Nemám v plánu přepisovat výsledky. Ty už všichni znají a pokud si je chtějí snad připomenout, můžou je najít na oficiálních stránkách Dakaru. Už pátým rokem slýchám od motoristických fanoušků i "nefanoušků", proč se tato soutěž pořád jmenuje Dakar, i když se jede v Jižní Americe. Upřímně už mě to unavuje. Organizace A.S.O., která Dakar organizuje, má autorská práva na pojmenování Rallye Dakar. Pod pojmem Dakar si většina obyvatelstva planety představí spíše dálkovou soutěž, než hlavní město Senegalu. A kdyby se náhodou Dakar přejmenoval na jihoamerickou rally, tak si ani nedovedu představit ty zmatky. Navíc jsem si naprosto jistý, že by změnu názvu neuvítaly velké týmy jako třeba Kamaz, Mini nebo třeba KTM. To je ale jedno, protože v Africe se jezdí Africa Eco race, takže návrat opravdového Dakaru do Afriky je prakticky vyloučený. Vraťme se ale zpátky k letošnímu ročníku, který máme stále v paměti. Nejsme bulvár, ale budeme kritizovat, budeme chválit, takže čtěte dále.

Motocykly
Začneme klasicky motorkami. Posledních 7 let se na trůnu střídal Cyril Despres s Marcem Comou. A to tak, že každý vládl vždy jeden rok. Letos však Katalánec, který měl Francouze nahradit na trůnu, bohužel chyběl. Důvodem bylo zranění, které přišlo v nejnevhodnější dobu. Očekávalo se tak, že si Despres pojede svoje blues a všem to pořádně natře. Jenže ouha, Cyril se moc dlouho ve vedení neohřál. Tedy jen po třetí etapě vedl v průběžném hodnocení, ale to bylo vše. Mladé pušky Joan Barreda Bort a Oliver Pain měli více chuti závodit. Španěl měl však ještě v průběhu prvního týdne velké problémy, a tak se propadl ve výsledcích velmi hluboko. To Pain se držel ještě v polovině soutěže na prvním místě a ukazoval všem, že se s ním musí počítat. To se ale Despres už začínal rozjíždět. Sice v sedmé etapě měnil motor, a tak přišla 15 minutová penalizace, ale s tím prakticky počítali všichni ze špičky. Nikdo totiž nepočítá, že by víc jak osmitisícovou nálož kilometrů vydržel jen jeden motor. Vše se změnilo v deváté etapě. Velké problémy měl dosavadní lídr Pain a také jeho krajan David Casteu, kterému do té chvíle patřilo průběžně třetí místo. Casteu si velmi ošklivě poranil rameno a také velmi poničil motorku, ale i tak do cíle etapy dojel. Bohužel na následky této havárie musel nakonec odstoupit. Stejně tak Pain spadl a výsledkovou listinou se pěkně propadl- nicméně stále pokračoval. Před samotným začátkem soutěže byl pro mě černým koněm Contardo Lopéz z Chile. Loni se velmi vážně zranil, a proto bylo jasné, že bude mít velký hlad po pořádném úspěchu. Bohužel se však nic nedělo. Čilan sice neustále okupoval přední příčky, avšak s velkou ztrátou. Jakmile ale dakarský peloton dorazil do jeho rodné země, Lopéz jako by ožil a chtěl domácím fanouškům ukázat, že se nevzdává. Do čela se ale mezitím dostal Despres a Ruben Faria mu velice zkušeně kryl záda. Když měl Despres už solidní náskok, tak se naopak on snažil pomoci Fariovi k udržení druhého místa. To jsem opravdu nečekal a považuji to za jeden z nejférovějších a nejsportovnějších okamžiků tohoto Dakaru. Před poslední etapou měl Despres více jak 8 minut náskoku, a to není žádný velký náskok a Contardo Lopéz si toho byl vědom. Jel jako o život a na jednom waypointu stáhl Cyrilův náskok na pouhou sekundu. Nicméně Lopéz před etapou preventivně měnil motor, a tak se dočkal patnáctiminutové penalizaci. Dojel si tak pro třetí místo a jak sám řekl, toto umístění má pro něho hodnotu vítězství.

Hvězda motocyklové kategorie:

Pro mě je hvězdou celé rally jednoznačně Ivan Jakeš. Už jen proto, že se Slovák dokázal umístit v TOP 5. Já Slováky prostě neberu jako cizí národ vedle nás, pro mě jsou to pořád "bratia". Dojet na čtvrtém místě v tak obrovské konkurenci s minimální ztrátou na tovární KTM a nechat za sebou všechny ostatní tovární motorky, si zaslouží smeknout kloboučkem a ukázat palec nahoru. Skvěle!

Smolař motocyklové kategorie:

Těžko někoho jmenovat, nejsem motocyklový odborník. Ale určitě jsem více čekal od Pala Anderse Ullevalstetera. Jeho zelenou motorku jsme byli zvyklí vídat v první desítce, letos však obsadil až 16. místo s tříhodinovou ztrátou.

Kategorii čtyřkolek si dovolím v tichosti přeskočit. Zaprvé stejně jako v motorkách se v této kategorii moc nevyznám. A zadruhé, když tady nejsou Češi, tak pro mě tato kategorie prakticky nic neznamená. Což o to, Češi by tu byli, to by ale bratři Patronelliové měli pořádnou konkurenci v cestě za vítězstvím. Loni se tak rozhodli, že to našim pořádně znechutí. Zašli si postěžovat za jury a ta argentinské bratry vyslyšela a naše borce diskvalifikovala. Konec, šlus. Příští rok se však Martin Plechatý vrátí a všem to vrátí i s úroky.

Automobily
Máme tady nejsledovanější kategorii, tedy kategorii automobilů. Letos se na startu sešli 4 bývalí vítězové Dakaru. Carlos Sainz a Nasser Al-Attiyah spolu vytvořili nový a velmi silný tým. Kdo by to byl řekl, když ještě před dvěma lety absolvovali ten památný, bratrovražedný souboj o první místo. Tehdy jsem si říkal, že se snad nemůžou ani vystát, natož aby letos vyrazili opět ve stejném týmu. Ale stalo se a docela to i klapalo. Jediným problémem byly úplně nové a neprověřené bugyny, které se nakonec ukázaly jako osudné. Jihoafričan Giniel de Villiers zůstal u prověřené Toyoty a stejně tak Peterhansel, který však setrval u továrního týmu Mini. Navíc jsme tu měli amerického rebela Robbyho Gordona a počítat se muselo i s Guerlainem Chicheritem, který vyměnil Mini za bugynu. Těžko říct, zda tovární Monster Energy X-Raid Mini ALL4 Team opustil z vlastní iniciativy nebo byl takto "odměněn" díky svému loňskému odstoupení ve volném dnu. Karty byly rozdány a vypadalo to na velmi zajímavý boj o vítězství. Opak byl pravdou. Hned v úvodní etapě ztratil 10 minut Robby Gordon, který zapadl v duně. Tím však jeho problémy nekončily. Po dvou dobrých etapách přišla pořádná facka. Robby jel svým klasickým stylem, který nejspíše pochytil od Colina McReae. Podařilo se mu přeskočit dunu a skončit na střeše a navíc poškodit chladič. Díky tomu si přišel na svých deset vteřin slávy Jaroslav Valtr, který vrátil oranžový Hummer zpátky na kola. Robby ale stejně musel čekat na svůj asistenční kamion, aby opravil nezbytné a dostal se tak do cíle s pětihodinovou ztrátou.

Ještě před Gordonem se soutěží rouzloučil i El Matadore Carlos Sainz, který doplatil na dětské nemoci své bugyny. Po prvním týdnu se tak boj o čelo zúžil na dva borce. Peterhansela, na kterého neustále dotahoval Al-Attiyah. Třetí De Villiers vše sledoval z uctivé vzdálenosti a navíc měl za sebou Novitského z továrního týmu Mini. V desáté etapě se však mnohé změnilo. Katařan Al-Attiyah vypadl z boje o vítězství a byl velmi zklamaný. Nejzajímavějším se tak nakonec stal boj o bronz, kde mezi sebou bojovali Novitskiy a Roma. Nakonec se radoval Rus. Druhé místo s přehledem uhájil De Villiers a z dalšího vítězství se radoval Peterhansel. Jako závodníka ho uznávám a respektuji, ale jako člověka ho moc nemusím. Jezdí dost nevybíravým způsobem a nemá rád konkurenci. Navíc mě dost namíchlo, když letos poznamenal při zrušené osmé etapě, že je rád, že byla etapa zrušena, protože, čím míň jedete, tím je menší pravděpodobnost, že se něco stane. To je sice pravda, ale závodník by měl závodit, měl by si to užívat a neradovat se z toho, že se nejede.

Hvězda automobilové kategorie:

Robby Gordon. Je to miláček fanoušků po celém světě, jezdí krásně na oči a navíc velmi rychle. Letos se mu to nepovedlo a zase předvedl karambol. Nicméně už jen kvůli tomu, že to nezabalil a s obrovskou ztrátou jel až do konce, si zaslouží obdiv. Opravdový srdcař.

Smolař automobilové kategorie:

Tady to bude také velmi jednoznačné. Polák Krzysztof Holowczyc měl na to, aby se s tovární technikou porval o pódiová umístění. Jenže na čtyřicátém kilometru třetí etapy přišla velká rána a Polák se tak rozloučil s Dakarem velmi předčasně. Navíc se ošklivě zranil.

Kamiony
Pro českého fanouška je samozřejmě nejsledovanější kategorií ta kamiónová. Aleš Loprais bohužel nestihl naladit nové auto do perfektního stavu, a tak vzal s sebou starší Tatrovku, kterou pojmenoval velmi familiérně - Princezna 69. Týmy KM racing a Czech Dakar team vytvořily jeden velký tým s názvem Bonver Dakar Project. Kromě pěti kamionů ještě v týmu jeli motorkáři Jan Veselý a David Pabiška.

Hned ale musím poznamenat něco, co mě provázelo po celý letošní Dakar. Předem všechny ujišťuju, že nikoho nechci hanit nebo pomlouvat, píšu jen vlastní názor. Jsem jen rád, že máme tolik českých zástupců. Nevím, zda to připadá pouze mně, ale celý tým na mě působí tak nějak podivně. Jak kdyby si hráli na něco, co nejsou. Neustálé opakování toho, že Martin Kolomý je týmová jednička a že všichni jedou pro něho. Neustálé opakování toho, že Tomáš Vrátný danou situaci vidí ze dvou pohledů - toho závodnického a toho manažerského. Proč? Navíc problémy Aleše Lopraise týmu hrály do karet. Jednou se Martin Kolomý dostal i na druhé místo, a tak jsme byli každý den informováni o tom, že je Kolomý česká dakarská jednička a je prostě top jezdec. Hodně lidí to asi naštve, ale není. Já to vidím tak, že celý tým se jede na Dakar jen tak povozit, užít si ho a hlavně dojet do cíle a Martin Kolomý se vozí nejrychleji. Na Nikolaieva měl ztrátu kolem půl hodiny, jenže stejný měl náskok na Mardeeva a vy se potom večer ve zpravodajství dozvíte, že to chce hlavně dotlačit do cíle a bojovat s nikým nebude. A tak se po celý zbytek soutěže propadal pořadím. Propad pořadím se zastavil těsně před Alešem Lopraisem a tím tak opět přiživil legendu o české truckerské jedničce. Jasně, dokončit Dakar, už jen to je docela "kumšt". Dokončit Dakar v top 5, navíc s technickými problémy a defektem,  je super. Ale bylo by fajn taky si trošku zazávodit. Kolikrát dojel Kolomý v etapě lépe jak Loprais? Jednou! I tak je to ale česká dakarská jednička.

Po celou soutěž dokazoval svou rychlost Gerard de Rooy s tím hrozně ošklivým Ivecem. Nicméně i toho potkaly problémy, a tak se před něj přehnalo spoustu soupeřů. Kamazy letos jely dosti nenápadně, na druhou stranu, nabídkou na levně vydělané podium nepohrdly, svoje pozice udržely až do konce a navíc si připsaly pár nejrychlejších časů a v Santiagu mohl ruský gigant slavit tripl. Eduard Nikolaev určitě neřekl poslední slovo a kdo ví, třeba je to nástupce "cara" Čagina.

Hvězda kamionové kategorie:

Stejně jako u aut je to tak trochu i smolař. Ale velká bojovnost a skvělé výsledky v jednotlivých etapách ho řadí právě sem. Řeč je o Aleši Lopraisovi. Strašně nemám rád "coby, kdyby", jenže tady se to jinak nedá. Aleš ztratil technickou závadou necelé dvě hodiny. V cíli mu chyběla hodina a 16 min. Můžete si tedy představit, co by se stalo, kdyby Aleš neměl problémy.

Smolař kamionové kategorie:

Hans Stacey. Vítěz Dakaru 2007 po celou dobu nezajížděl žádné pořádné časy a držel se dost vzadu. Vše završil velkou havárií, kdy poslal svůj kamion přes střechu a pořádně ho poničil.

Perlička na závěr. Z jedné tiskové zprávy Bonver Dakar Projectu jsme se mohli dozvědět, že do toho Martin Kolomý natolik šlapal, že utrhl řadící páku. 

Text: Ondra Laušman
Foto: DPPI

24. 1. 2013