Rozhovor s ním proběhl v Troubelicích 29. října 2011, kde slavili jeho kamarádi Rozehnalové své letošní úspěchy. Čtenářům osvětlil, jaké má cíle do budoucna, jak je to s jejich tréninky, ale také se pochlubil svojí úspěšnou kariérou v BMX. Překvapil, že na závodech nemá žádného mechanika.

Sidecarcross team Vejchoda – Vejchoda  #48

řidič: Tomáš Vejchoda
- narozen:  1979, bydliště:  Šumperk, stav:  ženatý, zájmy:  opravy aut, sidecarcross

spolujezdec: Jakub Vejchoda
- narozen:  1987, bydliště:  Šumperk, stav:  svobodný, zájmy:  sidecarcross

Výsledky SIDE:  2009 – 22. místo (48 b), 2010 – 7. místo (204 b), 2011 – 4. místo (258 b)

Jak hodnotíš skončenou sezonu Mezinárodního mistrovství ČR 2011?

Lepší než jsem čekal, když pominu ten nešťastný konec. Myslel jsem, že budeme jezdit v pohodě, ale že se nám bude dařit až tak, to jsem nepředpokládal. Můj sen bylo mít z mistráku pohár. Letos se mi to povedlo dvakrát – jednou v Ledči nad Sázavou a podruhé v Mohelnici. Dařilo se nám ale i v jiných závodech. Po Mohelnici jsme dokonce mohli pomýšlet i na titul vicemistra republiky. Nebýt nešťastného posledního závodů v Březové, kde nám odešla spojka, mohlo vše dopadnout úplně jinak. S celkovým čtvrtým místem v MM ČR jsem ale víceméně spokojený. Potěšilo mě, že téměř dokážeme držet krok s těmi nejlepšími. Když to takhle bude fungovat dál, bude to jen super. Sezonu tedy hodnotím kladně.

Při závodech v Březové nad Svitavou jste měli srážku s posádkou Kříž-Ondráček. Jak k ní došlo?

Chtěl jsem Jardu Kříže předjet, ale on trošičku přibrzdil a já už jsem to nedobrzdil a vlítnul do něj. Tím se mu chci ještě jednou omluvit za to, jak to dopadlo.

V letošní sezóně jste se účastnili kromě MM ČR také Crossracing Cupu, kde jste skončili na třetím místě. Co pro vás tento závod znamená a jakým je pro vás přínosem?

Jsem za něj hrozně rád. Je to volný závod side, quad i MX. Díky němu máme více možností se něco nového naučit. Nahrazuje nám to tak i samotný trénink a mnohdy je to i lepší. Je to sice kratší závod než mistrák, ale je to se startem. Obrovská výhoda je, že veškeré závody Crossracing Cupu jsou do 100 km od mého bydliště. Nemusím tedy vynaložit takové finanční náklady na cestování.

Co tě motivuje při závodech?

Některé asi překvapím odpovědí. Při závodě mi nejvíce vyhovuje, když mám silnějšího soupeře za sebou. Dokážu se více vyhecovat a jedu rychleji. Jakmile je ale někdo přede mnou, držím se ho, ale už těžko ho dokážu předjet. Prakticky kopíruji jeho jízdu. Pro mě je proto nejdůležitější dobře odstartovat. Například letos jsem se při druhé jízdě na závodech v Kaplicích dostal před Lukáše Černého. Jak jsem ho viděl za sebou, chytil jsem druhý dech. Říkal jsem si, musím to dojet a udržet se před ním. Dokonce jsem ještě dokázal zrychlit.

Jaká trať ti vyhovuje?

Nejraději mám tratě s tvrdým povrchem a rychlejší, kde mohu využít sílu motoru. Naopak méně oblíbené jsou pro mě technické tratě s mnoha zatáčkami. Skoky mi tolik nevadí. Sice na delší a větší ještě nemáme tu správnou jistotu, ale pracujeme na tom. Jednou snad taky budeme létat jako Čermáci.

O vás se říká, že hodně trénujete. Co je na tom pravdy a jaká je vaše příprava na závody?

Pravda je taková, že před víkendovým mistrákem se jdeme v týdnu svézt jen jednou. Když jedeme na volný závod Crossracing Cupu, nechodíme trénovat vůbec. Tento závod nám totiž trénink plně vynahrazuje. Pravidelně každý týden netrénujeme. Po sezóně se každý z nás připravuje individuálně. Bratr chodí například často do tělocvičny. Já upřednostňuji spíše ježdění na motorce než běhání.

Jak to máte daleko na tréninkovou trať?

Velmi blízko. Nemusíme cestovat nikam daleko. Díky novému starostovi můžeme trénovat na Rapotínské stráni. Dále také navštěvujeme Mohelnické lomy, což je přibližně 30 km od mého bydliště. Jezdíme převážně s Robinem Diblíkem a někdy se k nám připojí i Rozehnalové. Trénink s nimi mi hodně pomáhá. Dohromady s nimi zkoušíme i starty na tři kola. Pak se o tom bavíme a rozebíráme chyby.

Můžeš našim čtenářům prozradit, jakými sportovními disciplínami jsi začínal a jakých úspěchů jsi v nich dosáhl?

Od svých šesti let do šestnácti jsem závodil na kolech BMX. Třikrát jsem dosáhl na mistra republiky. Největší můj úspěch byly tituly mistra a vicemistra Evropy. Potom jsem přesedlal  na závodní čtyřkolku. Inspiroval mě můj bratranec Míra Zatloukal. Netušil jsem ale, kolik financí do toho budu muset dát. Na první stroj jsem si půjčil a po roce jsem ho zase vyměnil za nový. Upravil jsem motor a najednou přišly problémy. Každé dva měsíce mě stála oprava 30-40 000 Kč. Tři čtvrtě roku jsem to vydržel. Když se to ale rozsypalo po šesté, řekl jsem dost.

Jak jsi se nakonec dostal k sidecarcrossu?

Jednou za mnou přišel bývalý závodník Petr Šoupal s tím, že jeho kamarád prodává starou sajdkáru. Vyzkoušel jsem si ji a jízda na ní mě uchvátila. Potřeboval jsem ale někoho zkušeného do vozíku, abych se to naučil správně ovládat. Petr souhlasil, a tak jsem s ním odjel téměř dvě sezony. Pak mi na pár závodech vypomohl Hanulík (letošní občasný mitfahra Hájka) než jeho místo zaujal bratr. Jsme víceméně samouci, ale funguje nám to výborně.

Patří mezi tvé cíle zúčastnit se mistrovství světa?

Jasně, samozřejmě. Chtěl bych to zkusit! Příští rok v červnu bude Kramolín. Určitě podáme přihlášku a snad nás tam vezmou. Uvidíme, třeba překvapíme.

Mistrovství světa v Kramolíně je pouze jeden závod. Máte ambice být pravidelnými účastníky tohoto nejprestižnějšího seriálu?

Jistě, určitě bychom ho rádi absolvovali. Ztroskotává to ale na financích. Nyní vše platím sám. Chybí nám dokonce i mechanik. Na závody jezdíme sami a motorku si během nich připravujeme také sami. Občas nám pomůže někdo ze známých, kdo se náhodně přimotá. Jinak nikdo. Oproti tomu po sezoně máme servis a úpravy na motoru zajištěny. První motor nám sestavil Láďa Ochtábec, nyní Diblík. Kluci Rozehnalové nám také poradí i poskytnou nějaký díl do motorky. Díky nim to máme jednodušší. 

Zaujalo mě, že na závody jezdíte jen ve dvou. Sháníš teda mechanika, resp. spolehlivého člověka, který by jezdil s vámi?

Dá se to tak říct. Dopravu, jídlo a pití bude mít zdarma. Samozřejmě peníze mu za to dát nemohu. Musí mít ale nějaké nadšení a musí ho to bavit. Zatím je to problém. Lidi nejsou nebo alespoň nikdo zatím nepřišel. Teď v Šumperku byl u nás Milan Gažík a pomohl nám nalít benzín. I taková drobná pomoc je pro nás vzácná, protože si můžeš na chvilku odpočinout mezi jízdami. Je vyčerpávající, když po jízdě musíš například opravovat nebo měnit motor. To se nám stalo při závodech v Kaplicích, kdy do toho ještě panovalo strašné horko. Jsi pak úplně vyřízený. Potřebovali bychom proto alespoň jednoho člověka.

Jaké máte plány na příští sezonu?

Nejdříve se musíme poohlédnout po nějakém sponzorovi. Nebráníme se ani materiální pomoci. Když mi někdo dá například tři pneumatiky nebo pět litrů oleje, uvítám to. Zatím máme jediného sponzora Metal Mulisha, od kterého máme oblečení. Přes zimu tak musím vydělat a našetřit, abych přes rok mohl jezdit aspoň náš mistrák. Nyní potřebuji prodat starou sajdkáru. Co se týče sportovní stránky, chci se udržet s Robertem Diblíkem vepředu. Budu-li čtvrtý až osmý, neřeším to. Cílem jsou samozřejmě stupně vítězů!

Redakce MOTOLEVEL.COM děkuje Tomáši Vejchodovi za rozhovor a přeje mu mnoho úspěchů na závodní dráze!

Autoři: Josef Hejnal, Zdeněk Růžička
Foto: Zdeněk Růžička