Jenže přišlo pozvání na premiérový ročník mistrovství republiky ve motokrosovém sprintu do Pacova a velezkušený harcovník neodolal. „Motokros miluju a kývl jsem, i když mám letos naježděno na motokrosové motorce pouhých pět moto hodin. Jenže chtěl jsem se ještě jednou vrátit. Po sportovní stránce už jsem od závodu nic moc neočekával, chtěl jsem však ještě jednou zažít atmosféru motokrosových závodů. Takováhle pozvánka se neodmítá,“ neskrývá, kde má pořád své závodnické srdce.

A na trati Michek ukázal, že motokros pořád jezdit umí. A formát kratičkých jízd ve čtyřech jezdcích na zkrácené trati mu vzhledem k absenci tréninku výrazně nahrával. „Pro mě byl neuvěřitelný zážitek postavit se opět na start mistrovství republiky,“ neskrýval. „Zažít znovu to, co miluješ. Opět jsem do toho dával úplně všechno, i když prostě nemám najeto to, abych se na motorce cítil komfortně, protože mám plno jiných aktivit,“ vysvětlil.

Přesto svým většinou výrazně mladším soupeřům stačil. V kvalifikaci zajel dvanáctý čas a sítem rozjížděk proklouzl z osmého místa do semifinále. „Věřím, že jsem tady klukům zamotal hlavu a dávali jsme si to. Závodil jsem s nejlepšími jezdci mistrovství republiky. Byla super atmosféra a nejspíš to byl takový můj last dance. Hrozně moc jsem si to užil a dal jsem do toho všechno. Mám z toho až slzy v očích. Ještě po těch věcech před čtyřmi roky, kdy jsem na trati málem zemřel,“ připomíná své obrovské zdravotní trable před několika lety

V semifinále sahal po senzačním postupu do velkého finále. Celou dobu jezdil druhý, ale v předposlední zatáčce nechal na vnitřku místečko Marku Sukupovi, ten ho odsunul na třetí příčku a nasměroval do malého finále. 

Zbývající část článku najdete na Českobudějovickém deníku ZDE.

Text: Pavel Kortus / Českobudějovický deník

Foto: Petr Hřídel

13. 7. 2026