Se sajdkárkrosem začali už ve čtyřech letech a dnes se řadí mezi talentované mladé posádky. Mají za sebou sezónu plnou vítězství v Přeboru ČR junior I., kde však měli jen omezenou konkurenci.



I proto se často snažili držet krok se staršími jezdci na silnějších strojích, se kterými sdíleli trať, a cenné zkušenosti sbírali také v zahraničí. Nejvíce závodili v Holandsku, kde většinu závodů ovládli a sahali po celkovém vítězství v kategorii C. O titul je však připravila smůla v posledním závodě, kdy je zradila technika, a tak nakonec brali druhé místo.

 

Jaké byly jejich začátky, co říkají na závodění proti starším soupeřům a jak zvládají skloubit školu se sportem? O tom všem jsme si s mladou posádkou povídali.



Kluci, se sajdkárami jste začali už v útlém věku. Pamatujete si ještě na své úplně první jízdy a jaké to tehdy bylo?

Olík: Co si pamatuji – malá Honda, byli nám 4 roky, Jinín a moc to nejelo. A my s Tádou na tom jak pytlíky brambor.

Táda: Pamatuju si malou sajdičku, která byla ráda, že nás vůbec uveze. Ještě jsme ani pořádně nevěděli, co na ní dělat a jak.



Loni jste v Přeboru ČR junior I. vyhráli všechny jízdy. Čekali jste před sezónou, že se vám bude takhle dařit?

Olík: Těšili jsme se na souboje s bratry Hanulíkovými, ale bohužel se klukům sezóna vůbec nepovedla, a tak jsme to měli snadné a snažili se tolik neztrácet na velké sajdy před námi.

Táda: Nečekal jsem, že se nám bude dařit až takhle. I když jsme většinu závodů jeli bez soupeře, dali jsme do toho všechno a snažili jsme se držet za ostatními posádkami.



V závodech jste jeli společně i se starší kategorií, která sedlala silnější stroje. Jaké to bylo závodit proti starším klukům?

Olík: Tak ono se s nimi moc závodit nedá. Ten rozdíl v sajdách je velký, hlavně ve výkonu. Ale když už se třeba povedl start, tak jsme je co nejdéle drželi za námi, než přišel nějaký větší výjezd a bylo rozhodnuto.

Táda: Starší kluci jedou skvěle. Pro mě je to motivace na další závody a roky. Člověk se může od starších posádek i něco přiučit, i když jsme začínali vlastně všichni společně.



Hodně závodů jste odjeli v Holandsku, kde jste nakonec získali titul vicemistrů v kategorii C. Jak se vám tam závodilo a jaké tratě se vám nejvíc líbily?

Olík: Tam už je to veselejší, víc soupeřů, a i když jsme kvůli věku jeli v kategorii C do 10 let, souboje jsme měli s kluky z B-čka. Ale jinak je tam skvělá parta i mimo trať. V depu je velká zábava. A oblíbenou trať máme od začátku s Tádou stejnou – je to Stevensbeek.

Táda: Závody v Holandsku byly super. Tratě jsou tam skvěle připravené, jezdí mnohem více posádek, kde se dají poměřit síly. Pro mě je to velká zkušenost. Nejvíce se mi líbila trať ve Stevensbeeku. Za mě super trať od prvního závodu, který jsme tam jeli před dvěma lety.



V posledním závodě vás trochu potrápila technika a titul vám těsně utekl. Byli jste hodně smutní, nebo jste měli radost i z druhého místa?

Olík: No, když nám na posledních závodech klekl motor, byl jsem spíš hodně naštvaný. Za celou sezónu jsme neprohráli jedinou rozjížďku a pak skončit celkově druzí… Ale i to k tomu patří, vrátíme jim to příště! Ale samozřejmě i radost byla.

Táda: Jistě že mě hodně mrzelo, že nás štěstí opustilo zrovna v posledním závodě. Sezónu jsme jeli celou dobu skvěle. Bohužel je to technika a nikdy nevíme, kdy se co může přihodit. Ale vzal jsem to nakonec sportovně a dalo mi to hodně do další sezóny, kdy se budeme snažit jet co nejlépe umíme.



Jaké závody jste jeli v roce 2025 a na které se nejvíc těšíte v sezóně 2026?

Olík: Závodů bylo celkově dost – nejvíc v Holandsku a tady v ČR. Ale největší zážitek byl, když jsme jeli závod při GP v německém Strassbessenbachu. Ty skoky dolů a atmosféra kolem tratě. A letos se těším hned na první závody tady u nás do Horního Újezdu. Tahle trať nás hodně baví a teď už nebude chybět výkon motoru do těch výjezdů.

Táda: Nejvíce se těším na závody v sezóně 2026 v Holandsku a Německu. A v Čechách hned na první závod, který se pojede v Horním Újezdě. Tuto trať jsem si velmi oblíbil a těším se, až budeme moct vyrazit na trať na našem novém stroji.



Co na vaše závodění říkají spolužáci ve škole? Fandí vám?

Olík: Pár spolužáků už to sleduje a fandí. I jsem o tom dělal referát, abych to přiblížil i ostatním. A pak paní učitelka Zlatka, kterou jsem měl od první do třetí třídy, a vychovatelka Romča nám fandí od samého začátku.

Táda: Nejvíce mi fandí má třídní učitelka. Kluci tomu úplně nerozumí a nechápou, jak takové závody můžu jezdit.



A ještě poslední otázka – co vás na sajdkárkrosu baví úplně nejvíc?

Olík: Myslím, že v tom jsme s Tádou za jedno – že skoky jsou fajn zábava, i když to stále ladíme. Ale celkově je to super pocit, když jedete a najednou to všechno tak nějak jde samo a odsejpá. To se nám stalo párkrát ke konci sezóny na té menší sajdě. Na té větší si teď zase začínáme zvykat, jak je všechno větší a těžší, ale ono to zas přijde.

Táda: Nejvíce mě baví skoky, které sice ještě pilujeme, ale myslím si, že nám jdou dobře. Ale celkově je atmosféra na závodech skvělá a ježdění jako takové mě moc baví. Doufám, že jednou v tom budeme dobří a zúčastníme se mistrovství světa.



Příběh Olivera Sedláčka a Tadeáše Tašky ukazuje, že i bez silné konkurence ve vlastní kategorii si lze najít cestu, jak se posouvat dál. Závodění po boku starších jezdců i starty v zahraničí jim dávají zkušenosti, které jsou v jejich věku k nezaplacení.



Pro Tadeáše má navíc sajdkárkros i rodinný rozměr – jeho děda byl v minulosti spolujezdcem, a i když už dnes není mezi námi, vášeň pro tento sport zůstává v rodině dál.



Velké poděkování patří také partnerům BO MOTOR-oil CZ, LPcars a Proresta, kteří jsou důležitou součástí jejich cesty za závodními sny už od samého začátku.

Za redakci Motolevel.com děkujeme klukům za poskytnutí rozhovoru a přejeme jim, ať se jim stále daří!


Menší fotogalerie k jejich závodění níže:









































(joh)
20.3.2026