Bratranci Pečové v sezoně 2025 neohromovali počtem vyhraných jízd, ale stabilitou, klidem a zkušeností. Když v polovině roku přišlo zranění, mnozí by sezonu odepsali. Oni však ukázali charakter. Po letní pauze se vrátili silnější a sérií vyrovnaných výkonů převzali vedení šampionátu, které už nepustili.



Titul stvrdili v Horním Újezdě – s rozvahou, bez zbytečného risku. A symbolicky jej převzali po desetinásobném mistru světa Danielu Willemsenovi. Rok 2025 tak definitivně potvrdil, že Pečové patří mezi elitu českého šampionátu.



S čerstvým mistrem republiky Ladislavem Pečem jsme si povídali o jeho cestě od začátků až na vrchol, o náročné sezoně 2025 i o rozhodnutí uzavřít kariéru právě na vrcholu. 

Začátky a vývoj



V republice jezdíš od roku 2016. Co si vybavíš, když se vrátíš ke své první sezoně a šestnáctému místu?

Celý tento sport je náročný, takže si vybavím, že od začátku to byla strašná dřina. 

Postupně ses posouval výsledkovou listinou až na vrchol. Byl tam nějaký klíčový moment, kdy ses cítil jako jezdec o úroveň výš?

Klíčový moment asi ne, ale celou dobu jsem věřil, že můžu patřit mezi ty lepší jezdce MMČR. 



První roky jsi závodil se svým bratrem Antonínem. Jaké to bylo jezdit v sourozenecké sestavě?

S bráchou se mi jezdilo dobře, bohužel jeho zdravotní problémy se zády ukončily jeho kariéru rychle. 



Teď si tvořil posádku s bratrancem Vítězslavem. V čem byla vaše spolupráce nejsilnější?

Asi v tom, že se vůbec o ničem nehádáme. 

Začínal jsi jako hokejista. Co ti hokej dal do sidecarcrossu?

Hokej mi dal fyzickou průpravu ke sportu. 



Profesí jsi řidič kamionu. Pomáhá ti tahle práce i v závodním životě?

Pomáhá hlavně tím, že díky ní můžeme dělat tento drahý sport. 

Cesta mezi elitu



Několik sezon jste byli stabilně v top 8 a pak top 5. Kdy jsi začal věřit, že můžete bojovat o titul?

Už když jsme byli v top 5, tak to bylo blízko. Jen časté zdravotní problémy a úrazy nám to kazily. 



Sezona 2024 byla výsledkově slabší, ale jeli jste jen tři závody. Bral jsi to jako motivaci do dalšího roku?

Slabší bohužel byla kvůli vážnému zranění, ale motivaci jsme pořád měli. 



Dnes patříš mezi stálice šampionátu. Cítíš větší tlak, nebo větší klid než dřív?

Tlak jsem cítil trochu vždycky, ale říkal jsem si, že mám vše ve svých rukou. 

 


Sezona 2025



Šli jste do sezony 2025 s cílem vyhrát titul, nebo jste to nechávali otevřené?

Usilovali jsme o co nejlepší výsledek, vzhledem k tomu, že na startovní listině bylo jméno desetinásobného mistra světa. 

První polovinu sezony vedl zkušený Jaroslav Kříž. Kdy ses začal cítit, že by se vedení mohlo překlopit na vaši stranu?

Věřili jsme od začátku, že na to máme, a dělali jsme vše pro to, abychom se dostali do vedení. 



Zranění zápěstí v Rakousku vypadalo vážně. Napadlo tě tehdy, že je po sezoně?

Hned v první moment po pádu jsem si říkal, že je asi konec. Naštěstí to byla jen prasklá kůstka. Týden před závody jsem si sundal sádru z ruky a jelo se na závody. 



Jak složitý byl návrat po zranění během letní pauzy?

Když člověk nějakou dobu nejezdí, vždycky je návrat složitější. Trénovat se musí pořád. 

Letos jste vyhráli jen jednu jízdu, ale pravidelně sbírali pódiová umístění. Byla právě stabilita klíčem k titulu?

Ano, chtěli jsme jet hlavou, protože minulé sezony nám nevyšly podle našich představ. 



V Horním Újezdě jste „neriskovali“. Jak těžké je v takové chvíli jet hlavou místo srdcem?

Na Horní Újezd nemá naše rodina štěstí, proto jsme si řekli, že i tady musíme jet hlavou. 

Titul jste převzali po desetinásobném mistru světa Daniel Willemsen. Mělo to pro tebe symbolický význam?

Ano, převzít titul po závodníkovi, jako je Daniel Willemsen, je velká věc. 



V sezoně se o vítězství dělilo pět různých posádek. Jak silná je podle tebe aktuální konkurence v republice?

Konkurence určitě je. Kdyby nebyla, tak bychom vyhráli všechny závody. 


Osobní rovina a budoucnost



Jakou roli hrála v cestě za titulem rodina?

Rodina je vždy základ, jinak by to nešlo. V rodině mám obrovskou podporu a můžu čerpat dlouholeté zkušenosti od svého táty, který pořád závodí. 



Co pro tebe osobně znamená titul mistra republiky po tolika letech práce?

Pro titul mistra republiky jsme začali závodit. Kdo by nechtěl být alespoň jednou v životě v něčem mistr? Nám se to po devíti letech povedlo. Cesta byla dlouhá, ale stálo to za to. 



Mění titul vaše plány a ambice do dalších sezon?

Ano, mění, protože titulová sezona pro mě byla poslední. Chci poděkovat hlavně rodině, která mi umožnila tento krásný sport dělat, sponzorům, kteří mě podporovali, a v neposlední řadě všem fanouškům.



Devět let práce, odříkání, zranění i návratů. Příběh Ladislava Peče není jen o jednom titulu, ale o cestě, která k němu vedla. O rodinné podpoře, týmové soudržnosti a schopnosti jet „hlavou“, když je to nejvíc potřeba.



Sezona 2025 byla pro Ladislava poslední – a zároveň mistrovská. Loučit se na vrcholu je snem mnoha sportovců, ale jen málokomu se to skutečně podaří. Bratranci Pečové zanechali v českém sidecarcrossu výraznou stopu – a jejich titul je zaslouženou tečkou za jednou velkou závodní kapitolou.


Za redakci Motolevel.com Ti, Ladislave, děkujeme za poskytnutí rozhovoru a přejeme hodně štěstí v osobním životě!


FOTOGALERIE: Sajdkárkrosový tým Peč během let 









































(joh)
Foto: Antonín Pekr, Zdeněk Růžička a Josef Hejnal
19.2.2026