Jako každého svého hosta se i Tebe zeptám na tvoje začátky v motorismu. Jak ses tedy k jedné stopě dostal?

K motorismu jsem se dostal přes dědu a taťku, kteří závodili enduro a motokros. Tyto disciplíny se jim však zdály nebezpečné, a tudíž mě posadili na malý minibike.

Předpokládám, že to byla určitě Blata, na které začínal i Abaja...

Ano, byla to blatovka. Na ní jsem jezdil od roku 1996 a závodně pak od roku 1997. Když už přišla řeč na Karla, tak jsme se v jeho začátcích na minibiku v roce 2001 hodně skamarádili. Později vznikl nový tým AB Moto Racing pod továrnou Blata, který vedl jeho táta. Díky týmu AB jsem se poté dostal i na velké silnice. Pan Abraham byl toho názoru, že minibiky jsou sice krásná věc, ale velká silnice je nejvíc. Tudíž jsem začal jezdit „stopětadvacítky“, které pro mě byly pomyslným odrazovým můstkem. Bohužel později jsme se s panem Abrahamem rozešli, a já začal závodit s šestistovkou Kawasaki v našem rodinném týmu Erinac.

Jak pokračovala tvá kariéra potom?

Na Kawasaki jsem dosáhl viditelných úspěchů. Po prvním vítězství v Alpe Adria Cupu v roce 2005 jsem dostal možnost závodit v Mistrovství Evropy - tenkrát v nové kategorii Superstock 600 v rámci MS Superbike. Tam jsem nejlépe skončil v roce 2006 na šestém místě celkově. Nejlepší dílčí úspěch přišel o rok později na Lausitzringu, kde jsem skončil třetí.

V roce 2009 jsem přešel na Hondu k týmu MS Racing. To pro mě znamenalo také přechod do vyšší kategorie Superstock 1000. Tento rok byl pro mě zatím nejúspěšnější v kariéře. Obsadil jsem 7. místo celkově a v Brně vybojoval první světovou bednu v podobě bronzového stupínku.

O rok později jsme s týmem přešli na Aprilii, což nebyl dobrý krok. Nicméně i špatná zkušenost je zkušenost. Pro rok 2011 jsem získal angažmá v dalším českém týmu SMS Racing, tentokrát už do mistrovství světa Supersportů. Rok 2011 byl pro nás smůlou zakletý, více závodů jsem bohužel nedojel, než dojel. Podobný scénář se opakoval i při úvodním závodě v Austrálii v roce 2012, po němž jsem se rozhodl z týmu odejít, a hledat nové angažmá. To se mi naskytlo u slovenské Ducati v týmu SK Energy Racing Team. Se stejným týmem jsem podepsal smlouvu i pro letošní rok.

V loňské sezoně 2012 ses umístil na pěkném 11. místě. Jak jsi s tímto výsledkem spokojen?

Loňské konečné jedenácté místo je dosti zkreslené, protože jsem začal až čtvrtým závodem v Monze. Tím jsem byl tedy trochu znevýhodněn. Všechny další závody jsem ale dojížděl v TOP 10, což pro mě byly určitě dobré výsledky. Ke všemu jsme měli také ještě starší model Ducati, a tudíž jsme byli v nevýhodě oproti Panigale – hlavně co se výkonu týče. Letos už ale máme i my Panigale a tak věřím, že do pětky bych mohl dojíždět.

V roce 2009 se ti podařilo dojet v závodě na brněnském okruhu na vynikajícím třetím místě. Jaký to je pocit, ukázat se takhle před domácím publikem?

Tenkrát to pro mě byl naprosto fantastický závod i přes to, že jsem velice špatně odstartoval. Špatný start mě ale nakopnul a začal jsem dotahovat. Nebýt několika chyb, které jsem během závodu udělal, mohl jsem dojet dokonce na druhém místě, od něhož mě dělily jen setiny...

Co říkáš tomu, že se v letošním roce v Brně nejedou Superbiky?

To je samozřejmě veliká škoda jak pro mě, protože Brno mám nejraději, tak pro naše fanoušky a sponzory. Ukázat se při závodě v Brně je vždy „něco víc“ než někde jinde. Takhle za námi budou muset ti nejvěrnější přijet na závody někam dál. My jim můžeme slíbit, že pojedeme naplno, jako vždycky.

Tím jsi už odpověděl i na moji další otázku, který okruh je tvůj nejoblíbenější. Jaký zde máš nejlepší čas?

Můj nejlepší čas v Brně je 2:03,3.

K závodění bohužel patří i zranění...

Ano, to je pravda. Naštěstí jsem utrpěl pouze jedno těžké zranění, kterým byla zlomená noha v březnu 2007 v Donington Parku.

Pokud se zrovna neproháníš se svojí Ducati někde na trati, co rád děláš?

Nejraději trénuji, a pokud bych to měl specifikovat, tak mezi mé největší koníčky patří jízda na kole. K tomu samozřejmě studuji Provozně ekonomickou fakultu Mendlovy univerzity v Brně, obor manažersko-ekonomický. Nyní jsem v posledním ročníku a brzy budu dokončovat inženýra. Už se těším, až budu mít vše úspěšně za sebou.

Jaký byl největší moment z tvé dosavadní kariéry, na který nikdy nezapomeneš?

Samozřejmě již zmíněné třetí místo z brněnského závodu! Byl to skutečně perfektní zážitek. Další vynikající moment byl první start na MS supersportů v Austrálii, který pro mě byl výbornou zkušeností. Anebo pak i test motocyklu Kawasaki ZX-RR MotoGP před šesti lety.

Kdy letos začíná tvoje ostrá závodní sezona?

První závod v letošním roce pojedu 14. dubna ve Španělsku. (pozn. okruh MOTORLAND ARAGÓN – třída Superstock 1000).

Děkuji za Tvé odpovědi a přeji hodně štěstí!

Další info o Ondrovi naleznete na jeho webu www.erinac.com

Autor: Václav Volf (vvf)
Foto: Vladimír Rejda, Martin Horský, Libor Bedřich

30. 3. 2013