Léta 1990, 1991 a 1992 byla prodchnuta uvolňováním poměrů v naší zemI, v celém východním bloku a nadšením z vytoužené svobody. Bezvízový styk téměř s celou Evropou a „otevřené“ hranice na Západ byly také na druhou stranu jedním z důvodů prudkého poklesu diváckého zájmu o sajdkárkros. Zejména příznivců z NDR přijelo oproti minulosti podstatně méně.

Sice v Ouběnicích nebylo při závodech mistrovství světa tak „narváno k prasknutí“ jako v letech 1988 nebo 1989, ale přeci jenom pořád přitahovaly pozornost mediální i diváckou. Díky předchozím výborně zorganizovaným podnikům se zařadily mezi nejlepší a nejoceňovanější pořadatele. Dokonce v letech 1991 a 1992 získaly důvěru od FIM na uspořádání finále! To už něco znamenalo, to bylo slávy!

Členové AMK přípravy neponechali náhodě a pro všechny diváky, jezdce i doprovody připravili také bohatý kulturní program, který začínal dokonce tři týdny před závody. Poprvé byl přivezen obrovský stan JUMBO z Rakouska. V něm se odehrávaly všechny taneční zábavy a slavnostní vyhlašování.



Samotné závody mistrovství světa přinesly „střídání stráží“, kdy na vrcholu Holanďané vystřídali Švýcary. V roce 1990 to byla posádka Janssen-van Kessel, která mimo jiné zaujala zeleným zbarvením sajdkáry a dresů podle svého hlavního sponzora BP. Tito „žabáci“ ovlÁdli první jízdu v Ouběnicích dne
8. 7. 1990 a ve stejném roce získali i titul mistra světa.

                             

V dalších letech převzali žezlo jejich krajané Timmermans-Verhagen s již střídmým sladěním svých dresů do barev holandské vlajky. Do motokrosového areálu Na Kocábě je také přijelo povzbudit značné množství fanoušků z Nizozemska, se kterými zde mohli dvakrát oslavit zisk titulu mistra světa.

Tato doba se nesla i ve stoupajícím výkonnostním růstu německých jezdců, kteří několikrát dosáhli na „bednu“. V Ouběnicích se jim to povedlo hned několikrát a dne 27. 9. 1992 při druhé jízdě MS doslova ovládli stupně vítězů. Tehdy se Němci pyšnili skvělými ridery, mezi něž bezesporu patřili Garhammmer, Brustmann či bratři Weinmannové.


Zlatý věk německé reprezentace v sajdkárkrosu. Na stupních vítězů, zleva: Brustmann-Kirchner, Garhammer-Jehle a bratři Weinmannové


Výsledky z Mistrovství světa sajdkár v Ouběnicích

8. července 1990:
1. Janssen – van Kessel (NL), 2. Garhammer – Haas (D), 3. Fuhrer – Stettler (CH)
1. Garhammer – Haas (D), 2. Timmermans - Verhagen (NL), 3. Ramon – Strubbe (B)

Mistři světa 1990: Benny Janssen – Frans Geurts van Kessel / Janssen

8. září 1991:
1. Ramon – Strubbe (B), 2. Janssen – Varga (NL),3. Gölz – Stettler (D)
1. Janssen – Varga (NL), 2. Lenherr – Weber (LIE), 3. Hüsser – Käser (CH)

Mistři světa 1991: Eimbert Timmermans – Eric Verhagen

27. září 1992:
1. Timmermans – Verhagen (NL), 2. Kühn – Ruf (D), 3. Brustmann – Kirchner (D)
1. Brustmann – Kirchner (D), 2. Garhammer – Jehle (D), 3. Weinmann – Weinmann (D)
1. Lenherr – Weber (CH), 2. Fuhrer – Stettler (CH), 3. Weinmann – Weinmann (D)

Mistři světa 1992: Eimbert Timmermans – Eric Verhagen



Na zmíněné období velice rád vzpomínám. Bylo to mé dětství. Samotná atmosféra kolem závodů byla úžasná a i díky tomu jsem si vypěstoval vztah k sajdkárkrosu.

Vždycky mě fascinoval ten charakteristický řev motorů, vůně spáleného benzínu, napětí při startu nebo skoky z pověstných ouběnických kopců, ale i afterparty a taneční zábavy s tím spojené.

Za dunění disko muziky nebo skupiny z rakouských Tyrol známé Trio Memory jsme rádi dováděli v JUMBO stanu. Tam jsme se vždycky těšili. Oblíbené byly i návštěvy depa a obcházení všech závodníků s prosbičkou o nějaký ten suvenýr. Vždycky jsme odcházeli s úsměvem na tváři, protože závodníci, zejména ze Západu, nás vrchovatě obdarovali, že jsme vždy nesli plné igelitky samolepek, plakátů, čepic atd.


Český tým v plné síle! zleva: Šimůnek, Novotný, Macek, Gažík, Boukalové ...

Od pořadatelů se nám také dostávalo důvěry, že jsme mohli při slavnostním zahájení nést ceduli se jménem státu, ze kterého k nám závodníci přicestovali. Největší „rvačka“ byla samozřejmě po Švýcarsku, Belgii, Holandsku nebo i Česku. To byly země, o které byl eminentní zájem.

Ta doba je již nenávratně pryč, ale krásné vzpomínky zůstávají.





(joh)

Foto: archiv Františka Hejnala

17. 3. 2013