14.01.2013
Při podzimní návštěvě Moravy jsme se potkali na večírku u Rozehnalů se sajdkáristou Robertem Diblíkem. Z legrace jsme otestovali jeho dobrou náladu a on nás nakonec pozval na druhý den k sobě na návštěvu. Ani jsme se moc nerozmýšleli a slíbili mu, že brzy ráno přijedeme.
sidecarcrossSidecarcross
KomentářeKomentáře
ChatChat



Byl ve velice veselé náladě, tak jsme čekali, jak to dopadne, zda na nás nezapomene. Jak jsme řekli, tak jsme také udělali. Sice ani nám se ráno nechtělo vstávat, ale k Robertovi dorážíme na devátou hodinu. Po zazvonění sice trochu prodleva byla, Robert si myslel, že nedorazíme, ale my byli na místě. Pohoštění bylo, jak řekl. Připravil nám bohatou snídani, míchaná vejce a dále ještě zákusek ke kávě. Najedli jsme se tedy do sytosti a ihned potom jsme se vrhli na náš rozhovor. V něm se Robert rozpovídal o své závodní kariéře, ale také poodhalil něco ze svého soukromí.



Sidecarcross team Diblík-Šnévajs #52

klub: AMK Mohelnice v AČR, motor: Zabel 700, rám: VMC
největší úspěchy doma: vícemistři ČR (2011), 4. místo (2012), 5. místo (2009)
webové stránky: http://www.sidecarcrossmohelnice.cz/

řidič: Robert Diblík
- narozen: 1978, bydliště: Zábřeh, povolání: podnikatel (vlastník autoservisu), stav: zasnoubený
- oblíbená trať v ČR: Vranov u Brna (charakterem trati) a Ledeč nad Sázavou (svým zázemím)
- první start v sajdkárkrosu: 2009

- oblíbená kniha: nemám žádnou, webové stránky o sajdách u Rozehnalů
- oblíbený film: Ordinace v Růžové zahradě (smích), to je jediné, na co se díváme
- oblíbené jídlo: řízek s kašou, já su strašně vybíravej na jídlo, zeleninu vůbec nejím, výjimkou je paprika a z ovoce mandarinky, občas banán, dále sladké a piškotky, stravování nijak moc neřeším. Rád si pogriluju na závodech, sýry mám rád, ale ke snídani si dávám Pribiňáčka.
- oblíbený nápoj: nic, v práci mám bojler vody, tak ji piju se šťávou a večer si pravidelně dám dva čaje a ráno ke snídani kávu. A když nás občas pošlou do Prahy, tak u „Mekáče“ si dám Coca-colu, dvakrát do roka si dám pivo a slivovicu
- „hlavu si čistí”: závody a na kole, to je bomba

spolujezdec: Petr Šnévajs



Klasicky začneme nejprve Tvými začátky. Slyšel jsem, že jsi jezdil sólo motokros a stal jsi se mistrem Moravy...

Robert: „Jo, to jsem byl, ale byla to třída hobby. V pětadvaceti jsem si koupil motorku. Ve čtvrtek jsem si ji přivezl a v pátek už jsem stál na závodech. To si pamatuju dodnes.“

Jak jsi dopadl na těch závodech?

Robert: „Hele, stál jsem na startu a to bylo snad jedinkrát, kdy jsem byl nervózní. Nervozita na závodech mi totiž jinak nic neříká. Já se tím fakt bavím. Třeba na startu na sólu jsem z 99 % odstartoval do první pětky. Všeci jsou nervózní. Já vždycky kouknu a říkám si: „Hele, on už to tam nějak brzy zařadil.“

A kolikátý jsi skončil v prvním závodě?

Robert: „Na sóle to vím. Vzpomínám si, jak mi všeci na startu říkali, že musím držet plyn a nebát se. Poslechl jsem je a po startu jsem byl druhý. Vydržel jsem to ale asi dvě kola a byl jsem úplně mrtvý. Spadl jsem někam na dvacáté místo a musel jsem zastavit. Jak jsem stál, přiběhl ke mně kámoš a hned: „Co jé? co jé?“ Já na to, že už nemůžu. „Ty jsi blbej, to musíš jet,“ povídá. Odpověděl jsem mu, že už vážně nemůžu a nejedu. Ruce jsem měl tvrdé a celý jsem byl takový už vláčný.“



Zajímavý. Po startu se tedy nebojíš držet plyn?

Robert: „Až na té sajdě mi to vadilo. Když jsem chtěl začít jezdit sajdy, nikdy předtím jsem to neviděl. Neřešil jsem to, že bych se někam chodil dívat. Já si zapnul internet a hned se mi zobrazil crash Čermáků, jak si zlomil pánev. Tak jsem pár těch karambolů proštudoval a říkam si: „Ty v..e, to je nějaký nepříjemný!“ Úplně vidím, jak jsme první start v Kramolíně vyjeli a najednou se to začalo přede mnou zavírat, tak jsem ubral. Jeli jsme poslední a oni všeci jeli v té levé zatáčce za sebou jak kačeny. Říkám si: „Co jim je?“ Tak my jsme je zprava všecky předjeli a v další zatáčce jsme byli asi kolem desítky.“

Když se vrátím ještě k motokrosu, jak dlouho jsi ho jezdil?

Robert: „Pět let ten náš hobby. V té době, co jsem to jezdil, tak nás bylo hodně, stále kolem 30-40. To bylo super. Bylo to ještě rozděleno věkově. Pamatuju si, že to pak udělali od 30 let. Já jsem si tedy vzal bráchovu licenci a každý mi říkal: „Ahoj Marcel!“ Přitom kluci, co jezdili se mnou, si jenom připsali roky. No a vidíš. Já jako jediný blbec jedu na bráchovu licenci. Taky jsem občas jezdil dvouhodinovky, cross country.“



Co jsi říkal na endura?

Robert: „Mně se moc nelíbily. Sice mi nevadila ta rozmanitost, ale hrozná byla ta doba jízdy. To vydržet a jet v tom tempu dvě hodiny, bylo strašný.“

Poslední sezonu si udělal mistra. Jezdil jsi ještě potom?


Robert: „Ne, pak jsem šel rovnou na sajdy.”

Kdo Tě přivedl k sajdkárkrosu?

Robert: „Nynějšího spolujezdce znám už od doby, co jezdil osmdesátky. Známe se tedy dlouho. Uměl jezdit na „dváce“ lépe než já na 450, takže jsme si vždycky spolu perfektně zatrénovali. Pak už byl na tu motorku velký, tak jsme přemlouvali jeho tátu, ať mu koupí 450. Jezdil pak velké a já ty hobíky. Furt jezdil za mnou trénovat. Až jednou nám jeho táta povídá: „Vy jste jak kreténi, proč si nekoupíte sajdu. Stejně furt jezdíte spolu.“ No, tak jsme si řekli, že jo, že ji koupíme na půl. To bys viděl, jak mu zatrnulo. Dobrý bylo, že jsme začali a ani jeden jsme na tom neuměli. Někdy v červenci jsme si sajdu půjčili od Rozehnalů a šlo to. Ale stále jsme jezdili na sólech... Říkal jsem, že musíme koupit dobrou sajdu, ať nic nemusíme spravovat. Peníze získáme prodejem mé motorky a také Petrovy. Budeme mít 200 tisíc a za ně koupíme od kluků rok starou sajdu. Můžeme na tom začít a nebudeme muset řešit, že je potřeba někde něco opravit. Budeme jezdit a jezdit a nějak to půjde.“



Startoval jsi vždycky jen s Petrem Šnévajsem?


Robert: „Jojo. Jen jednou jsem jel s Hanulíkem, když měl Petr zraněné koleno. Nevěděli jsme ale, že ho má tak na sračku. Byl u doktora a ten řekl, že je v pohodě, že za měsíc to bude mít v pořádku. Řekli jsme si, že ty jedny nebo dvoje závody objedu s někým jiným a pak uvidíme. Měsíc byl v klidu, ale ono to bylo stejné. Teprve až když mu to otevřeli, zjistili, že je to špatné. Až na podzim si to nechal operovat. Sezona tak byla celá mrtvá. My už jsme tenkrát chtěli jet svět. Další sezonu už jsme věděli, že to nemá cenu do něčeho se pouštět. Fyzicky vše dobrý, ale mně vždycky odešly záda a konec.“

Myslíš si, že sólo mělo pro tebe a pro sajdkárkros nějaký význam?


Robert: „Určitě mi to něco dalo.“



Pojďme se zaměřit na uplynulou sezonu 2012. Díval jsem se na vaše výsledky i časy a musím říct, že jste dost zrychlili. Říkám si, že to muselo být tou sedačkou...

Robert: „Že jo. Já to říkám furt.“

Lidi nám psali, že je to blbost, že si vymýšlíme. Nikdo však nemůže říct, že když motorka jela, dokázali jste se držet bratrů Rozehnalových ba i je trochu potrápit.

Robert: „Ono je to pohodlnější za nima. Teď jak jsme jeli v té Březové, říkám Vaškovi: „Musíš trochu jet ty první kola, jinak mě rozhodíš.“ A on se smál. Druhý start vyšel taky tak. No, to bylo super, nemusíš přemýšlet, jak máš jet a jedeš podle něho. Je to jednodušší. Neřešíš brzdu, plyn. Jedeš prostě jen podle nich. Pak najednou zjistíš, že to jde i takhle.“



Jaký u vás panuje názor na termíny závodů? Letos se některé uskutečnily v sobotu a některé v neděli. Co Ti více vyhovuje?

Robert:
„Pro mě nejideálnější je to v neděli. V pátek můžu dělat do večera a v sobotu dopoledne si pak v klidu vše naložím a odjedu na závody.“

Nám zase více vyhovují soboty, protože máme čas napsat článek a připravit se do práce...


Robert: „U mě naštěstí Marianka chodí se mnou do práce, takže já jí obytňák v uvozovkách vystrčím ven a ona všechny věci - brýle, hadry ad. nachystá. To vše mi tak odpadne. Jenom sajdu občas projdu, kdyby bylo něco prasklé. Filtry vypere ona. Horší je, když odejde motor, tak to už je horší, to máš honičku.“


Robert se svou snoubenkou Mariankou na večírku u Rozehnalů

Motor si děláš sám?


Robert:
„Jo, všecko. Láďa Ochtábec mi jen udělá nějakou úpravu, ale jak to sestaví, tak pak si to už dělám sám. Je to všechno stejný. Dělám to tady i klukům do čtyřkolek.“

Jak to vidíš příští rok? Pojedete taky mistrovství světa?

Robert:
„Hele, pokud na to budeme připravený, tak jako teď na podzim, chtěli bychom ty první „světy“ určitě jet. Uvidíme. Po Kramolínu budeme moudřejší, jak s penězi, tak i s časem...“

Jak se budete připravovat přes zimu?

Robert: „Ve středu už by měla začít tělocvična (rozhovor proběhl 10. října 2012 – pozn.redakce), tak budeme chodit s klukama Rozehnalovic. Jedem kruhový trénink. Každý den nebo aspoň obden jdu běhat nebo jdu na kolo. Dá se říct, že teď to směřujeme na ten „svět“. Nechodím už jen kvůli závodům, ale i vyčistit si hlavu po práci. Musím říct, že jakýkoliv sport nemá chybu. Já prostě musím sportovat.“



Letos Vás dost zlobila technika. Můžeš říct, že kdyby tomu tak nebylo, dopadli byste lépe?

Robert: „No, to si nemyslím. Já si myslím, že jsme skončili tam, kde jsme měli být. Hrát na „kdyby“ nemůžeme. Loni jsme skončili druzí, ale to bylo taky jenom kvůli tomu, že někdo vypadl. Když odpadneme my, tak na chyby. Fyzičku máme. Ztrácíme, když neprojedeme zatáčku na sto procent, pak někde na brzdách. Začnem pomalu odpadávat a oni nám poodjedou. Pak už je nedocvaknem. Nesmějí nám ujet hned zkraje.“

Jestli správně rozumím, nejtěžší je se udržet první kola?

Robert:
„Jo, to taky. Všechno je to o tréninku. Musíš taky ustát ty brutální první čtyři kola. To k tomu patří. Není to jen o tom dokázat vydržet 30 minut, ale v jakém tempu a agresivitě. První kola jsou, jak si správně řekl, těžká v tom, že každý chce být co nejvíce vpředu. Když nepodchytíš ten začátek, tak jsi v prdeli jak ve světě, tak u nás.“

Co Ti chybí, abys byl u nás mistrem republiky?

Robert: „Nechodit do práce.”



Čím zlepšuješ svůj výkon?

Robert: „Ono se to nezdá, ale Crossracing cup byl velkým přínosem. Tam si můžeš v závodě zkoušet věci, co jinde nejdou. Letos bylo trochu zklamání, že se Tomáš (Vejchoda – pozn. redakce) na to vykašlal. Já nemám potom s kým závodit a člověk se nikam neposune. Potřebuji se s někým honit. Důležité je si dobře zazávodit. Pro nás potom musel být cíl, že jsme se snažili pravidelně zajíždět stejné časy. Koukli jsme pak na to a řekli: „Jo, taky to jde.“ Rok předtím to bylo ale dobrý. Jezdil s námi ještě Honza Válků. Všichni tři jsme se snažili až do konce, tak to mi dávalo hodně. Já si myslím, že díky Crossracingu startujeme vepředějc. Tam jsi mohl vše v pohodě vyzkoušet, protože tam o nic nejde.“



Myslel jsem, že ty starty byly tou sedačkou...

Robert: „Nene, starty tím nebyly. To až ten zbytek byl trochu tou sedačkou.“

Ve Vašem regionu je sajdkáristů celkem dost a někteří začínají, například bratři Hrochové. Nechodí za Tebou jako za zkušeným, abys jim poradil?

Robert: „Občas za mnou přijdou někteří kluci a říkají: „Nechceš nám to půjčit aspoň na celý víkend? Chceme si to pořádně zkusit. Kdyžtak si to pak koupíme.“ A dodávají: „Jé, to zase budu mít doma další krám...“ Ale už se to v nich začíná prát a to je dobře. A jestli se teď rozjedou ty pitbiky, tak to začnu podporovat. Musíš těm klukům nějak pomoc!“


                                                                                                                                           Foto: archiv Jana Válka
Můžeš nám o tomto projektu s pitbiky říci více?

Robert: „Závody se budou jezdit pod titulem "STOMP MORAVA" a už teď se pracuje na malé sajdkáře podobné té, co měl Honza Válek, ale v lepším provedení. Bude to přesná kopie normální sajdy. Závody by se měly začít jet už letos, musí ale být sajdkárek vyrobených aspoň 5.“

Na závěr mi dovol se zeptat, co se Ti na sajdkárách tak líbi?

Robert:
„Mně se na sajdách líbí, že 95 % lidí si zde pomůže. Pokecáš se všema, ať je druhý nebo dvacátý. Furt je to parta, to na sólech není!“


Velice Ti, Roberte, děkujeme za poskytnutí rozhovoru a přejeme Tobě a Tvému týmu úspěšný start do nové sezony, radost ze závodů a samozřejmě jízdy bez karambolů a zranění!



Připravili: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal

14. 1. 2013

KomentářeKomentáře
ChatChat

Komentáře:

Pro vložení komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
15.01.2013   13:26
Vlastabrezova napsal(a):

Díky za pohlazení...

Mám psát pořád to stejné? Prostě skvělý a náherné počteníčko.Ještě chvíli a už už to vypukne no třeba my se už těšíme moc moc.....Mějte se pěkně a už se těšíme na další příspěvky.