12.02.2017
S českým motokrosem by to v budoucnu nemuselo být špatné. Svítá mu totiž naděje v podobě úspěšných juniorů, kteří začínají vozit hodnotné výsledky ze zahraničí. Jedním z nich je mladý talentovaný jezdec Radek Větrovský z Příbrami, který letos bude hájit barvy ambiciózního týmu JD 191 KTM.
motocrossMotocross
KomentářeKomentáře
ChatChat

Správná alchymie tohoto týmu a vysoké ambice v MS by mohly zase juniora Radka Větrovského posunout výše a rozšířit mu už teď cennou sbírku pohárů a medailí. K titulu dvojnásobného mistra republiky v 65 ccm by mohl přidat další a ani velmi cenná bronzová medaile z MS Španělska by nemusela být poslední.

Sice loňský rok byl pro něj velmi přelomový, přestupoval totiž na vyšší kubaturu do 85ccm a dále si zvykal na zahraniční angažmá v týmu Diga z Belgie, tak letos už by z těchto zkušeností mohl těžit a ještě více prorazit na ME, MS, MMČR a ADACu s pomocí nového týmu JD 191 KTM racing.



BIOGRAFIE - Radek Větrovský

tým: JD191 KTM racing, podpora BO Motor-Oil Autoprofi Příbram
věk: 13 let
výška: 152 cm
váha: 43 kg
bydliště:
Pečice u Příbrami
sourozenec: starší sestra
hobby: sport - v zimě lyže a běžky, v létě běh a míčové hry
oblíbené jídlo: vepřové a hovězí maso nebo těstoviny s omáčkou
oblíbené versus neoblíbené předměty ve škole: tělocvik a matematika X fyzika a chemie
Vánoce 2016: dostal jsem běžící pás, který jsem si hrozně dlouho přál, dále například puzzle, které rád skládám.
jezdecký vzor: Tim Gajser a Ken Roczen, protože i když jsou tak dobří, chovají se jako úplně normální kluci. Jednou bych chtěl být stejně dobrý jako oni!
první závod: v 9 letech



Radek s tátou

Tvůj otec dříve závodil v sajdkárkrosu a později zkusil také supermoto, kde se mu velmi dařilo. Rozhodl právě on, že půjdeš v jeho šlépějích?
Vzpomínám si jen, když táta jezdil veterány. Párkrát mě vzal na závody, ale nijak na mě netlačil, abych jezdil taky. Spíše naopak. Nechtěl, aby byl ze mě závodník. Osud tomu však chtěl jinak. V jeho partě lidí, co se motala kolem motorismu, byl i jeden malý kluk a ten jezdil na malé motorce. Samozřejmě jsem chtěl taky. Bylo mi tehdy 7 let. Ze začátku ale táta o tom nechtěl ani slyšet, abych jezdil motokros, protože ví, že je to nebezpečný sport. Chtěl jsem ale tak moc, že jsem ho přemluvil.

Geny tedy rozhodně nezapřeš...
To ano. Začal jsem pak jezdit na nejmenší motorce o obsahu 50 ccm, na které jsem jezdil jenom půl roku. Poté jsem přestoupil na silnější a také větší motocykl 65 ccm. Na ní jsem vydržel přes 3 roky.


Radkovi začátky na 50ccm (2012)


U volnočasového svezení zajisté nezůstalo a určitě zapůsobili i ambiciozní rodiče. Kdy si se poprvé rozhodl poměřit své síly v organizovaném závodě?

Bylo mi 9 let, když jsem se zúčastnil prvního závodu v Horažďovicích. Dokonce se mi tak vedlo, že jsem udělal třetí místo!

Na první závod výborný výsledek! Určitě tě to muselo zvednout sebevědomí a nakopnout v tvé budoucí kariéře motoridera. Od zúčastnění v nějakém seriálu byl tedy krůček...
Přesně tak. První rok jsem zkusil jenom krajské přebory, ale i jsem sebral odvahu párkrát na MMČR. Tam jsem se pohyboval kolem 13. místa. Druhý rok (2014) jsem už jel jenom závody MMČR, kde se mi podařilo vylétnout mezi nejlepší čtyři.

Kariéru si tedy nastartoval strmě vzhůru. Vyjel si také do zahraničí na větší podniky nebo si zůstával jenom doma?
Nene, samozřejmě jsem chtěl. Ve stejném roce, kdy jsem se pravidelně zúčastňoval republiky, jsem začal pomalu objíždět i závody mistrovství Evropy a světa. Výsledky jsem nevozil špatné. Na ME jsem se držel kolem 20. fleku a na MS jsem dojel čtyřicátýdruhý.


Poslední závod na 65ccm (2015)


Největších úspěchů jsi dosáhl následně na sklonku období v kategorii do 65 ccm. Můžeš se pochlubit, čím byl rok 2015 přelomový?
Objel jsem stejné závody jako v předchozím roce, ale s lepšími výsledky. Na ME jsem se umisťoval pravidelně v TOP 5. Jednou se mi povedlo i 3. místo, a to ve Slovenských Šenkvicích. Velmi se mi dařilo také v seriálu MMČR, kde jsem se stal mistrem jak v jednotlivcích, tak v družstvech. Nejcennějším mým triumfem ovšem zůstane výsledek na MS ve španělském El Molar, kde jsem dojel na 3. místě!


Stupně vítězů na mistrovství světa ve Španělském El Molar (2015)


Zahraniční pozorovatele to nenechalo klidnými a přišla první reakce. Hodil ti laso belgický tým Diga. Co si na něj říkal a co ti první zahraniční angažmá přineslo?
Bylo to poprvé, co jsem byl v tak velikém teamu. Na všechno měli kamiony, mluvilo se zde jen anglicky, motorky jsme měli na každý závod připraveny s novými polepy. Odjezdil jsem v něm ale jen sezónu 2016 a rozhodně ničeho nelituji, neboť mi to dalo spoustu zkušeností, poznal jsem nové lidi a především si stanovil nové větší cíle.

Jaké byly hlavní rozdíly mezi tímto profesionálním týmem a tím, co jsi před ním zažil?
Rozdíl vidím v profesionalitě. Každý tam má svůj úkol, o který se stará a nic jiného ho nezajímá. Tým DIGA je opravdu profesionální v každém ohledu. Další věcí, kterou jsem zmiňoval, je, že vlastní opravdu velký kamion a krásnou dílnu. Mechanici jsou velmi dobří, co se týče odbornosti. Pro mě se ale objevilo i pár nedostatků. Jedním z největších problémů bylo, že Belgie je poměrně daleko od České republiky a že motocykly nebyly připraveny dle našich představ. I proto jsme se dohodli na novou sezonu s novým týmem JD 191 KTM racing. Plně věříme, že nyní bude všechno správně.

Loňská sezóna byla vůbec pro tebe plná změn. Poprvé si přesedlal na větší motorku do 85 ccm a musel se s ní trochu poprat. Jak se ti mezi novými soupeři dařilo?
Klasicky jsem pokračoval v českém i německém mistráku, ale podíval jsem se i na ME a MS. Na konci sezóny jsem si však přivodil zranění, takže jsem musel nějaké podniky vynechat. Na ADAC jsem byl jako nejmladší, takže jsem spíše zatím sbíral jen zkušenosti. Bylo z toho 30. místo, ale nepovažuji ho za až tak špatné. Jedou se zde sobotní kvalifikace z důvodu velkého počtu účastníků, kterých je někdy i 70!


Bláto v německém Holzgerlingen (2016), Foto: Martin Plesník

Co ty a pády? Určitě si s sebou nemrsknul o zem jen jednou. Vzpomeneš si na nějaké tvé nejtvrdší seznámení se zemí? Neodradilo tě to od závodění?

V 10 letech na netolické trati jsem měl pád a otřes mozku. Od závodění mě to ale neodradilo.

Oblíbil sis už během svého krátkého účinkování v motokrosu nějaké typy tratí?
Nejvíce se mi líbí slovenské Šenkvice, protože mám raději tvrdší a technické tratě než písek.

Bohužel pískové tratě jsou nyní v kurzu a ve světovém šampionátu čítají podstatnou část. Co se ti na písku nelíbí?
Je to tím, že u nás nejsou žádné pískové tratě a není kde pořádně trénovat. Musíme jezdit do Holandska. Písek musím proto, že je potřeba mít větší fyzičku.

Řešíš nějak nastavování podvozku své motorky? Dokážeš si říct, co potřebuješ?
Už dokážu vysvětlit, co potřebuji. Táta nebo mechanik mi to podle mých potřeb nastavují.


Mezinárodního mistrovství České republiky v Pacově (2016), Foto: Martin Plesník


Asi největší oporou je ti tvůj táta. Prozradíš nám něco na něj v souvislosti se závody, jestli například na tebe podél trati řve nebo na tebe všelijak gestikuluje?
Teď už na mě nekřičí. Jen ze začátků mě dost popoháněl.

Jsi ještě kluk školou povinný, uvědomuješ si, jak je pro tvůj sport důležitý cizí jazyk? Můžeš přiblížit, jaké v něm děláš pokroky?
Uvědomuji si to, a proto mimo školu ještě chodím na doučování angličtiny. Občas ještě nerozumím, ale co potřebuji, dovedu si říct. V tomto směru mi hodně pomohlo loňské angažmá v belgickém týmu Diga, kde se komunikovalo výhradně anglicky.

Musejí tě doma do učení nutit?

Ne. Vím, že když budu mít dobré známky, budou mě bez problémů pouštět na motorku. Snažím proto dělat vše, abych dobře prospíval.

Jak ti škola vychází vstříc se závody a tréninky doma nebo v zahraničí?

Škola mi umožnila, že nemusím chodit na odpolední vyučování, které končí až v půl čtvrté. Tou dobou už dávno sedím na motorce. Tímto bych jim chtěl poděkovat za podporu a uvolňování.

Není žádným tajemstvím, že tvým osobním trenérem po stránce závodů i fyzické přípravy je Jan Froněk. Jak jsi s ním spokojený?

Velmi. Honza je výborný trenér, umí vše dobře vysvětlit a má hodně trpělivosti. Mám ho rád.


Radek se svými kolegy z JD191 a se svým trenérem Janem Froňkem


Jak často trénujete?
Na motorce sedím čtyřikrát týdně. Když nejezdíme, mám od Jana naplánovanou fyzickou přípravu, jako je kolo, běh nebo plavání.

Kde si myslíš, že máš ještě nejaké rezervy, abys mohl zrychlit?
Největší rezervy vidím ve skocích a roletách. Mám z nich ještě respekt.

Pro letošek si přestoupil do českého týmu JD 191 KTM racing. Co si slibuješ od nového angažmá?
Co jsem za tu chvilku dokázal poznat, je to, že motorka jede lépe. Pérování chodí lépe a tým je více kamarádský než v Belgii, tam to všichni měli jako práci.


JD191 KTM racing team


Jaké si dáváš motokrosové cíle z krátkodobého i dlouhodobého hlediska?
V budoucnu bych se jednou chtěl dostat do továrního týmu, kde je možné atakovat první desítku mistrovství světa MX1 a MX2. Do roku 2017 bych si přál zdraví a spokojenost. Jinak co se motokrosu týká, bych byl rád, kdybych se umisťoval do top 7. v Evropě či ADACu. Samozřejmě bych chtěl být nejlépe první v Mezinárodním mistrovství České republiky.

Komu bys závěrem chtěl poděkovat za to, že můžeš dělat, co tě baví?

Chtěl bych především poděkovat své rodině a mému trenérovi Honzu Froňkovi, kteří mi moc pomáhají. Dále bych chtěl poděkovat všem sponzorům, kteří mě podporují, protože bez nich by to také nešlo. Patří mezi ně BO Motor-oil, Autoprofi Příbram, Mefo-Mouse, panu Strachovi, Pro design, firmě ACI, fanouškům a také své škole, která mi vychází vstříc s uvolňováním a výukou.


Za redakci Motolevel.com děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji ti, abys i nadále kráčel po správné cestě a sbíral jen samé úspěchy!



Připravili: Josef Hejnal a Zdeněk Růžička
Foto: Zdeněk Růžička, Martin Plesník a osobní archiv jezdce

12. 2. 2017

motocrossMotocross
KomentářeKomentáře
ChatChat

Komentáře:

Pro vložení komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.