Život je pro nás příliš krátký, abychom jej zcela poznali a něco smysluplného v něm vykonali. Když má však směr, smysl a cíl, je i tato krátká doba dostačující. Jak řekl básník Goethe: „Památka v myslích lidí pomine–ALE TRVÁ, BYŤ ANONYMNĚ, VKLAD ČINNÉHO ČLOVĚKA DO DĚJIN LIDSTVA“. To jsou slova klasika.

My bychom zde chtěli připomenout, že tato slova v plném významu platí i pro člověka, se kterým jsme se v pondělí s lítostí a naposledy rozloučili. Nejenom jeho práce, ale především nadšení, entuziazmus a jisté sebeobětování se pro MOTORIZMUS a MOTORISTICKÝ SPORT jsou obohacením života mnohých z nás.

Pootevřeme nyní krátce KNIHU ŽIVOTA významného brněnského motoristického novináře AMOSE KREJČÍHO. Knihu s mnoha „bílými“ místy, protože až nyní po jeho skonu zjišťujeme, že jsme jej znali a vlastně VŮBEC NEZNALI!

AMOS – milující maminkou a také babičkou oslovovaný jako „Amolínek“ spatřil světlo tohoto světa v Brně 26. listopadu roku 1945. Jeho první slovo, kterým se již tehdy přihlásil ke své celoživotní lásce bylo – AUTO. Maminka, inspirovaná patrně strýcem z Vídně, který sám závodil ve 30. letech na brněnském Masarykově okruhu, vozila Amose již v kočárku každoročně na Velkou cenu, takže vůní ricinu byl takřka odkojen. Záhy se u něj začal projevovat kreslířský a malířský talent nasměrovaný jednoznačně sportovně–auta, motorky, hokejisté. Jako chlapec chodil rád na hokej a sledoval veškeré tehdejší sportovní dění. Tuto svou zálibu vnucoval i své o 7 let mladší sestře Thei, o kterou se často staral. Ta vzpomíná na vánoce, kdy měl Amos největší radost, když našel pod stromečkem svázaná starší čísla „Světa motorů“. Po osmiletce absolvoval střední Školu uměleckých řemesel, neboli brněnskou Šuřku v Husové ulici, kde studoval obor aranžér. Po absolutoriu se však této profesi nevěnoval s odůvodněním, že přece nebude aranžovat hvězdy, srpy a kladiva tolik populární v tehdejší totalitní době. V polovině 60. let tak nastupuje do Mahenova divadla a začíná jeho éra kulisácká, na kterou vždy rád vzpomínal. Postupně se tak dostává do okruhu brněnské kulturní bohémy, která se stává součástí jeho tehdejšího života. Sem neodmyslitelně patří i brněnské restaurace, které byly jakýmsi živným podhoubím tehdejších neformálních aktivit – Venuše, Pavilon, Bzenda, Naška, Bellevueu, Muzejka, Brychta, Ducháček, Cajpl, Akáda, Modrá hvězda... A s nimi spojená široká plejáda lidí, jmen více či méně známých, kteří Amose sami rádi vyhledávali nebo s ním jen náhodně poseděli. On byl totiž neobyčejně, někdy až přehnaně skromný a v mezilidských vztazích u něj dominovalo především stoprocentní kamarádství. Oblíbený byl i pro svou vstřícnost a obětavost. Pozoruhodnou vlastností pak u něj bylo to, že uměl naslouchat a že problémy druhých se stávaly jeho vlastními, když ty své naopak přehlížel. Po zrušení jeho takřka domovské Bellevue pak Amos „úřadoval“ především v restauraci Pod Špilberkem neboli v „Zeleném a ve Starém dvoře na Mendláku. Osobní rodinný život Amose je plný nejasných zákoutí a sám o něm nerad mluvil. Svobodný „starý“ mládenec však určitě přitahoval ženy. Tak se postupně stal trojnásobným otcem dětí Amose, Gabriely a nejmladší Dariny.

Významnou a stěžejní oblastí Amosova života však byla „novinařina“. Od poloviny 70tých let spolupracoval s brněnskými deníky - nejvíce s Lidovou demokracií a se Svobodným slovem. Pro demokracii několikrát psal i referáty z fotbalové ligy. Dobrý vztah měl také k brněnskému hokeji, o čemž svědčí i to, že byl schopen „z patra“ vyjmenovat sestavu domácí Komety ze 60tých let. Po revoluci začal Amos úzce spolupracovat s brněnskou Rovností a také s redakcí ČTK. Amos byl dlouhá léta pověstný tím, že svoje zprávy psal inkoustovou tužkou, kterou si občas naslinil. Jeho nešvarem pak bylo snad ještě kouření. Bez stále doutnající cigarety by nedokázal přežít na tiskovce deset minut. V novinářské oblasti jej postupem času motorizmus zcela pohltil, a to nejvíce okruhové závody na brněnském Automotodromu. Ovšem stejným expertem byl i na závody do vrchu, superkros, motokros, autokros, supermoto a další motosporty!!! Jeho srdeční záležitosti však byl vždy Masarykův okruh. Pracoval jak pro něj, tak i pro spřízněný Automotoklub AMD Brno. Jeho tiskové zprávy vystihovaly dokonale všechny zajímavosti a podrobnosti. Pověstnými se staly jeho aktuální Zpravodaje AMD a především jedinečný čtvrtletník MASEC. Amosova známá redakční značka MOSS dokonce zapříčinila, že někteří jeho kolegové začali Automotodromu říkat AutoMOSSodrom. Doménou Amosovy práce byla medializace a propagace, tiskové zprávy a konference, organizace médií či vydávání výsledků a hodnotících komentářů. V tomto oboru byl skutečnou legendou a pokračovatelem svého vzoru a profesního předchůdce Vladimíra Havránka. Je až nepochopitelné, jak na úkor tohoto poslání zanedbával sám sebe, jen aby mohl nezištně pracovat na poli sportovní a motoristické publicistiky. Amos měl zvláštní nadání pro neotřelé zachycení událostí a vystižení důležitých okamžiků popisovaného dění. Ale jeho největší předností byla obdivuhodná a detailní paměť na vše, co souviselo s motosportem. Říkalo se mu „CHODICÍ KRONIKA“, protože o tomto oboru věděl snad úplně všechno. Stal se postupně odborníkem uznávaným skutečnými celebritami automobilového a motocyklového sportu. Ty všechny uváděl často v úžas, když o jejich aktivitách, zážitcích a výsledcích sypal z rukávu kdejaké podrobnosti a zajímavosti. Hodně si třeba cenil známosti s Františkem Šťastným, Denisem Hulmem a asi nejvíce se skotským mistrem světa v závodech F1 „Jackie Stewartem. Společnou fotku s ním si uchovával do posledních dnů na čestném místě svého bytu. Samozřejmě byl dodnes v kontaktu i s celou řadou dalších dřívějších i současných sportovních osobností, jejichž jména by vydala na hodně dlouhý seznam.

Známým pojmem Amosova života jsou AMOSOVKY neboli děvčata, která se nechala Amosovým „fluidem“ přesvědčit ke spolupráci při zajištění a organizaci jím realizovaných aktivit. Mnohé z nich se postupem času i jeho přičiněním staly uznávanými specialistkami v promotérských společnostech či mototýmech.

Ani po odchodu z jím milovaného „DROMU“ však na svou osvětovou činnost v oblasti motoristické novinařiny nerezignoval. Už v devadesátých letech pomáhal brněnským motokrosovým nadšencům v organizaci superkrosových a motokrosových závodů,. a tak se jeho další pracovní cesta spojila s brněnskou sportovní agenturou Forsage. Amos KREJČÍ s námi posledních více než deset let organizoval a propagoval motoristické závody a akce a stal se součástí našeho týmu. To jsme jej poznali jako úžasného pohodáře a skromného člověka, který se sportu zcela obětoval. Byl novinářem ze staré školy s precizní znalostí jazyka, jeho gramatiky a popisných možností. Hmotné prožitky a věci pro něj byly jaksi nadbytečné. Neřešil televizi, rádio, zábavu ani rodinné vazby. Ještě donedávna pracoval s psacím strojem a jen s donucením jsme jej naučili základům práce na stařičkém počítači. Dodnes se nám před očima vybavuje obraz z našeho posledního společného závodu, kterým byl červnový motokros v Ledči nad Sázavou. Po jeho skončení při úklidu závodiště, když už jsme zrušili stan tiskového střediska, zůstal Amos sám u jednoho plastového stolu jen tak na volném prostranství závodiště, usilovně „bušil“ do klávesnice laptopu, jen aby stihl vše podchytit a předat včas. Prostě dojemné souznění člověka-novináře s krajinou, závodištěm a svou milovanou prací! A pak už jsme se bohužel neviděli.

Z motokrosových závodů v Moravských Budějovicích se nám před nedávnými svátky pro bolest v zádech omluvil a zřejmě v pátek 6. července 2012 doma a sám odmávl pomyslným šachovnicovým praporem svůj životní závod. Tím vším co po sobě zanechal, to byl závod vítězný.

Budeš nám, AMO, velmi chybět. Filozof Ennius řekl : „Nikdo mne nemusí slzami ctít a pohřbívat s pláčem, KDYŽ O MNĚ HOVOŘÍTE A MYSLÍTE NA MNE, ŽIJI PŘECE DÁL…“
My se proto budeme i nadále těšit na pokračující spolupráci. Piš i nadále svůj nebeský Masec a další aktuální motozprávy tam nahoře. A my zde dole po zralém uvážení bychom Tobě, AMOSI, jako organizátoři motokrosových závodů, chtěli za celou naši motoristickou rodinu za vše moc poděkovat a říci Ti, jak hluboce si vážíme Tvé pomoci, podpory a spolupráce.

A jak jinak bychom to mohli udělat než tím, že na počest Amosovy památky ponese některý z našich závodů označení MEMORIÁL AMOSE KREJČÍHO!!! ČEST JEHO PAMÁTCE!!!

Převzato z:
Moto-cross.cz