Tak jako v Břeclavi, i tam pršelo, ale v neděli mělo být pěkně.

V sobotu jsem už žádnou jízdu nestihla, ale další den jsem si dala před semifinálovou jízdou čtyři a z toho jsem šla dvakrát k zemi. Poprvé o pařez a podruhé na kořenech.

Do semifinále jsem nastoupila první. Byla jsem trošku zmatená a mohla jsem působit jako tele, protože jsem nevěděla, jak se startuje z toho jejich zařízení. Naštěstí byly holky moc hodné a poradily mi, jak na to. Během jízdy jsem málem párkrát spadla, ale všechno jsem úspěšně ustála a dojela do cíle celá. Až po několika minutách mi bylo sděleno, že jsem semifinále vyhrála. Nevěřila jsem vlastním uším, čekala jsem, že budu mít co dělat nebýt poslední.

Do finále jsem šla opět první, podle výsledku ze semifinále. Bylo mi jasné, že holky zrychlí a bude to těžší. Díky několika chybám v semifinále jsem si dávala na ta místa pozor a projela je normálně. Na trati bylo místo, kde byl opravdu mírný kopeček a jelo se po asfaltu. Bylo to asi 200 metrů, ale dalo mi to pořádně zabrat. Úplně mi tam odešly nohy a zbylou půlku trati jsem to rozdýchávala. Na dopadu od skoku do cíle jsem si ještě škrtla zadkem o zadní kolo, bolelo to. Čas z finále jsem měla rychlejší než v semi. Druhá se do cíle dořítila Katka Pialová a měla pomalejší čas. Další holky měly taky pomalejší časy. Takže to znamenalo prvenství. Moc mě to pohladilo na duši.

Další závod se jede někdy v říjnu, ale kříží se to s Meteorem. Tak si ještě musím rozmyslet, kam pojedu. Každopádně dnes odjíždíme do Itálie na poslední závod WMX.

Kompletní výsledky, fotky a video najdete na http://www.moravskoslovenskydhcup.eu/

Zdraví Janča
http://www.janabartova.cz/