Mistrovství světa GT1 se letos zmítá v obrovských problémech. Soutěžní týmy odstupují v průběhu sezony, situace byla natolik vážná, že musel být pozměněn kalendář na zbytek sezony. Slovensko nabídlo promotérovi pomocnou ruku a protože se všem závody, které na Slovakiaringu proběhly již v červnu, velmi líbili, tak Stephane Ratel velmi rád přijal pomoc od slovenských pořadatelů.

Slováci zařadili sérii GT1 jako doprovodnou sérii do svého vrcholu sezony, tedy Velké ceny Slovenska. ESET racing weekend, takové je kýčovité pojmenování závodního víkendu. Rozhodně nabitého víkendu, protože kromě "gétéček" se již tradičně představila Divize 4 jak sprintových závodů, tak i vytrvalosti, nechyběly monoposty a cupové zastoupení zde měla Clia a Kia. To, že pojedeme na slovenskou Grand Prix bylo jasné, když už jsme odjížděli z červnového mistrovství. Martina Straku a kluky z Českých okruhů Josého Horu a Gorgia Tomana ještě doplnila velká fanynka motorsportu Šárka Pechočová a Milan Bydžovský, který se mnou před dvěma roky absolvoval finále F1 ve školách v Singapuru coby fotograf našeho týmu.

V sobotu lehce po čtvrté hodině ranní vyrážíme z Kroměříže, v Brně ještě nabíráme Jirku s Milanem a vzhůru k luxusnímu víkendu. V Bratislavě nás vítá sluníčko takovým způsobem, že by to nevymysleli ani režiséři amerických filmů. Přímo nad bratislavským hradem propichují desítky slunečních paprsků mraky, podívaná to byla dechberoucí. Kolem půl osmé dorážíme na okruh, vyzvedáváme si vesty a někteří míří už rovnou k trati. Jiní si zase vybalují v tiskovém středisku a dávají si menší "raňajky". Sluníčko už od rána pořádně pálí, ale na trati se dějí takové věci, že případné spáleniny nehrají roli. Už v kvalifikaci GT1 se stala obrovská havárie před tolik diskutovaným retardérem z pneumatik. Princ Albert von Thurn und Taxis se ve vysoké rychlosti roztočil a zádní částí vozu vrazil do bariéry z pneumatik. Princ vylezl z vozu celý, auto však dopadlo podstatně hůř. Jeho týmový parťák Štefan Rosina jen smutně z pit lane sledoval zdemolované Lambo. 

Bylo jasné, že tato dvojka do kvalifikačního závodu nenastoupí. Slovenské publikum muselo doufat, že svého miláčka uvidí alespoň v nedělním hlavním závodě. Bohužel se tak nestalo. Smůla se německo-slovenské dvojici doslova lepila na paty. Po několika kolech musel Thurn und Taxis odstavit vůz kvůli defektu. Celý víkend doslova ovládl tým Vita4One racing. Dvojice Buurman-Bartels si připsala vítězství v obou závodech a naprosto famózně tak navázala na úspěchy, kterých dosáhla už v červnu. Týmové kolegové Mayr-Melnhof a Lauda dosáhli druhého a třetího místa. České barvy tentokrát bohužel nezářily tolik jako před dvěma měsíci. Tomáš Enge samozřejmě nejel a Filip Salaqarda si připsal sedmé a šesté místo.

Havárie Alberta von Thurn und Taxise

Velké věci se děly také v Divizi 4. Jak ve třídě do dvou litrů, tak i nad dva litry se staly dvě velmi vážné nehody. V "malém" sprintu to odnesla zelená Honda Civic Mariána Rajnohy, kterou nakopl červený Lotus Poláka Ruszkowského. Ve sprintu nad dva litry, kde se o vítězství naháněli Michal Matějovský a Anton Kiaba na DéTéeMkách, si prodělal velmi vážnou nehodu slovenský hokejista Ľubomír Višňovský a zcela tak zdemoloval své Ferrari. Musel být letecky převezen do nemocnice, naštěstí jsme brzo obdrželi dobrou zprávu, že Ľubo je v pořádku. Sprint nad dva litry byl ukončen a oba závody se nakonec odjely až v neděli.

Kapitola sama pro sebe byl vytrvalostní závod na dvě hodiny. Start závodu byl po sedmé hodině, kdy už pozvolna zapadalo sluníčko. Protože okruh v Orechové Potoni se rozkládá pouze na rovině, tak bylo dlouho dobu co fotit. Jakmile slunce zapadlo za stromy, tak bylo po srandě, pouze nudná šedá obloha. Jak se ale dostalo ještě níž, za horizont, tak následovalo něco, co se jen tak na automobilových závodech nevidí. Obloha se doslova "rozhořela" oranžovými plameny. Brzdícím vozům zase svítily brzdové kotouče a některá auta dokonce plivala oheň. To byla ta správná šou, na kterou jen tak nezapomenu. Snad jen škoda, že se vytrvalost nejela v neděli před naším odjezdem domů, to by byla krásná rozlučka. Ale tím bychom přišli o podobné rozloučení se Slovenskem. Stejně jako v sobotu ráno nad Bratislavou, tak v neděli večer nám ukazovala směr jízdy obrovská, zapadající, oranžová koule. Dokonalé rozloučení.

Kdybych měl popsat svou druhou návštěvu Slovakiaringu jedním slovem, tak bych to prostě nedokázal. Napadají mě stovky slov, ale jen těch pozitivních. Tak příště zase a snad ještě letos!

Text a foto: Ondra Laušman

24. 8. 2012