Martine, můžeš mi o sobě něco povědět?? Jako co tě baví, co děláš nebo kdo vlastně jsi?

Jsem řidič/mechanik, baví mě motorismus a živím se tím. Je to i můj koníček.

Řidič-mechanik, to se asi nebojíš vzít klíč do ruky. Poznáš ho a jsi schopný s ním něco udělat??

Začal jsem tak, dělal jsem s klíči v ruce. Došel jsem tak k tomu, že vlastním svou firmu, servis aut a STK a prodej aut, takže dneska už ty klíče moc do ruky nevezmu, ale umím je použít.

Jaké byly tvé začátky?

Začátky byly hodně těžké, protože nebyly peníze. Skládalo se to po koruně až se z toho, za ty roky, udělalo takové impérium, jaké z toho je, a dokáže nás to uživit.

Když se vrátíš do svých dětských let, vždycky u tebe vedla auta??

Ano, u mě vždycky vedla auta. Když jsem kdysi seknul s fotbalem, táta mi koupil závodní motokáru. Na té jsem začal jezdit. Pak jsem taky chvíli jezdil motokros a jak roky přibývaly, skončil jsem u offroad maratonů. No a v této době, nebo v této situaci jsem na Dakaru v závodních kamionech.

Takže to začal taťka, dá se říct??

Ano, taťka se může poplácat, že mi vůbec kdy něco takového koupil. 

Jak jsi na tom s časem?? Máš čas vídat se s rodinou, přáteli??

Toho času je poskromnu, ale snažím se čas, co se týče firmy, rodiny a závodů, nějak rozdělovat. Jde to teda velice špatně, ale pokouším se to rozfázovat tak, abych byl schopný všechno zvládat. No, když má den 24 hodin, tak 12 hodin se určitě věnuju práci a koníčkům.

Máš toho opravdu hodně. Kde nabíjíš baterky?

Pro mě je zdrojem energie plavání. Vždycky si vyčlením čas, jdu si na hodinu zaplavat a tam se odreaguju. Každý den se snažím si zacvičit, nebo jít na rehabilitace. Asi dvě hodiny věnuji takové regeneraci svých sil a to se snažím dodržovat. Minimálně teda plavání.

Každý člověk má své starosti, své pády a úspěchy a každý se s nimi vyrovnává jinak. Jak jsi na tom ty po této stránce??

Já si myslím, že jsem hodně vyrovnaný člověk. Ono mě podnikání hodně naučilo vyrovnávat se s takovými věcmi. Je to tak, jednou je člověk nahoře, jednou dole. U motosportu je to stejné. Jednou je nehoda, podruhé nejede motor. Člověk, když chce jezdit v maratonské soutěži, musí být úplně vyrovnaný, protože jinak by to nedal. Tohle není můj problém.

Jsi sportovec každým coulem? Vedeš nějaké režimy, životosprávu, odpočinek?

No tak zase až takový sportovec nejsem. Životosprávu se snažím dodržovat, ale pořád jsem normální člověk. Jím, co chci, piju, co chci, když je večírek, jdu na večírek. Nemám problém s tím, abych do rána ponocoval. To ponocování je pro mě spíš takový trénink, i to, když jsou v dílně nějaké problémy. Takové situace beru jako test právě na Dakar, kde když se vyskytnou problémy, tak do rána spravujeme auta, spíme hodinu/ dvě a jedeme do speciálky. Anebo taky nespíme vůbec a jedeme přímo. Takže ten denní život a stres a to všechno je vlastně test organismu, jestli je/ bude schopný takovou zátěž vydržet nebo ne.

No a jak ses vůbec dostal k prvnímu Dakaru?

K prvnímu Dakaru jsem se dostal skrze práci s Jirkou Žákem. Opravovali jsme spolu auta. Jirka se v tom vyznal a tenkrát se v tom pohyboval a připravovala se technika na Dakary v nějakých devadesátých letech. Byl jsem tehdy úplně mladý kluk a pomáhal jsem s přípravami. Potom jsme dělali úpravy terénních automobilů a to jsem se dostal k offroad maratonům. No a potom v nějakém roce 2007 nebo 2008 se mě Martin Macík z KM racingu zeptal, jestli bych s nimi dokázal jet jako řidič/mechanik těžké asistence. Na to jsem okamžitě kývl, protože to byla obrovská výzva. No a za ty roky jsem se proplácal až k pilotování závodního speciálu.

Předloni jsi měl docela škaredou havárku. Ty i tvůj navigátor jste byli s poraněním páteře odvezeni do nemocnic a následně operováni. Neměl jsi problém s návratem za volant? Nějaký psychický blok??

Náš kamion se převrátil a zůstal ležet, tehdy jsem měl rozdrcené obratle. Když se mi ten úraz stal, spíš jsem přemýšlel, jestli ještě budu vůbec někdy moci jezdit.
Při svém „návratu“ zpátky jsem měl obrovskou výhodu - neměl jsem čas nad tím vším přemýšlet. Když jsem se vrátil z nemocnice z RHB, v našich dílnách byl frmol. Hodně mě nakoplo to, že Marek měl nehodu v Rusku, kde se taky zranil, a nebyl nikdo, kdo by jel další soutěž. Takže jsem vzal kamion a šel jsem ho zkoušet. Nejdřív jsem měl pocit, že při skocích, které se provádí, budu mít problém, ale žádný tam nebyl. Zjistil jsem, že jsem ztratil všechny zábrany, na zranění jsem vůbec nemyslel. A to mě nakoplo. Asi měsíc po tom jsem jel na Tuniskou rallye, která mě nakopla ještě víc, protože jsem ji vyhrál. Hned potom jsme přihlásili kamion na Dakar.

Suverénní návrat se vším všudy?

V tom roce jsem vlastně skončil sedmý na Dakaru, právě po tom, co jsem to tam trochu vyválel. No a v roce po, jsem úplně zapomněl, že jsem kdy nějaké zranění měl.

Takže je to za tebou.

Doufám, že je a že se to nebude opakovat. I když na těch soutěžích člověk potřebuje štěstí, aby vůbec dojel do cíle.

Máš vzor?

Vzor mám. Je jím Karel Loprais, kterému jsem vždycky fandil, v podstatě pro mě byl taková ikona. I když dneska, když se podívám na záběry zpátky, tak oni tam měli mnohem víc pohody. Technika nebyla na takové špičkové úrovni. Myslím si, že oni měli to závodění mnohem zajímavější a pestřejší než my teďka, kdy jedeme způsobem RZty.

Článek o shrnutí letošního ročníku Dakaru Bonver teamem a celková pátá příčka.

Video přímo ze života- z kabiny.

V druhé části rozhovoru se dozvíte, co obnáší příprava na Dakar, jak a s kým Martin trénuje, také jsme se ptali na techniku. Samozřejmě se dozvíte, jestli Martin pojede Dakar 2014. Sledujte naše stránky Motolevel.com, ať vám neutečou zajímavé zprávy.

Text: Klára Bubelová

Foto: google.com

14. 10. 2013