Bezesporu jde o výraznou a velmi energetickou osobnost, jež pro svůj sport doslova dýchala. Vždyť ještě ve svých 50ti letech proháněl mladé jezdce a dařilo se mu je porážet. Na svém kontě má pět titulů mistra republiky z let 1981, 1984, 1987, 1992 a 1994.

Z těchto důvodů jsme se rozhodli Josefa Novotného navštívit u něj doma, aby nám povyprávěl o době svých začátků i bohaté kariéře. Prozradil toho na sebe dost. Rozhovor tak poodkrývá něco ze zákulisí jeho závodění a odhaluje, čeho si při něm cenil nejvíce.


Máte za sebou úctyhodně dlouhou kariéru závodníka sajdkárkrosu. Jak vzpomínáte na dobu svých začátku a jakým sportem jste odstartoval svoji hvězdnou kariéru?

"Začínal jsem motokrosem a společně s Jardou Petákem jsme reprezentovali středisko Beroun. Později jsme se ale rozhodli, že spolu zkusíme sajdkárkros. U nás to jezdil František Hejnal. Ten nám také zapůjčil první stroj. Tím byla odstartována naše sajdkárkrosová kariéra. Jarda řídil a já mu vyvažoval. Časem mě to ale táhlo více a více za řidítka, a tak jsem přešel z vozíku za ně. Sehnal jsem si spolujezdce a koupil motorku. Mezitím Jarda Peták začal s Evženem Kamenárem. Od té doby byl mezi námi lítý boj."

Jak jste se dostal k novému spolujezdci Petru Lundákovi?

"Na závodech, tam jsme se dali do řeči. Petr se mě zeptal, zda bych ho nesvezl. Líbilo se mu to a i já jsem byl s ním spokojený. Ihned jsme se dali dohromady. Začali jsme spolu trénovat a stavět motorku. Dále už pokračovala ta naše slavná plejáda. Získali jsme třikrát titul mistra republiky."

Od koho jste zakoupil první sajdkáru?

"První moje motorka byla od Jana Polívky."

Kde jste jel první a poslední závod?

"První jsem absolvoval s Jardou Petákem v Horažďovicích jako mitfahra a poprvé za řidítky jsem jel v Kadani. Na posledním závodě mi už bylo padesát let. V těchto letech jsem reprezentoval ČR na mistrovství Evropy družstev v Německu. Skončili jsme na úžasném čtvrtém místě. Tenkrát se mnou jel Miroslav Kašpar, bývalý spolujezdec Miroslava Knötiga z Březové nad Svitavou. S ním jsem první rozjížďku dojel sedmý a další desátý. Tehdy tam s námi byli ještě Rozehnalové a Kříž."

Oblíbil jste si během Vaší aktivní kariéry nějakou motokrosovou trať?

"Samozřejmě, tou byla vždycky trať v Ouběnicích a v Kramolíně. Líbily se mi a seděly mi. Jinak na mistrovství světa mi nejvíce vyhovovaly tratě v Německu."

Čeho si nejvíce ceníte ve své kariéře?

"Nejvíc pro mě znamenalo, že jsem jezdil se synem. Začínal se mnou v sedmnácti letech. Mohu říct, že to bylo super období."

Na jakou sezonu nejraději vzpomínáte a na kterou byste naopak rád zapomněl?

"Nejlepší sezóna byla se Saigonem (Dalibor Moravec). Na mistrovství ČR jsme vyhráli všechny rozjížďky. Motorka držela. Prostě top rok. Na co se šáhlo, to se dařilo. Naopak sezonu, na kterou bych zapomněl, myslím, že ani nebyla. Závodění jsem měl rád."

Sajdkárkros je tvrdý sport a hodně bolí. Kolik jste si při něm přivodil zranění?

"Bylo jich dost. Většinou nohy. Levou jsem měl třikrát zlámanou a měl jsem na ní třicet osm šroubů, na pravé jsem jich měl dvacet. Když jsem si levou nohu zlomil potřetí, tak mi tam dávali tyč."

Vzpomenete si na nějakou kuriozitu ze závodů?

"Jedna by tu byla. Stalo se to v Šumperku, když jsme ze zatáčky najížděli na ten jejich slavný kopec. Bouchla nám přední guma. Svlíkla se úplně celá. Můj spolujezdec Saigon ihned zareagoval a podržel ji nahoře. Jeli jsme tedy po rávku. Když jsme ale kopec sjížděli, tak na mě Saigon křičí, že nemám zastrčený vypínač zapalování. Snažil jsem se ho znovu zastrčit, ale v ten moment jsme chytili rávkem o kámen. Z toho kopce jsme letěli panna-orel dolů. Paradoxem bylo, že asi dvacet metrů od nás byl cíl. Tam už jsme ale bohužel nedopadli. Pomlácený a rozbitý jsme byli strašně. Měl jsem rozřezané boky od chráničů a hlavu potlučenou z helmy. A to jsme ještě po tomto závodě odjížděli na turné po Francii. Vezmi si, jak se nám potom asi cestovalo a závodilo."

Kdo byl Vaším největším soupeřem při závodech?

"Tím byl pro mě Jarda Peták. Párkrát se mi ho povedlo porazit, pak zase on mě."

Vidíte nějaký rozdíl mezi dnešním sajdkárkosem a tím, kdy jste závodil Vy?

"Rozdíl tam je jasný. Myslím, že za socialismu nám šlo hodně lidí na ruku. Byla to strašná výhoda. V případě, že jsme figurovali na top listině jezdců - reprezentantů, měli jsme v práci úlevy. Dneska zase nejsou finance. Když nemáš sponzora, nejedeš. Tenkrát taky sice nebyly, ale stále se to dalo nějak udělat. Lidi nám pomáhali za hubičku. Na druhou stranu jsme si museli motorky stavět sami. Místo zimní přípravy jsme dělali na motorce."

Oblíbil jste si některou z Vašich sajdkár?

"Jezdil jsem na sajdkárách s motorem Jawa, který jsme připravovali ve spolupráci s panem Dvořákem z Divišova. Základní rámy jsme vytvářeli s pomocí pana Polívky z Kramolína. Později jsem přešel na KTM a MTH s holandským rámem EML. Můžu říct, že nikdy jsem neměl špatnou motorku. Že bych měl ale vysloveně nějakou nej, to nikoliv."

Jak dlouho trvala Vaše aktivní kariéra?

"Jezdil jsem od 16ti let až do 50ti."

Jaký byl Váš první největší úspěch?

"Ten byl s Petrem Lundákem, kdy jsme hned první rok udělali titul mistra republiky."

Zažil jste tak náročný závod, že jste byl fyzicky na dně?

"Ano, to bylo ve Svitavách. Tam mi v půlce závodu spadlo sedlo. Nadřel jsem se tak, že jsem měl jelita po celých hýždích, jak když mě někdo zmlátí. Druhým vyčerpávajícím závodem byl mezinárodní v Itálii. Jela tam celá světová špička a panovala tam děsná horka. Tepoměr ukazoval až 45 °C. Nám se nepodařil start, ale dojeli jsme na sedmém místě. To bylo poprvé, kdy jsem si šáhnul až na dno svých sil. Můj syn mi na to odpověděl, že poprvé vidí tatínka, že nemůže (smích). Jinak už nikdy jsem takový podobný problém neměl. Můj fyzický fond totiž nebyl špatný."

Jak probíhala Vaše zimní příprava? Trénoval jste nebo jste měl dar od Boha?

"Měl jsem dar od Boha, protože můj táta i celá moje rodina byla taková vitální. Na škole náš učitel říkal, že jakou fyzičku nasbíráš do 18 let, tak s tou strašně dlouho vydržíš. Samozřejmě, že ale také cvičil. Chodil jsem plavat a hrál jsem hokej. Můžu ale říct, že ke konci kariéry už jsem to ani nějak moc nepotřeboval. Měl jsem tak dobrý fyzický fond, že jsem měl vždycky navrch než ten můj spolujezdec. V padesáti jsem byl na tom natolik dobře, že při posledním závodě v Německu jsem jel před svým synem, který měl o několik let mladšího řidiče."

Co byste chtěl vzkázat dnešním jezdcům? Na co by se měli zaměřit? Mohl byste jim poskytnout radu od staršího, aby byli schopni dosahovat takových výsledků jako Vy?

"Je to všechno v hlavě. Vždycky jsem chtěl jet rychle. Za prvé je to fyzička, mechanik a správný tým. Od toho se všechno odvíjí. Hlavně ten tým musí být v pohodě. Komunikace mezi řidičem sajdkáry a mitfahrou musí byt perfektní. Vím, že jsem byl někdy nervózní, protože jsem chtěl jet rychleji a nemohl jsem kvůli mitfahrovi. Vím, že jsem měl kolikrát i navíc, ale nešlo to. Hlavně záleží na tom týmu. Když jsou tam nervy, tak to nefunguje. Když jdete na trať, musíte mít v hlavě jasno. Já jsem kolikrát v noci před závodem s Přemkem probíral, jak pojedeme, zatáčky atd. Nejlepší komunikace byla s Tondou Šimůnkem. Ten my vždycky říkal, když bude moct, tak křikne, ať přidám plyn, že tam bude. Na druhou stranu mi ale hlásil, když už nemohl. Nadával mi, že jsem magor, že bych měl slevit. I když jsem byl už starší, chodil jsem za mladšími pro radu, abych se něco přiučil od nich. Sledoval jsem je, jak jedou. Takhle jsem například požádal Netterscheida, který byl o 5 let mladší než já, zda bych mohl při kvalifikaci jet za ním. On byl totiž profesor v technice. Jel jsem za ním a kvalifikoval jsem se jako čtvrtý v pořadí. Člověk musí v životě něco okopírovat, pak třeba zjistíš, že se to dá ještě vylepšit. A o tom to je."

Uvažoval jste o tom, že byste v Kramolíně na MS nastoupil mezi veterány?

"Každý by chtěl, abych se zúčastnil a zazářil jako dřív. Nikdo si ale neuvědomuje, že já jsem ze všech těch závodníku jezdil nejdéle. Mám problémy se zády a jsem rád, že chodím. Nohu jsem měl ochrnutou. Jen jsem přislíbil, že tam pojedu se Saigonem (Moravec). Uděláme pouze čestné kolečko, protože to pérování na té Jawě je originální a ty moje záda nejsou v pořádku. Ale to víš, že ruce mě svrbějí. Kdyby bylo zdraví, jedu stoprocentně!" (pozn.redakce: Rozhovor probíhal před MS sajdkár v Kramolíně, jehož se Josef Novotný zúčatnil v kategorii "veterán". První jízdu skončil pátý, druhou nedojel a celkově byl na osmém místě)


Redakce Motolevel.com děkuje Josefu Novotnému za poskytnutí rozhovoru a přeje mu pevné zdraví a hodně úspěchů v osobním životě!


Připravili: Josef Hejnal a Zdeněk Růžička

Foto: soukromý archiv Josefa Novotného

27. 6. 2012