úplně jiná, než jsou tratě u nás. Jelo se na 2 km dlouhém okruhu vytyčeném na strništi. Sněhu nebylo moc, ale díky déle trvajícím mrazům byla trať dobře sjízdná a velice rychlá. U nás jsme zvyklí, že po celý závodní den je prvořadé jezdit mistrovský i pohárový závod v motoskijöringu. Ale v Lotyšsku to bylo jinak. V elitní kategorii LMK, do které byli zařazeni všichni naši jezdci, startovalo celkem 18 dvojic. Samozřejmě se jely i různé doplňkové kategorie, kde byla k vidění i 1 Jawa 350. V programu byly také rozjížďky v zimním motokrosu juniorů, veteránů a čtyřkolek. Jely se dokonce i kategorie motocyklů MX1 a MX2 opatřenými hřeby!!! (označené jako „hřebíkový cross“). Den byl vlastně rozdělený na 2 bloky závodů – dopoledne se jezdily motoskijöringy a odpoledne zimní motokrosy. Na rozdíl od našich závodů ty lotyšské nesledovalo moc diváků, kterým se asi nechtělo mrznout. A to měli vstup zdarma.¨

Největším nepřítelem našich jezdců byla pro nás nepředstavitelná zima. Závodilo se za podmínek, kdy rtuť teploměru byla podle tiskové zprávy pořadatele až na -21 °C. U nás se většinou jezdí, kdy je teplota kolem nuly nebo i nad nulou. Málokdy jsme závodili ve velkých mrazech. Snad v minulosti jednou v Pěčíně, kdy nám taky pořádně mrzlo a uvažovalo se dokonce o předčasném ukončení závodu.

Naši jezdci byli na závodech vítáni. Vždyť byli jedinými nelotyšskými jezdci. Pořadatelé zařadili všechny 3 jezdce do elitní kategorie LMK, na kterou si museli na místě koupit jednorázovou licenci. Hlavně pro Siatku a Rubeše to byl určitě výkonnostní handicap, protože u nás jezdí Orlický pohár.

Už od rána se naši přesvědčovali o tom, že jsou zvyklí na příznivější podmínky a že jim chybí zkušenosti i vybavení pro závodění ve velkých mrazech. Na závody přijeli s motocykly na nekrytém vleku, a tak se nemohli divit, že motorkám se příliš nechtělo jet. Jezdci tak přišli o úvodní trénink a o seznámení s nezvyklou tratí. Ale vstřícní pořadatelé se jim snažili pomáhat tak, aby mohli závodit.

Jiný byl i systém závodu. Jely se 2 jízdy na 12 minut + 2 kola. Určitě zajímavé byly starty. V 1. jízdě byl jezdec připraven s nastartovaným motocyklem na startovní čáře a lyžař byl v určité vzdálenosti za ním. V momentu startu ho lyžař musel bruslením dostihnout, chytnout se lana a pak mohli odstartovat. V 2. jízdě si pozici vyměnili, protože motorku držel lyžař a jezdec ho musel doběhnout. A navíc do 2. jízdy vyrazili v protisměru. Pro nás něco neobvyklého.
 

V obou jízdách vyhráli suverénně Raivis Eikmanis s Feldersem, které známe velice dobře ze startů u nás. V roce 2024 Eikmanis získal český titul, v loňském roce nestačil pouze na Pavla Dvořáčka. Eikmanis zatím vede seriál s plným počtem 150 bodů, protože vyhrál všechny jízdy. Další známý Lotyš Raivis Zolmanis s Neskem (loni 3. v MČR) jel také výborně. V cíli byli dvakrát 3., celkově byli 2. Na stupně vítězů vystoupili i Silins – Calpa, když byli v jízdách 2. a 5.

A jak si vedli naši jezdci? Josef Podzimek s Jaroslavem Fendrychem byli podle očekávání z našich nejlepší. 1. jízdu předčasně ukončili v 7. minutě, protože jezdec měl tak promrzlé ruce, že to prostě nešlo jet dál. Byli tak hodnoceni na 16. pozici. Ve 2. jízdě ukázali, že dokážou držet krok s řadou lotyšských jezdců a dojeli 6. V celkovém hodnocení závodu obsadili 12. místo s 28 body.

Antonín Siatka s Maxem Jasanským dojeli v 1. rozjížďce na 14. pozici. V jízdě 2. doplatili na divokou jízdu jednoho Lotyše, který do nich zezadu najel. Výsledkem byl poškozený motocykl a pochroumaný lyžař. V hodnocení závodu byli s 11 body klasifikováni na 16. místě. Jan Ruboš s Janem Maisnerem byli celkově hned za svými týmovými kolegy, když za 17. a 15. místo získali celkem 10 bodů.

Naši jezdci si tak ze závodů odvezli řadu nových zkušeností z extrémních zimních závodů. Ale také drobné omrzliny, jeden rozbitý motocykl a zraněného lyžaře. Mají obdiv nás všech, že se nebáli vyrazit na pro ně neznámé závody.

Josef Vašíček
09.02.2026