Z jeho slov je patrné, že mu leží hluboko v srdci. Řeč je o sajdkáristovi a závodníkovi tělem i duší Jaroslavu Křížovi.


Náš rozhovor probíhal o přestávce mezi rozjížďkami na MM ČR sajdkár v Březové nad Svitavou dne 29.9.2012. Na snímku vpravo Jaroslav Kříž.

Letošní sezonu načal s mladým mitfahrou Zdeňkem Ondráčkem, ale po jeho zranění při závodech v Ledči nad Sázavou, musel hledat náhradníka. Nad kým přemýšlel a jaká jména ho napadala prozradil v našem rozhovoru. Dále se dozvíte i jaká náhoda ho svedla k oslovení Francouze Edouarda Chéreau. S ním dokončil druhou polovinu soutěže. Po kostrbatém začátku vyválčili dva své nejlepší letošní výsledky. Dvakrát se totiž radovali ze 4.místa, a to v Mohelnici a v Březové nad Svitavou. V konečném zúčtování se ocitli za naší špičkou na sedmém místě. Během sezony vyrazili i do zahraničí. Pár závodů stihli v Německu a dokonce si zkusili kvalifikaci o mistrovství světa v Kramolíně.

Sidecarcross team Kříž #11
klub: AMK v AČR Březová nad Svitavou, motor: MTH 650, rám: WSP

řidič: Jaroslav Kříž

- narozen: 1965, bydliště: Brněnec, povolání: technik v telekomunikacích, stav: ženatý
- oblíbená hudba: poslouchám vše, oblíbené jídlo: borůvkové knedlíky, oblíbený nápoj: polotmavé nealko pivo
- oblíbená trať v ČR: Březová nad Svitavou
- největší úspěchy doma: 1x mistr ČR (2001), 5x vicemistr (1997, 1999, 2002, 2003, 2010), 3x 2.vicemistr (2000, 2005, 2008)
- největší úspěchy v zahraničí: 4.místa na ME družstev a 4. místo v mistrovství Německa

spolujezdci v sezoně 2012: Zdeněk Ondráček a Edouard Chéreau



U nás se dlouho držíš těch nejlepších posádek. Potvrzují to i Tvé výsledky a konečná umístění, kde většinou figuruješ na horních příčkách. Můžeš nám prozradit, co Tě neustále popohání dopředu a motivuje?

„Je to ta atmosféra těch lidí tady doma v Březové a samozřejmě i podpora od našeho týmu. Jednou jsem si říkal, že budu jezdit jen s bráchou (s Liborem Křížem absolvoval sezony 1991-2003 a 2007 - pozn. redakce), jinak s nikým jiným, ale prostě ti to nedá. Je to asi tím, že máme ten areál. Je tady spousta lidí, kteří tím sportem žijí. Pořád je to takové: „Seš tady, tak pro tebe ty závody, s tebou ty závody...“ Asi to je ta největší motivace.“

Když to shrnu, nejvíce Ti dodává energii a motivaci domácí prostředí?

„Já bych řekl, že asi ano. Je to hlavně kvůli té Březové. Teď tady nakukuje paní Jiřina Vyroubalová, tak třeba i kvůli ní...“

Než se dostaneme k Tvému závodění, jakému sportu jsi se věnoval předtím?

„Lyžování a velmi okrajově motokrosu. Nikdy jsem ale nejel žádný závod. Pouze jsem získával zkušenosti na soustředění, které pořádal pan Červený st. v březovském areálu."


Začátky, roku 1991 odstartovala sportovní kariéra Jaroslava a jeho bratra Libora Kříže

Patříš mezi ostřílené sajdkáristy se zkušenostmi na rozdávání. Pěknou řádku let brázdíš po sajdkárkrosových soutěžích. Vzpomeneš si, v kterém roce si začal se závoděním?

„Na podzim 1990, kdy se mi narodila dcera Barbora, jsem si s bráchou Liborem pořídil sajdu. Byla to Jawa 600 zapůjčená od Viktora Dopity, který tehdy startoval za AMK Březová. Dne 7. dubna 1991 jsem jel první závod a to v Březové nad Svitavou.“

Proč sis zrovna vybral sajdkárkros?

„Jseš tady u nás v Březové, tak asi víš, proč jsem začal se sajdama. Sajdkáry se tady jedou od roku 1974. Můj táta je členem místního Autoklubu. Staral se tady o zásobování, takže já jako malej kluk jsem se tady motal. Co si pamatuji, tak od deseti let se v tom pohybuji.“

Od současných i bývalých jezdců jsme se dozvěděli, že z prvního svezení na terénní sajdkáře si odnášeli spíše rozpoluplné pocity. Co si cítil Ty?

„Zklamání, jenže já jel ve vozejku. Za řidítky to už byl úplný opak. Navíc po ujetí několika kol na březovské trati jsem byl překvapen nadšením pana Ondráčka, který nás k tomu ježdění vlastně přivedl. Ze začátku hodně pomáhal, že projedeme celou trať!“

Přišla chvíle ve Tvé sportovní kariéře, že jsi přemýšlel, že přestaneš závodit?

„Hned na prvním závodě, když jsem jel vložený závod na Jawě. Musel jsem se vypořádat s nejedním problémem. Nejdřív jsem v prvním tréninku nasadil gumu. Pak na závod začalo strašně pršet a já jsem vůbec neodstartoval. Motorku jsme upekli. To byla chvíle, kdy jsem s tím chtěl skončit. Nepřidaly tomu ani ty řeči po depu: „Hele on je tupej, on to neumí...“. Člověk by s tím nejradši seknul, ale zas na druhou stranu to byl pro mě impuls i motivace všem ukázat.“


Mistři republiky 2001 - mitfahra Libor Kříž (nalevo) a s věncem řidič Jaroslav Kříž, foto z roku 2002

Jaký byl naopak Tvůj nejsilnější zážitek ze závodů?

„Jak se zpětně dívám, tak samozřejmě mistrovský titul v roce 2001 a družstva ve Francii, kde jsme skončili na úžasném čtvrtém místě. Dá se říci, že to bylo první čtvrté místo, co jsme jako český tým kdy dokázali. Tu Francii proto považuji všeobecně hodně vysoko. Mně se to tam hrozně líbilo. Jedinečná atmosféra toho závodu národních družstev a spousta lidí. To byl můj největší zážitek.“

Zmínil jsi zisk titulu mistra ČR. Málokdo však ví, že i v té další sezoně si sahal po obhajobě. Byl si jí strašně blízko. Po konečném zúčtování si měl stejně bodů jako Rozehnalové...

„To ano, rozhodovalo se v posledním závodě ve Stříbře. Pro mě to tam bylo takový nešťastný. Pamatuji si ten skok přes tu cestu, kdy jsem si utrhl nádrž. Nedoskočil jsem to a tělem jsem prostě vyvalil víčko. Benzín začal téct... Bylo to tak na hraně... Jízdu jsem sice dokončil, ale stálo mě to titul. Na konci jsem měl stejně bodů jako Rozehnalové, ale oni měli lepší umístění. Byla to už ta doba, kdy Rozehnalové začínali a byli už na špici.“


Nešťastný poslední závod sezony 2002 ve Stříbře, kdy bratři Křížové sahali po obhajobě. Na snímku s čerstvými mistry republiky bratry Rozehnalovy

Letos jsme Tě viděli na kvalifikaci o mistrovství světa sajdkár v Kramolíně. Jak na tebe působila atmosféra tohoto závodu?

„Atmosféra byla úžasná, je patrno, že české fanoušky sajdy zajímají, hlavně když mají ve startovním poli takové jezdce jako jsou Rozehnalové a Čermáci.“

Proč jsi se rozhodl zúčastnit?

„Bylo to rozhodnutí na poslední chvíli. Bylo to hlavně kvůli tomu, abychom se s Edou co nejvíce sjeli.“

Jak si byl spokojený s Vaším výkonem v Kramolíně?

„Vůbec ne, mluvím pouze za sebe!“

Byl to Váš ostrý start se světovou elitou. Dala Ti účast v kvalifikaci něco?

„Jo, že musím na sobě opět zapracovat a bude to snad s Edou supr.“


ME družstev v holandském Oss v roce 2003 s bratrem Liborem

Mistrovství světa pro tebe jistě nebylo neznámou. Kolikrát si se ho zúčastnil a s jakými výsledky?

„Na pár MS jsem startoval, povedlo se nám párkrát kvalifikovat i získat body, ale nic přesvědčivého.“

Každý sport spolu s úspěchy přináší i smutné okamžiky. Prodělal si během těch dvaceti let v sedle nějaká závažná zranění?

„Takové vážnější zranění se mi stalo loni doma v Březové. Zrovna jsem dobře odstartoval a držel si výbornou výchozí pozici, když zezadu mě nabourali. Výsledek? Zlomená noha. Jinak dále jsem měl jen lehčí zranění, několikrát zápěstí apod.“

Poznal jsi zajisté již mnoho motokrosových tratí. Které typy ti více vyhovují a sedí?

„Já mám radši technické, protože tady v Březové jsem na tom vyrostl. Nelíbí se mi rovná dráha a dlouhý skoky. Ty já prostě neumím. V cizině se mi nejvíc zamlouvá Strassbesenbach v Německu. To je prostě trať, kde jsme se poprvé kvalifikovali na MS. Možná proto patří mezi mé oblíbené. Je také podobná tady té v Březové.“


Na slavnostním vyhlášení vítězů v Březové nad Svitavou dne 29.9.2012 s Edouardem Chéreau (vlevo) a se Zdeňkem Ondráčkem (vpravo)

Pozornému fanouškovi neuniklo, že polovinu sezony si odjel s francouzským spolujezdcem Edouardem Chéreau. Co Vás svedlo dohromady a proč sis vybral zrovna jeho?

„To bylo v Ledči nad Sázavou, když se mi hned po startu zranil Zdenda. No a já jsem takhle seděl v autě a pořád jsem přemýšlel, s kým bych mohl jet. Napadl mě Huml, protože u nás závodil a nikdo takový kvalitní není. No a v tom šel Edý proti mně. Prostě to bylo štěstí. Samozřejmě, že jsem o něm také přemýšlel. A on se najednou objevil. Oslovil jsem ho a jeho přítelkyně Vlasta nám překládala. Sice ze začátku nevěděl, už nechtěl závodit, protože začal podnikat. Svezli jsme se ale párkrát a nakonec se dohodli.“

Nejenom mě by zajímalo, jak se vlastně při jízdě, v tréninku nebo při poradě dorozumíváte?

„Francouzsky neumím. On trošku česky umí. Zná zatačka, doleva, doprava. Když máme problém, tak jdem na to místo, kde se nám nedaří, tam si to ukážem, vysvětlíme. Samozřejmě, že někdy pomáhá s překladem Vlasta. Přes ni si to řeknem, ale během závodu moc komunikace není. Jako Edý je podle mě víc zkušenej než já, takže on ví sám, on si sám řekne, že tadydle tohle to zkus takhle, tak já to prostě zkusím. Buď je to lepší nebo není, ale prostě má zkušenosti. Občas si jenom zakřičíme.“



Můžeš nám prozradit, jak se Ti s ním jezdí?

„Začínal jsem s bráchou a toho beru jako nejlepšího. Pak jsem jezdil s Mírou Kašparem a Milanem Gažíkem, ale Edý má strašně moc zkušeností. Na něm je vidět, že prostě ví, co má dělat. Když jsme ale spolu jeli první trenink, který nebyl až tak dobrej, bylo to tak na hraně, říkal jsem si, že to nebude dobrý. Nakonec jsme se výborně sjeli, že s ním nemám žádný problém, spíš naopak. To je zas ta motivace.“

Pro Vás tedy platí, že konec dobrý, všechno dobrý. Jak zpětně hodnotíš uplynulou sezonu, která byla poznamenána nečekanou změnou v Tvém týmu?

„Asi jako každou. Nejdříve se vrátím k té loňské, která byla taková zkušební, jelikož jsem začal se Zdendou Ondráčkem. Ten v životě na sajdkáře nestál. Každý mi řikal: „Heleď neblbni, to nedopadne dobře“. Já přesto jsem do toho šel, protože jsem nechtěl ještě přestat závodit. Se Zdendou jsem to chtěl zkusit a odjet s ním celou sezonu.“



A jaké spřádáš plány na příští sezonu?

„Chtěl bych jet s Edým. Domluvili jsme se, že dojedeme konec sezony a pak uvidíme. Mluvili jsme o tom pořád." (pozn.redakce: Nyní už je to definitivní, že příští sezonu pojedou spolu.)


Za redakci Motolevel.com děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji mnoho zdraví a úspěchů na závodní dráze i mimo ni.



(joh)
Foto: Zdeněk Růžička, Soukromý archiv Jaroslava Kříže

15.11.2012