Nemůžeme přehlédnout, že máš na ruce sádru, tedy spíš něco, co se jen podobá sádře. Co to vlastně ve skutečnosti je?
Naštěstí jsem u doktora vyfasoval pouze dlahu, která mi znemožňuje pohyby zápěstí a palce, ale dává mi možnost hýbat prsty. Už jsem zahájil terapii. Není toho sice moc, co můžu právě teď dělat, protože se jedná o čerstvý úraz, ale přece jen je příjemné moct aspoň jemně pohybovat prsty. Pokud bych ztratil všechny ramenní svaly, bude pro mě hodně těžké vrátit se rychle zpět. Už jsem bohužel ztratil hodně kil, právě jen těch ve svalech. Ale od středy na sobě začínám zase pracovat. Jen jsem chtěl dopřát tělu malý odpočinek. Jednoduchá cvičení, která budeme spolu s fyzioterapeutem praktikovat, mi pomohou udržet rameno funkční. Pokud bych úplně přestal, přijdu o všechnu svalovou hmotu.




Dlaha Ti umožňuje nepřestat úplně makat sám na sobě, a tedy neztratit měkké tkáně před začátkem terapie.
Přesně tak! Naštěstí se nemusím lopotit s velkou sádrou, což hodně pomůže mému návratu. Ale pořád si musím dávat pozor na řezné rány, kterých mám na ruce hned pět a nadělaly spoustu škody. Je potřeba je důkladně čistit každý druhý den, s čímž mi pomáhá moje přítelkyně. Je potřeba vyvarovat se jakékoli infekce. A další věcí je samozřejmě skutečnost, že když se o tyhle rány budu starat, nebudou vypadat tak strašidelně, až dlahu zcela odložím. 



Vím, že je zřejmě dost předčasné hovořit o tom, kdy se vrátíš zpět, ale přece jen… Máš stanovený nějaký časový rámec? Opravdu se Ti už nepodaří naskočit zpět do superkrosu?
Věřte mi, že bych si hodně přál vrátit se zpět. Vydrápal jsem se znovu na vrchol a vedl jsem si více než dobře. Tenhle pád byl prostě jen nešťastná náhoda. Musím se nyní velmi nutit do rozhodnutí, že už zpět do SX série nenaskočím. O to víc se ale těším na venkovní AMA MX. Bude trvat celkem osm týdnů po operaci, než budou moct vytáhnout „součástky“ z mojí ruky. Na kontrolu jdu zrovna dnes a pak budu mít podrobnější informace o tom, jak pokračuje proces hojení. Tím pádem budu více schopný zhruba odhadnout, kdy bych se mohl vrátit zpět do sedla motorky. Poté budu, doufejme, moct začít s nějakým lehčím ježděním. A pořád budu mít dostatek času připravit se na venkovní závody. Můžu dál dělat všechny cardio aktivity a zároveň posilovat svaly. Moje tělo bude připravené. A co se týká ježdění, na svůj návrat nahlížím doslova jako na procházku růžovou zahradou poté, co jsem si zažil minulý rok. Věřím, že do AMA MX budu v pořádku a připravený. Tohle je teď náš hlavní cíl. Samozřejmě, ten superkrosový už je minulostí, ale…
 

Tvůj pád patří mezi nejpodivnější, jaké jsme doposud viděli. Můžeš nám podrobněji popsat, co se přesně přihodilo? 
Takže projel jsem „whoops“ = roletu. Právě v tomhle momentě jste si mohli všimnout, že jsem trošku za Cooper Webbem přibrzdil, asi závodní instinkt. Ani jsem se ho nedotknul, ale jak jsem vzal za plyn trošku dříve, jedna z kolejí mě tvrdě vytrestala. Doslova mi vysadila tělo z motocyklu. Moje rameno uvízlo vzadu. Prostě ať už paži, nebo ruku se nevyplácí strkat mezi „špajchny“ roztočeného kola. Důsledkem toho všeho bylo, že mám všech pět karpálů v zápěstí dislokovaných, druhý metakarpál je uplně roztrhaný a mám taky potrhané některé vazy. Mám bohužel oteklý taky loket, ale po prvním vyšetření nebylo zřejmé, jaké zranění jsem si přivodil na této části těla.

Nejdříve mi lékaři tvrdili, že jsem si zlikvidoval pouze metakarpály, takže nepůjde o velké zranění. Ale už na začátku jsem jim řekl“: Lidi, už jsem měl pár zranění.“ Když víte, jaké to je mít něco zlomené, znáte ten pocit…“ Věděl jsem, jak špatně na tom jsem. Myslím tím, že: „Nemyslím si, že tohle bude jiné – lehčí…“ Po čtyřech dnech mě Dr. Viola vyšetřil po jeho návratu z Olympijských her v Koreji, kde pomáhal US týmu, a diagnostikoval, že mám potrhané metakarpály a zpřetrhané vazy, a navrch všechny karpály dislokované. To je ostatně důvod, proč musím držet svoje zápěstí stabilizované, právě kvůli těm vazům a všemu kolem. 

Uzdravení zabere nějaký ten čas, ale pořád můžu s fyzioterapeuty pracovat na tom, aby můj návrat nebyl tak obtížný a udržel jsem se „na cestě“. Prostě se bohužel stalo. Souhlasím, že to byl fakt hodně podivný pád. Pořád mi vrtá hlavou a přemýšlím o něm, ale musím toho nechat. A všem lidem kolem sebe říkám: „Hele, od roku 2009 do roku 2014 jsem neutrpěl ani jediné zranění a nezmeškal jsem ani jediný závod.“ Vypadá to, že jednou ten čas musel přijít a ke vší smůle jdou moje úrazy v řadě.

Připravila: Lucie Havlíčková (luh) 

Zdroj a foto: MXLarge.com 
26. 2. 2018