Livia Lancelot

- 29 let, Kawasaki, Francie

- 2násobná mistryně světa z let 2008 a 2016

Ve světovém motokrosu jsi už velice dlouhou dobu, co tě stále žene kupředu? Co tě motivuje?

Závodění opravdu miluji od doby, co jsem byla dítě. A stejně tak miluji vyhrávání, takže jakmile bych nebyla schopná vyhrávat, tak bych s tím přestala. Jako příklad uvedu Steffi Laier, ke které chovám velký respekt. Steffi byla dlouho na vrcholu, ale pak začala ve světovém šampionátu jezdit okolo pátého místa a dál. Něco takového pro mě není. Během této sezóny jsem už dokázala, že stále mohu být na špici, a právě proto jsem pořád tady. Tak už to mám spoustu let a samozřejmě z toho začínám být unavená. Neustále se připravovat na závody, abych mohla být mezi nejlepšími, je opravdu náročné.

Dá se říct, že tě loňský titul nakopnul?

Vlastně ani ne, už to tak neprožívám. Uvědomila jsem si, že už v roce 2015 jsem měla být šampionkou, ale po tom problému s motorem, který jsem tady v Lokti měla, to nevyšlo. Nicméně jsem došla k závěru, že zisk titulu je pouze bonus, není to středobod mého snažení. Po Lokti 2015 jsem dostala tolik podpory od ostatních lidí, které si vážím daleko víc, než kdybych titul opravdu vyhrála. To se mi povedlo o rok později a tehdy jsem měla pocit, že jsem dosáhla všeho, čeho jsem dosáhnout chtěla. Takže letos už se za ničím neženu, je mi vlastně jedno, jak to letos dopadne, já mám své splněno. Jsem prostě ráda, že tady stále můžu být, že můžu závodit, potkat se s fanoušky.

Nyní soupeříš s Kiarou o vedení v šampionátu a jsme v Lokti, tedy na místě, kde jsi v roce 2015 šanci na titul ztratila. Cítíš nějaký tlak?

Ne, žádný tlak necítím. Možná by to na mě doléhalo, kdybych na svém kontě ještě neměla žádný titul světové šampionky. Kiara je samozřejmě mladší, ale stále dokážeme jet stejně rychle. Podle mě už ani jedna z nás nemá co dokazovat, Kiara je už nyní velká italská motokrosová hvězda, já jsem zase hodně populární ve Francii a myslím, že ať už letos vyhraje kterákoliv z nás, tak jeden další titul už naše životy nezmění.

Jaké typy tratí jsou pro tebe nejlepší? Pískové, tvrdé, blátivé?

Mám ráda technické tratě s dobrou hlínou. Písek není můj oblíbený povrch, ale i navzdory tomu miluji plážové závody. Z motokrosových tratí mám ráda ty ve Švýcarsku, kde jsou hluboké koleje a drážky.

A co loketská trať?

Tato trať je dost kluzká se spoustou malých kamínků, na kterých ti může podklouznout přední kolo, takže je to docela těžké. Vlastně máme spoustu podobných tratí doma ve Francii, takže je to docela OK, jsem na to zvyklá. Loket je stejný snad od té doby, co tady závodím, je to pěkná přírodní trať.

Byla jsi v Karlových Varech nebo na hradě Loket? Máš vůbec čas navštívit nějaké památky v zemi, kde závodíš?

Přála bych si, abych ten čas měla, ale nemám. Problém je, že tolik cestujeme a chceme také být chvíli doma. Takže když si sháníme lety, tak se snažíme zůstávat v cizině co možná nejkratší dobu. Takže třeba odtud letím už v neděli hned po závodech. Trochu času máme, když závodíme na vzdálených místech, ale tam zase musíme bojovat s jet lagem a samozřejmě nemůžeme celý den strávit chozením po památkách, protože tě to hodně unaví. Takže cestuji světem od té doby, co závodím GP, ale z těch zemí vidím jen letiště a trať, toť vše. Beru to tak, že to je jedna z obětí, které musím udělat pro to, abych mohla vrcholově závodit. Doufám, že až ukončím závodní kariéru a budu například manažerkou v týmu, tak budu mít daleko víc času a projdu si všechna ta úžasná místa. Takže na loketský hrad se podívám třeba už příští rok!

Jak dlouho chceš ještě závodit? A co plánuješ po ukončení závodní kariéry? 

Tohle by mohl být můj poslední závodní rok, ale stále ještě nevím. Sice na další rok mám smlouvu s Kawasaki, ale pokud nebudu chtít, tak závodit nemusím. Není to tak, že když mám podepsáno, tak prostě musím jet. Takže smlouvu mám, ale až na konci sezóny se rozhodnu, jestli budu pokračovat nebo ne. Pravděpodobně to ale bude moje poslední, už z toho začínám být unavená. I letos mě drží smůla, která mě provází už pár let, což jsme viděli i tady v Lokti. V prvním závodě jsem se cítila opravdu skvěle, bojovala jsem s Kiarou, ale pak mi přestala fungovat přední brzda. Ve druhém jsme zase šli k zemi. Po takových zážitcích už ani nechci závodit. Pokud se tedy rozhodnu ukončit závodní kariéru, tak určitě zůstanu v tomto padocku a chci sdílet své zkušenosti s mladšími jezdci.

Už zítra na našem webu najdete rozhovor s Kiarou Fontanesi, takže zůstaňte na příjmu!

Připravil: Jiří Kružík
Foto: Monster Energy
28. 7. 2017