Ty první jsem zažil před dvěma lety na městské trati v Singapuru. A tak jsem jednoho červencového večera přemýšlel, na jaké prestižní automobilové závody bych se mohl o prázdninách vydat. Můj velký sen je Finská rally, jenže zatím to vypadá, že je nesplnitelný. Rally jsem tedy vypustil, ale začal jsem přemýšlet o Formulích 1. Ještě nedávno jsem tyto závody monopostů neměl kvůli velké nudnosti moc v lásce, ale když loni přišlo do velkého světa Pirelli se svými převratnými pneumatikami, mnohé se změnilo a hlavně se začalo předjíždět. Letošní sezona je teprve v polovině, ale už tak se zapsala do historie. V prvních 7 závodech jsme měli možnost vidět 7 různých vítězů - to historie nepamatuje!

Bylo to jasné. Pojedu. Ale kam? Do Maďarska jezdí hromada Čechů, chtělo by to něco neobyčejného. Pojedu do Spa, tamní trať je krásná a legendární. Jenže ouha, závod v Belgii opět koliduje se zlínskou Barum Rally. Takže bohužel, Barumka je moje srdcová soutěž, tu si prostě nemůžu nechat ujít. Tak že by přece jen Maďarsko? Na pár dní jsem to nechal uležet, dlouho jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl, že si opravdu udělám výlet do země guláše. Velmi tomu napomohla i špičková Velká Cena Evropy v ulicích Valencie, kde se obvykle moc nepředjíždí, ale letos to byla zcela jiná písnička. Od Maďarska jsem očekával totéž. Bohužel marně.

Jako dopravce jsem zvolil firmu Student Agency, u které jsem zakoupil i lístek. V neděli 29. července jsem přesně ve 3 hodiny ráno nastoupil do jejich žlutého korábu. Moc jsem toho za celou pětihodinovou jízdu nenaspal, nicméně autobus byl velmi pohodlný, navíc s klimatizací, a tak cesta nebyla žádný problém. Před Budapeští nás však zastihla pěkná průtrž a pršelo, i když jsme dorazili na okruh Hungaroring. Déšť byl ale načasován tak fantasticky, že když jsem vystupoval z autobusu, tak stále pršelo, ale jakmile jsem se dostal ven, tak přestalo. Dokonalé. Po dešti bylo trochu chladno, ale v tričku a kraťasech se to dalo vydržet. Přál jsem si, ať vysvitne sluníčko, a to mě ještě ráno, kolem desáté hodiny vyslyšelo. Po chvíli jsem si říkal, že bych spíše opět uvítal déšť, protože už dopoledne byl pořádný pecen. Přes den se nic nezměnilo, spíš bylo čím dál větší horko a já měl pocit, že se snad upeču. 

Po celý závodní víkend dominoval Lewis Hamilton, kterému velmi fandím, a ten svou snahu završil vítězstvím v závodě. Samotný závod nakonec mnoho dramat nepřinesl, a tak se ani nepředjíždělo tolik, jak jsme letos zvyklí. Obrovskou radost mi ale udělalo, že jsem viděl na vlastní oči oslavu vítězství Lewise Hamiltona. Jak vystupování z vozu v tzv. koutku emocí pro tři nejlepší, tak spršku šampaňským na podiu. Musím říct, že z maďarské velké ceny jsem měl menší obavy, jak to bude pořadatelsky zajištěno, ale byl jsem příjemně překvapen, jak pružně dokáží maďarští pořadatelé řešit návaly lidí u bran, nebo jak si uhlídají vstupy na tribuny, aby na ně nevstoupil nezvaný host.

Na druhou stranu se mi moc nelíbil areál. Dvojí rezavé oplocení nepůsobí moc příjemně, ale to není nic oproti tribunám. Velká, zastřešená naproti boxům by se ještě dala, ale i tak jde vidět, že zub času na ní zanechal svůj otisk. Ale nezastřešené tribuny, kterých je na okruhu velká spousta, jsou opravdu k smíchu. Na malých tribunách, jejichž kostru tvoří hliníkové trubky a "podlaha" je dřevěná, se posadíte do velmi starých, nepohodlných sedaček z plastu. Ano, jsou opravdu nepohodlné, znám je totiž z mnohých zimních stadionů. Oproti Brnu, kde se na zimu nezastřešené tribuny rozkládají, jde vidět, že tribuny v Maďarsku pamatují snad i samotné otevření okruhu. Tohle je podle mě velká chyba a určitě to nedělá Formuli 1 dobrou reklamu. Stejně jako samotné závody, kde startovní pole jede neustále ve vláčku. Bohužel nechápu, jak je možné, že se Maďarsko tak dlouho drží v kalendáři F1. Brno by určitě nabídlo minimálně stejně dobré zázemí pro týmy a na samotném Masarykově okruhu by nám jezdci předvedli desítky předjížděcích manévrů. Stejně tak nepochybuji, že by se Velké ceny dobře zhostil Slovakiaring v Orechové Potoni. Snad jen paddock by byl potřeba zvětšit a rozšířit prostory pro diváky. I přes tohle všechno hodnotím den na Hungaroringu jako skvělý, navíc skvěle organizačně zvládnutý a se správným vítězem.

Formule 1 mě letos natolik nadchly, že už teď jsem prakticky rozhodnut, že se na začátku září vypravím na legendární italskou Monzu.

Text a foto: Ondra Laušman

7. 8. 2012