Ještě v roce 2024 bylo možné Martina vídat na závodech sajdkárkrosu v roli řidiče. Nastupoval v republikovém šampionátu a stihl si připsat také start na podniku mistrovství světa. Sajdkárkros byl jedním ze sportů, kterým se aktivně věnoval, a na trati byl vždy vidět jeho talent i bojovnost.


Foto: Na MS sajdkár v Kramolíně 2024 se spolujezdcem Janem Hanulíkem
Jeho životní příběh je ale mnohem silnější. O pravou nohu přišel už v šestnácti letech po vážném úrazu na bobové dráze. Mnohé by taková událost od sportu odradila, pro Martina však znamenala spíše novou výzvu. Ani amputace mu nezabránila v tom, aby pokračoval v aktivním životě – jezdil na lyžích, závodil v sajdkárkrosu a dokonce nastupoval i v univerzitní hokejové lize, kde dokázal být střelecky produktivní.

Postupně ho naplno pohltil parahokej. V české reprezentaci debutoval v roce 2022 a velmi rychle se dokázal prosadit mezi důležité hráče národního týmu. Silný je především na vhazování, jistý při práci s pukem a nebojí se ani tvrdých soubojů. Zároveň dokáže být produktivní v ofenzivě a pravidelně přispívá góly i asistencemi.
S reprezentací se podílel na zisku tří bronzových medailí z mistrovství světa A-poolu v letech 2023, 2024 a 2025. Letos pak přišel další velký milník – jeho první start na paralympijských hrách, které hostilo italské Miláno.
Čeští parahokejisté zde bojovali o historickou paralympijskou medaili. V zápase o bronz proti Číně vstoupili do utkání skvěle a už ve třetí minutě vedli 2:0. Soupeř se však dokázal vrátit do hry a ve třetí třetině vstřelil rozhodující gól. Český tým tak nakonec prohrál těsně 2:3 a na vysněnou medaili nedosáhl.
I přesto jde o obrovský úspěch. České mužstvo obsadilo čtvrté místo na paralympiádě a Martin Žižlavský byl součástí týmu, který skvěle reprezentoval Českou republiku na největší světové sportovní scéně.
.jpg)
Pro fanoušky sajdkárkrosu je navíc jeho příběh o to zajímavější – jeden z jezdců našeho sportu se dokázal prosadit až na paralympiádě. A to je výkon, který si zaslouží velký respekt.
(joh)
16.3.2026