Celej zájezd začal stresem, že sem musel opustit Krastyho a dát ho na dva dny exAlče, protože s nim by to nešlo a potom sem v pátek večer vyrazil do Všenor, což je prdel u Řitky, kde bydlí jeden z ochotnejch fotrů jedný pretekárky, kerej nám pujčil svuj bus aby sme mohli vůbec ject. Dali sme tři plechový a pokecali vo tom, jak by to bylo super, kdyby byly prachy a jak by se to jezdilo a že takle, když je krize, tak že to jako stojí za hovno a že se to musí vydržet, že bude líp a takový ty kecy.

V sobotu brzo sem poscháněl kočky, co dojely nebo bydlí v Praze a nananaáá směr Brno, sraz v 11.00 hod a dojeli sme v 10,57 ,prostě profi práce. Celou cestu dobrá hudba, ještě dnes mi hučí v kebuli z toho duc,duc,duc, ale asi se to líbí, tak sem to nerušil svejma požadavkama na Brontosaury, Žalmana, Poutníky a jinejma kotlíkářema, na kterejch sem vyrost. Ve fitku ordinoval doktor Hejnik a pomáhal mu pan majitel mučírny a holky se opravdu snažily a musím říct,  že po dvou týdnech po soustředku na horách se i dost zlepšily a některý hodně a je vidět, že si to vzaly k srdci a makaj na tom, co jsme se snažili do nich dostat na horách. Celý cvičení začalo papírem a tužkou, kam holky napsaly, kam jako kráčí nebo co chtějí v MX dosáhnout a co jsou ochotný pro to udělat a tam vlastně šlo o popis toho, co chtěj a jak to myslej se svojí kariérou.

A pak když bylo jasno, kam kerá kráčí, tak začala léčba pohybem a dovednostníma testama. Trošku mi to cvičení připadá jak trenink cirkusovejch artistů, ale budiž, rovnováha je pro motorku moc důležitá. Odpoledne jsme ještě venku zkusili poskákat na skákadle, pojezdit na jednokolce nebo balancovat na kole. Konec u oběda spíše večeře v hospůdce u fitka a hurá domu.  Už v hospůdce bylo jasné, že Natálka Bartků nestihne autobus v Praze, co ji má vzít domu do Strakonic a jede v 19 h.Cesta ubíhala svižně s malou přestávkou u Mekáče na 66. km kde jsme se zbavili Řeřichovic Týny a vypadalo to, že Naty stíhá posledního busa 21 hodin. Jenže!! Při cestě na Černej most, kde žije Feglarka a kam sem jí měl vrátit k její mámě,  se navigace nějak nasrala a začala nás vodit po cyklostezkách po polích a kolem rybníků a čas na chycení autobusu do Strakonic se rychle zkracoval. Nakonec jsme propálili celou matku měst z Čerňáku na Smícháč za 30 minut, do odjezdu busu 2 minuty. Když sem to vydejchal a Natálka mávala z autobusu, tak sem si hodně oddychl,  že nemusim jet do Strakonic já. Tak sem jel vrátit pujčenou dodávku do Všenor za Prahu a domu se dostal v 1 hodinu. Celá akce se alespoň mně líbila a děvčata si to musí ohodnotit sama, co jim to dalo a co si vezou domu z takových akcí, tam už je to o té hlavě a o tom, co která chce dokázat.

MOŽNÁ zvládneme do začátku sezony ještě jednu akci, ale to až podle zájmu děvčat, jak budou moci v termínu 23. - 24. 2., kdy bych je chtěl pozvat do Málkova, kde bychom mohli konečně i pojezdit trochu na těch motorkách, co nám Hejník přivezl, ale čas nám to nedovolil.

Čau Erich Pour

Poznámka redakce: Text neprošel jazykovou ani stylistickou úpravou. Za obsah neručíme!

7. 2. 2013