Vilém Pilecký ve zkratce:

Narodil se v roce 1969. Má dva nevlastní sourozence, vyrůstal v Nečíni a jeho první jízda na něčem s motorem byla na Jawa Pionýr, později vlastnil až do úrazu Jawu 250. Společně s manželkou mají dvě děti. Oblíbené jídlo nemá. Má rád jakékoliv maso a zeleninu, sladké vůbec nemusí, pití klasika pivo, kafe, ale i čaj.


Moje první otázka nemůže začít jinak. Jak ses dostal na vozík?

V 18 letech jsme s kamarády měli autonehodu a já si při tom vykloubil 5-6 krční obratel. Tím pádem jsem ochrnul od prsou dolu a částečně i ruce. Čtyři měsíce jsem strávil v nemocnici a pak hned 6 měsíců v Kladrubech. Odtud jsem se vrátil domů na invalidním vozíku. Během let jsem ale tvrdou dřinou dokázal vozík vyměnit za dvě vycházkové hole. Dnes po 31 letech od nehody chodím sice hůř, ale jen s jednou holí!

Jednou jsem tě potkal na závodech side a po pár letech už si závodil na quadu. Jáké byly tvoje začátky, než si zase usedl zpátky za řidítka quadu?

Od mládí jsem se pohyboval v okolí sajdkár, počínaje kamarádem Milošem Černým, Petrem Lundákem až třeba po Láďu Vodenku, kterému jsem i chvíli dělal mechanika na závodech. Na sajdkáře mě to bavilo jako spolujezdce, dnes už to nejde. Tak jsem se obklikou dostal od sajdkár ke čtyřkolkám.

Co máš na tomto sportu nejraději a kde se váše komunita potkává?

Čtyřkolky jsou asi nejblíže k sajdkárám a mají i společné závody MMČR. Rád na tyto závody jezdím za kamarády a přáteli popovídat si a fandit. Sám se účastním závodů HandyCup, kde závodíme společně zdraví a postižení v jízdách pravidelnosti a časovce. Většinou máme 4-5 závodů v roce na různých tratích, jako třeba pískovna Dražetice, ale třeba i Kramolín.

Jaká byla tvá první čtyřkolka? Letos si pořídil novou. Je to pro tebe změna a kdo ti s tím pomáhá?

Moje první čtyřkolka byla Dinli - Masai 300 automat. Letos jsem koupil čtyřkolku jinou - Suzuki Ltz 400, je to klasická enduro - cross ovál čtyřkolka. Kvůli mému postižení nemohu klasicky řadit nohou a tam mám uzpůsobené řazení na palec a řadím palcem na řidítkách. Celé to zařízení mi namontovali a zprovoznili ctyrkolky4u.cz. Moc veliké poděkování. Jinak mám podporu a rady od známých jako je třeba Olga Roučková, Honza Zácha, Zdeněk Poláček a ještě mnoho dalších. Prostě vůně benzinu je tu pořád, i když člověk není moc pohyblivý. Čtyřkolka je pro postižené a vozíčkáře způsob, jak se odpoutat od tvrdé reality.

Jak si dopadl v loňské sezoně a jaké máš pro letošní rok cíle, bez kterých se nedá závodit?

Jak jsem dopadl loni. V tom HandyCupu, co jezdíme, jsem se umístil v kategorii V1, to je vozíčkáři do obsahu 500, na 1. místě a celkově bez rozdílu na 2. místě. Třídy jsou V1 do 500 a V2 nad 500. Pak C1 do 500 a C2 nad 500, to jsou zdraví. Letošní cíl je zúčastnit se všech závodů a snažit se umisťovat co nejlépe v popředí.

V poslední otázce Ti dávám prostor pro poděkování tvým podporovatelům a zároveň můžeš oslovit i potenciální sponzory.

Děkuji všem, co mi fandí a podporují. Někdo radou, někdo i finančně nebo pomocí při naložení 4kolky. Děkuji Olze Roučkové za rady při společném trénování, Tomášovi Filipovi za předělání a přípravu 4kolky, klukům z Motoshop Autoprofi a také Zdendovi Poláčkovi, kde se chystá velká spolupráce na příští rok. Za skvělé fotky i článek děkuji i Motolevelu Zdendovi Růžičkovi a Josefu Hejnalovi. Je to spousta lidí a tak se omlouvám, když nebudu jmenovat všechny.


Za redakci Motolevel.com Ti děkuji za poskytnutí rozhovoru a přeji Ti mnoho sil a zdraví! Patří ti náš obdiv, jak ses dokázal nepřízni osudu postavit!



Otázky pokládal: Zdeněk Růžička
Připravili: Zdeněk Růžička a Josef Hejnal
30.5.2018