V dílně jsem zastihl jen Tomáše Vejchodu (řidič sajdkáry), protože Jakub (mitfára) ještě ležel v nemocnici a čekal na operaci s kolenem. Po chvíli se jako blesk z čistého nebe objevil jejich týmový kolega Adam Koňárek, takže jsme se dali do řeči, co se u nich děje nového a jak se připravují. Následně Adam vyhrkl, že zítra jdou na kruhový trénink a zeptal se mě, jestli nechci jít s nimi. Zprvu jsem nevěděl, co odpovědět, protože moje letošní zima se skládala jen z práce bez nějakého fyzického tréninku. Nakonec jsem řekl, proč ne. Alespoň budu vědět, jak jsem na tom.

Z místa mého ubytování jsem měl Šumperk nadostřel - 13 km, takže jsem nelenil. Druhého dne jsem skočil na kolo a vyrazil na trénink. Přijel jsem k malému hotelu, kde je vybudované fitness centrum se vším všudy. Vchod byl sice po schodech dolů, ale nezapomnělo se ani na maminy s kočárky a ani na cyklisty. Místo pro uschování všeho, co jste potřebovali, bylo hned za dveřmi u vchodu.

 

Barevné prostředí na mě působilo příjemně a usměvavá obsluha dodávala prostředí správný šmrnc. Samozřejmostí zde byl i dětský koutek, kde jste mohli po dobu svého tréninku odložit své ratolesti i s manželkou. Po zaplacení poplatku a převlečení v šatně jsme rovnou mohli začít. Sešlo se nás asi sedm, tj. Tomáš Vejchoda, mechanik a fotograf Adam, motokrosař Dan, Hary, pojišťovák Radek a moje maličkost.

Tělocvična byla ve druhém patře, takže bylo třeba zdolat ještě pár schodů, aby se člověk zahřál a měl patřičnou teplotu. Tam na nás čekal nevelký prostor, který byl rozdělen do dvou částí, a to na kardio zónu a místo určené pro kruhové cvičení. Všemu velela mladá černovláska, která nám v úvodu předvedla všechny cviky, jak je máme správně dělat, aby bylo cvičení co nejefektivnější. K nám se přidali ještě další, takže nás bylo celkem patnáct, polovina chlapů a zbytek děvčata.

 

Po krátkém rozcvičení jsme se každý postavil ke svému náčiní a mohlo se začít. Trénérka chytila stopky a po dobu asi půl minuty jsme jeli, až se z nás kouřilo. Po kratičké pauze se vše opakovalo ještě jednou a následně bylo střídání. Rozjezd jsem měl světácký, ale už na pátém prvku začínal docházet dech. Sice na mě křičeli, abych cvičil pomalu, ale já přestával vnímat. Snažil jsem se jen držet tempo a na nějaké pokukování po holkách nebyl čas. Když jsem byl na desátém prvku, lilo ze mě jak z kropicího vozu a v krku jsem měl sucho. Po dojetí všech cvičebních úkonů jsme měli kratičkou pauzu na občerstvení (samozřejmě jen na doplnění tekutin) a jelo se dále. To už jsem věděl, co budu dělat, a tak jsem s sebou vzal foťák a udělal par akčních snímků.




Přiznám se, že druhé kolo jsem už trochu flákal díky focení, ale bylo vidět, že nejenom já jsem toho měl docela dost. Po dojetí celého kola proběhl krátký strečink na uvolnění svalů. „Máme to za sebou,“ proběhlo mi hlavou.



Borci se ještě nechali vyfotografovat se svojí trenérkou a pak následovala příjemnější část večera, která probíhala v sauně. Na tak malý klub bylo vše náramně zařízené, což mě velice překvapilo. Po vyhřátí v sauně jste se mohli ochladit v bazénku, ve sprše nebo politím z dřevěného vědra, což dodávalo příjemný chladivý šok. Borci to zde mají zařízené až tak, že barmanky za vámi dorazí do sauny a přinesou pivo. Tomu říkám komfort. Po ochlazení je vytvořeno překrásné místo na odpočinek ve dřevených houpacích lehátkách, na kterých se příjemně lenošilo. Po všech procedurách se mohlo jít domů.



Co říci závěrem? V objektu nechyběl ani malý bazének pro dětí, takže si zde každý mohl přijít na své. Provedl jsem zaplacení kruhového cvičení, které trvalo asi hodinu a půl, a to se podržte, platil jsem jen sedmdesát korun, bez nějaké permice nebo předplatného. Sauna stála sto deset. Při placení jsem se zase předvedl já, a tak na mě obsluha asi dlouho nezapomene. Ve své roztržitosti jsem omylem podal barmance klíče od skříňky tak nešikovně, že přistály ve sklenici jejího pití. Bylo mi poděkováno a pak už jsem se trapně vracel na kole ke své ubytovně.


Text a foto: Zdeněk Růžička
21. 2. 2016