K našemu rozhovoru jsme se dostali až na sklonku této sezony na podzim, kdy už bylo zřejmé, že Václav a Marek Rozehnalové ukončí svou 17letou veleúspěšnou kariéru. O jeho poskytnutí jsme požádali kromě manželky Václava Lenky také přítelkyni Marka Rozehnala Jitku, ale její vyprávění přijde na řadu až později. Rozhovor probíhal opravdu v uvolněné atmosféře za křiku a dovádění jejich dětí na zahradě před garáží u rodičů jejich mužů. Nejdříve nám odpovídala na naše zvídavé otázky Lenka Rozehnalová, která je nyní na mateřské dovolené, ale jinak pracuje jako učitelka na 1. stupni základní školy. Společně s Václavem Rozehnalem a dcerami Lucií (5 let) a Michaelou (1 rok) žijí v bytě v Troubelicích.



Jaký je život se závodníkem, resp. jaký byl?

Náročný. Dost často i nervy drásající. Často se mě známí ptají, jestli se o Vaška nebojím. Bojím, ale nesmím na to myslet, nesmím si připouštět, že by se mohlo něco stát. Hodně nám, co jsme zůstávali tady doma, pomáhaly zprávy od Vlasty, která nás vždycky informovala, jak kluci dojeli, jak jízda probíhala. To byly kolikrát stavy. Víš, že start je v jednu, najednou o čtvrt na dvě telefon. To už víš, že je zle. Nebo naopak: už je odjeto 35 minut a zpráva nikde. To už začneš přešlapovat a fantazírovat, co se asi stalo. Hrozně fandím tomu, že ve světě teď začali dávat live-timing na net. Můžeš to sledovat a pak jen čekat v sms na „omáčku“.

Kdy ses nejvíce strachovala o svého muže?

Největší strach jsem měla, když se zranil v ruské Penze. Pocit, že nemůžeš nic jiného, než čekat na zprávu, byl hrozný. Nad vodou mě držela Lucinka, které byly tehdy teprve tři měsíce. S Vaškem v Rusku, naštěstí pro nás všechny tady doma, zůstala jeho sestra Vlasta, která se nás snažila informovat, jak se situace vyvíjí, což nás určitě všechny uklidňovalo.



Kde jste se s Václavem poznali a kde mezi vámi přeskočila jiskra?

Na jedné pouťové zábavě v Úsově, odkud pocházím. Vašek mě oslovil jako první. Řekl mi i to, že závodí na sajdkáře. Tehdy jsem o tomto sportu nevěděla skoro nic. Ani to, jak moc ho Vašek miluje a taky kolik stojí sil, odříkání, trpělivosti a pevných nervů. Prozřela jsem až postupem času :-).

A co svatba? Můžeš prozradit, kdo s ní přišel?

O svatbě jsem sice sem tam mluvila já (asi jako každá ženská :-))), ale Vašek byl nakonec ten, kdo mě po sedmi letech chození požádal o ruku. Volný víkend pro termín svatby jsme plánovali podle kalendáře Mistrovství světa a Mistrovství ČR. Teď už je to šest let, co jsme svoji.

Co říkali rodiče na to, že jsi jim přivedla právě závodníka?

Pokaždé, když jsem jim řekla, že se klukům zase stala nějaká nehoda, tak říkávali: „Ať už toho nechají!“ Ale samozřejmě v dobrém. Taky se totiž bojí. Jinak mi celé ty roky byli velkou oporou, hlavně moje máma, která mi pomáhala s holkami.

Jak fungovala vaše domácnost, když byla hlava rodiny pořád v zahraničí?

Vše jsem si organizovala sama podle sebe, takže když byl Vašek najednou po sezoně doma, tak nám trochu vběhl do našich zajetých kolejích. Teď, když už nebude závodit, si budeme muset zvyknout na jiný životní styl. Určitě to ještě bude fuška. Hlavně na jaře, jak se začne blížit začátek nové sezony.

Když kape u vás doma kohoutek a podobně, dokáže tvůj muž takové drobnosti opravit?

Drobné práce v bytě Vašek zvládne. Problém je spíš v tom, že na ně neměl čas vzhledem k tomu, že byl pořád pryč. Takže ten kohoutek někdy kapal dost dlouho :-D.

Kdo vychovává dětí?

Jelikož Vašek od jara do podzimu doma spíš nebýval, než býval, tak veškerá výchova našich dětí spočívala na mně. Když ale doma byl, snažil se trávit veškerý volný čas s dětmi. Lucinku učí hlavně lumpárny, z čehož moc nadšená nejsem. Večer jí ale čte pohádky. Snaží se být prima tátou.



Když už jsme u dětí. Plánovali jste před jejich narozením holku nebo kluka? Většina mužů by totiž chtěla kluka. Jak to bylo u vás?

Za sebe můžu říct, že mi to bylo jedno. Vašek si samozřejmě přál syna. Teď je ale za obě holky rád. Navíc Lucinka je takový „holko-kluk“, má věčně rozbitá kolena, protože všude leze, hraje si i s autíčky, takže si s tatínkem rozumí :-).

Asi dalším nesnadným úkolem rodičů je i vhodný výběr jména pro své dítě. Kdo z vás je vašim dcerám vybíral?

Lucinka se narodila, když byl Vašek na cestě na závody do Itálie, takže jméno jsem vybrala já. Na jménu druhé dcery Michalky jsme se oba shodli už před porodem, který už tentokrát nepropásl.

Kdo u vás plánuje rodinnou dovolenou a jak nakládáte s volným časem?

Naše rodinná dovolená nikdy netrvala déle než 4 dny. Myslím, že je to tím, že má Vašek nějakou závodnickou „deformaci“ – přesně tak dlouho totiž většinou trvá cesta na závody, pobyt tam a cesta zpět. Dovolenou plánuji já, Vaškovi ji pak předložím jako návrh, který „čeká na schválení“. Drobné výlety plánujeme ze dne na den, podle aktuálního stavu počasí a zdraví dětí. Máme rádi pěší turistiku a výlety na kolech, plavání.

Prozradíš, kde jste letos trávili dovolenou?

Míša byla ještě malinká, tak jsme nechtěli cestovat nikam daleko. Byli jsme na jižní Moravě, v okolí Lednicko-valtického areálu. V zahraničí jsme ještě s dětmi nebyli. Jednak se oba snažíme, aby holky nejdřív poznaly krásy naší republiky a taky je Vašek za celý závodnický rok necestovaný až až a nikam daleko za hranice se mu nechce, což chápu.



Jelikož jste sportovně založená rodina, zeptám se, k jakému sportu nejvíce tíhneš ty?

Mně se nejvíc líbí atletika. Jsem ráda, že s Vaškem máme oba kladný vztah ke sportu a můžeme to přenést na naše děti. Lucinka momentálně navštěvuje dvakrát týdně kroužek atletiky. Taky jí Vašek pořídil bikrosové kolo, tak uvidíme, jak se to dál vyvine. S Lucinkou taky chodíme rády bruslit, v létě i v zimě.

Čím nejvíce potěšíš svého manžela?

Asi tím, že mu vyrobím tričko s nějakým sajdkárkrosovým motivem.

K jaké skupině lidí patříte – ranní ptáče nebo noční sova?

Vašek je jasné ranní ptáče. Nedělá mu problém vyskočit z postele a okamžitě začít fungovat. Já si ještě jako bezdětná hodně ráda pospala. Brzké vstávání nemusím. Teď s dětmi si však o nějakém pospávání můžu nechat jen zdát :-).

Už ti tvůj muž nastínil, co bude dál dělat bez závodění?

Nějaké představy má. Ale ještě nic konkrétního. Rád by zůstal u sajdkár.

Je něco, co Ti na Tvém muži vadí?

Že je strašně hodný. Bohužel i na lidi, kteří si to nezaslouží a využívají toho.



Bleskový výslech Lenky Rozehnalové:

Když ráno vstaneš, co si uděláš k snídani?
S Lucinkou máme nejraději jogurt, ale tátovi se moc nelíbí, že snídáme pořád jen to samé. Prý máme snídat něco pořádného (smích).

Jak si představuješ svůj den nicnedělání?
Jela bych na nějaký wellness pobyt, kde bych se mohla věnovat jen sama sobě: cvičit, nechat se opečovávat, relaxovat. To by bylo super.

A dokážeš si udělat den sama pro sebe?
To moc nejde s dětmi a manželem závodníkem.

Jaké máš oblíbené pořady v TV?
Televize je pro mě jen kulisa k nějaké práci, třeba žehlení. Ale s Lucinkou chodíme jednou měsíčně do kina na pohádky. To je fajn.

Jakou máš oblíbenou barvu?
Modrou.

Bojíš se létat?
Ne. Jednou jsem od Vaška k výročí dostala let letadlem. Bylo to super.

Tvůj první zhlédnutý závod sajdkár?
Ve Stříbře, rok 2002. Byl to pro mě trochu šok. Jeden závodník měl vyražený dech, záchranáři ho „nahodili“ a on pokračoval v jízdě. Naprosto jsem to nechápala…

Kolik máš sourozenců?
Dva bratry.



Kdo je podle tebe hlavou rodiny?
Říká se, že hlavou rodiny je muž, ale žena je krkem, který tou hlavou hýbá. Tak asi tak nějak :-). Na hodně důležitých věcech se ale snažíme vzájemně dohodnout.

Bojíš se doktorů?
Ani ne. Kromě zubaře, toho fakt nemusím.

Máš raději zimu nebo teplo?
Jasně teplo.

V peněžence raději nahmatáš mince nebo papírové bankovky?
Papírové.

Jaké máš oblíbené jídlo?
Těstoviny.

Jak se zachováš v dopravní zácpě?
Počkám. Nikam se neženu, vezu přece děti.

Prozradíš na sebe nějakou neřest?
Nic mě nenapadá... Asi chorobně uklízím. Mám ráda pořádek.

V jakém znamení zvěrokruhu jsi narozená?
Beran.

Když nyní tvůj muž ukončil sportovní kariéru, nebojíš se, že mu naroste břicho?
(Strašný smích…) Myslím, že Vašek nepřestane být sportovně aktivní, protože když jsem mu říkala, že jsem teď „na řadě“ já, že bych chtěla chodit plavat a cvičit, tak mi odvětil: „Počkej, ale já nechci přestat sportovat, taky chci chodit plavat, do posilovny a s klukama do tělocvičny na fotbal.“ Tak se to teď snažíme nějak skloubit, aby byly spokojené obě dvě strany.

Těšíš se do práce?
Někdy strašně.

Jak to máte u vás s večeří?
Já většinou večeřím až tehdy, když děti spí. Dřív na to není častokrát čas. Někdy, když se doma sejdeme všichni ve stejnou rozumnou dobu, tak uvařím i něco teplého.


Za redakci Motolevel.com děkujeme za poskytnutí rozhovoru a za čas na zodpovězení našich všetečných otázek. Přejeme vám mnoho štěstí v nové, již bezzávodní, etapě života!

Taky děkuji za rozhovor :-)



Připravil: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal
Foto: Josef Hejnal, Zdeněk Růžička a STR team Rozehnal
17. 12. 2015