David se narodil se středně těžkou vadou sluchu a jeho rodiče tehdy nevěděli, jaké výzvy je čekají. Dnes by ale jen málokdo poznal, že hůř slyší. Díky naslouchadlům, logopedické péči a velké vůli se z něj stal sebevědomý kluk, který miluje rychlost, závody a atmosféru motokrosových tratí.

 

Jeho závodní kariéra začala už v dětství na malých čtyřkolkách a postupně vedla přes první dětské závody v Biřkově až na starty v českých i zahraničních seriálech. Dnes patří mezi nejúspěšnější juniory u nás – titul v Přeboru ČR quad junior II získal už dvakrát, v sezonách 2023 a 2025.



V rozhovoru jsme si s Davidem povídali o jeho začátcích, úspěšné sezoně 2025, oblíbených tratích i o tom, jak zvládá kombinovat závody se školou.

Davide, patříš mezi nejúspěšnější jezdce ve třídě quad junior II. Co tě vlastně přivedlo ke quadcrossu a proč jsi s tímto sportem začal?

Když mi byly necelé tři roky, koupil mi táta první čtyřkolku. Takovou tu malou s dvoutaktním motorem. Byly s ní ale problémy, a tak jsem dostal lepší 110 ccm. Jezdil jsem s ní hlavně po zahradě skoro každý den. Jezdil jsem opravdu hodně. Táta mi dělal různé skoky z palet. Když mi bylo kolem šesti let, napadlo ho, že bychom mohli zkusit závodit, a začal hledat nějaké dětské závody. Našel Biřkov, což byly závody něco jako rallye u aut. Jezdilo se na čas. Byla škoda, že zanikly kvůli covidu. Mnoho známých jezdců quadcrossu zde na vytrvalostních závodech začínalo. Když to skončilo, zbývaly už jen dvě možnosti – buď quadcross, nebo jezdit maratony. Mojí jasnou volbou bylo skákání a krosové dráhy.



Pamatuješ si ještě na své úplné začátky? Jaké byly tvoje první závody a jak jsi je tehdy prožíval?

Jasně! Uskutečnily se 18. 4. 2018 v Biřkově. Skončil jsem čtvrtý a přivezl jsem si domů medaili a lízátko Pat a Mat. Byl jsem malý a při vyhlašování jsem úplně nevěděl, o co jde. Pamatuji si, že jsem měl velkou radost hlavně z toho lízátka. Dnes, když na Biřkov vzpomínám, byli jsme tam jako jedna velká rodina a vždy jsem se tam hodně těšil, protože tam bylo spoustu kamarádů.

 

V sezoně 2022 jsi skončil jedenáctý, ale už o rok později v roce 2023 jsi získal titul. Co se podle tebe mezi těmito sezonami nejvíce změnilo?

V té době jsem tyto závody neměl jako prioritu, ale spíš jako trénink. Pak jsem také měl nehodu v Malešově. Byl jsem v nemocnici a měl jsem omezení na dva měsíce. V roce 2022 jsem jezdil převážně na Accessu DRR 100 Race a zároveň trénoval řazení na Yamaze 250. Jenže koncem sezony přišlo rozhodnutí, že se všechny čtyřkolky prodají a koupí se závodní speciál WSP od Daniela Willemsena. Jeli jsme pro ni do Holandska. Ta čtyřkolka mi opravdu sedla a hodně mě baví.



Sezona 2024 pro tebe skončila celkovým třetím místem. Byla to pro tebe motivace do dalšího roku, nebo jsi byl s výsledkem spokojený?

Ve zmíněné sezoně mě provázelo dost technických i jiných problémů, o kterých nechci podrobně mluvit. Bude to znít divně, ale i přesto, že jsem skončil celkově třetí a navzdory všem problémům, jsem byl spokojený.



Loňská sezona 2025 byla z tvého pohledu velmi povedená – vyhrál jsi šest z dvanácti jízd a znovu získal titul. Jak bys ji celkově zhodnotil?

Sezona 2025 byla super. Přinesla spoustu kvalitních soupeřů. Myslím si, že i pro diváky byly závody hodně zajímavé a napínavé. Loňskou sezonu jsem si opravdu užil.



V Březové nad Svitavou, Krásné Lipě a Horním Újezdě se ti podařilo vyhrát obě jízdy. Na které z těchto vítězství vzpomínáš nejraději a proč?

Na Horní Újezd. Druhá jízda musela být pro všechny hodně napínavá. Souboj s Pepou Pořízkou byl perfektní. Ukázali jsme divákům, jaké to je nedarovat si na trati ani jediný centimetr.



Naopak úvodní závod v Mohelnici nebo podnik v Kramolíně nevyšel úplně podle představ. Co se tam stalo a jak ses s tím vyrovnal?

V Mohelnici jsme v prvním závodě udělali chybu s brýlemi. Abych něco viděl, musel jsem si je za jízdy sundat a pak už fakt nešlo víc bojovat. Myslím, že jsem dojel čtvrtý nebo pátý. Ve druhé rozjížďce, když jsem bojoval o první místo, do mě strčil soupeř a zasekli jsme se do sebe. Propadl jsem se na čtvrté místo.



Kramolín mám fakt rád už od malička a těšil jsem se na něj, ale technice prostě nejde poručit. V kvalifikaci jsem zajel druhý nejrychlejší čas, ale při startu prvního závodu mi odešel vstřik a aby toho nebylo málo, odešla ještě i spojka. Kramolín jsem tak jen projížděl.

Máš nějakou trať v republice, která ti opravdu sedí nebo na které závodíš nejraději?

Hodně jsem se těšil na Kaplici, kterou ale zrušili kvůli počasí. Nejraději mám kromě ní ještě Kramolín.



Jak se ti daří skloubit závodění se školou? Vědí spolužáci a učitelé o tvých úspěších na závodních tratích?

Ve škole mám úlevy, když jsou závody. Učivo si pak musím doplnit. Na závody totiž většinou jezdíme už o den dřív, abychom na všechno měli dost času a stihli vše připravit.



Jaké máš cíle do dalších sezon? Chtěl bys pokračovat v quadcrossu i ve vyšších kategoriích?

Miluji tento sport. Když mi to zdraví dovolí, budu pokračovat dál. Teď mám v tuto chvíli nějaké omezení a čekám na výsledky z genetiky. Tréninky mám ale dovolené, tak nezahálím. Minulý víkend jsem byl trénovat v Kaplici. Je to trať, kterou mám nejraději, a je to také tým, který reprezentuji. Máme v plánu jet další víkend do Krásné Lípy.



Komu bys chtěl na závěr poděkovat?

Velké díky patří mým přátelům, fanouškům a všem, kteří mě sledují na mé FB stránce DAVID KAČER #15. Dále děkuji mým sponzorům: METAFO Mníšek, M CZECH TRANS, Pivovar Svijany, Blanka Vaněčková – Motokrosový areál Blanská kotlina, Obec Mníšek u Liberce, Jarda Hrádek, Jan a Andrea Sedláčkovi.



David Kačer je důkazem toho, že talent, odhodlání a radost ze sportu dokážou překonat i překážky, které se na první pohled zdají velké. Přestože je mu teprve čtrnáct let, má už za sebou řadu úspěchů a jeho jméno se stále častěji objevuje mezi největšími nadějemi českého quadcrossu. Pokud bude jeho vývoj pokračovat stejným tempem, určitě o něm ještě hodně uslyšíme i v budoucnu.

Davidovi děkujeme za ochotu a čas věnovaný tomuto rozhovoru a přejeme mu hodně štěstí, zdraví a dalších úspěchů na závodních tratích.







































(joh)
Foto: Josef Hejnal, Antonin Pekr a FB David Kačer
11.3.2026