30.10.2018
Přiblížila se nám tzv. domácí „okurková sezóna“, během níž vás však v žádném případě nepřestaneme zásobovat aktualitami ze zahraniční scény. A protože si nepřejeme, aby utichly ani tamtamy na domácí půdě, přineseme vám postupně interview s lidmi, o nichž se nejen mluví, ale s nimiž se zároveň příjemně hovoří. První na řadě je Jan Froněk – manažer české juniorské reprezentace a muž mnoha dalších „přívlastků“.
motocrossMotocross
KomentářeKomentáře
ChatChat


PROFIL JANA FROŇKA


Jméno a příjmení: Jan Froněk
Věk: 49 let
Počet let aktivní závodnické kariéry? 13 let
Dosavadní počet let v roli trenéra? 9 let
Jezdecký a trenérský vzor? John van den Berk
Jezdec s nejlepším stylem? Jorge Prado
Nejlepší technický jezdec? Jorge Prado



Ohlédnutí za Motokrosem juniorských národů v australském Horsham


Hned v úvodu znovu gratuluji k úspěchu, kterého jste společným úsilím docílili v australském Horsham na juniorském mistrovství světa. Měl jsi na starost mj. celou logistiku. Kdo Ti nejvíc pomáhal?

„Největší zásluhu na tom, že jsme mohli do Austrálie odjet, má Přemek Hájek – předseda výkonného výboru motokrosu AČR.“


Můžeš procentuálně rozdělit finance, které jste na „výlet k protinožcům“ potřebovali?

„Chtěl bych na úvod dodat neoddiskutovatelný fakt. Největším sponzorem juniorských motokrosařů je vždy rodina. Na to, aby se juniorští jezdci dostali mezi nejlepší v České republice ve svých kategoriích, musí rodiče vynaložit spoustu finančních prostředků a nespočet hodin svého volného času.


Pokud budeme hovořit o nákladech na mistrovství světa juniorů v Austrálii, pak je procentuální rozdělení takovéto:
Autoklub ČR – 70 %
Soukromí sponzoři jezdců – 10 %
Jezdci samotní – 20 %“


A teď jedna na české poměry až skoro intimní otázka. Dočkají se juniorští motokrosaři nějaké odměny za jejich super výsledek, aby mohli nadále pokračovat v rozvoji svého talentu a dál dřeli jako doteď?

„Tohle je spíš otázka na výkonný výbor motokrosu, jak se podaří zúročit tento výsledek, tak aby se do motokrosu dostávalo ještě více prostředků. Již druhým rokem funguje projekt na podporu juniorské reprezentace. Všichni tři zúčastnění jezdci si díky svým výsledkům v letošním roce vyjeli finanční podporu na příští sezónu.“


Přijde také do ČR (MŠMT) fondu finanční příspěvek za vzornou reprezentaci našich juniorů v zámoří? Zkrátka tím myslím, ať nám trošku odkryješ karty, co se financování a odměn týče, pokud je to možné.

„V minulých letech fungovalo financování sportu systémem, že pokud disciplína dosáhla výsledku do 8. místa na mistrovství světa, nebo Evropy, dostali úspěšní sportovci podporu na další sezónu. Tento systém se však současná vládnoucí strana snaží změnit vytvořením tzv. sportovní agentury. Podle mých informací zatím však žádný nový systém financování sportu není, takže si budeme muset počkat, jak to všechno dopadne. Pevně věřím, že by to mělo být minimálně stejné, jako v minulosti.“


Jak se vám celkově líbilo v Austrálii? Dokázali jste se v pohodě vypořádat s jet lagem? Co klokani a další rozmanitá fauna a flóra – měli jste tu čest potkat více zvířat a projít se deštným pralesem?
„V Austrálii jsme strávili týden, takže času na prohlédnutí tak rozmanité krajiny bylo opravdu málo. Určitě musím vyzdvihnout nádhernou australskou přírodu a samozřejmě roztomilá zvířata, které nikde jinde nežijí, jako například klokani. Co pro mě ale bylo nejpříjemnějším objevem, jak pohodoví a přátelští Australané jsou. Za všechny uvedu jeden příklad v supermarketu. Když pokladní zjistila, že nejsme z Austrálie, začala si s námi povídat. Deset minut nám kladla otázky a za námi si fronta několika Australanů mezi sebou začala povídat a nikdo se nerozčiloval a nikam nespěchal. Myslím, že bychom si z australské pohody měli v České republice vzít příklad.“


Co spatřuješ po krátké návštěvě jako nejvíc odlišné od evropského stylu, přestože v Melbourne a okolí jste měli k Evropě v podstatě nejblíž...

„Nejodlišnější a vtipné je, že jsme v Austrálii byli v srpnu, kdy je u nás léto a tam zima. Místní říkali: „To víte, tady jste na jihu, tady je v celé Austrálii největší zima. Jestli se chcete ohřát, musíte víc na sever třeba do Queenslandu.


A pak samozřejmě již zmíněná pohoda, ve které Australané dokážou žít.“


Život trenéra

 

Co celkově obnáší role reprezentačního trenéra v širším slova smyslu?
„K roli reprezentačního trenéra jsem se vlastně dostal tím, že jsem měl tréninkovou skupinu mladých juniorských motokrosařů a zúčastňoval jsem se s nimi všech závodů. Proto mě před čtyřmi lety oslovil Přemek Hájek a řekl mi: „Vždyť ty na ty závody stejně jezdíš, tak se starej i o ty zbývající české jezdce.“


Myslím, že můj nejdůležitější úkol v této funkci je přesvědčit rodiče, že pokud chtějí uspět v zahraničí, nesmějí svoji přípravu omezit pouze na české tratě, ale musí co nejvíc času trávit v Belgii. Je to podobné jako v hokeji. Pokud chcete vychovat skvělého hokejistu, musíte s ním co nejdříve do Kanady. Proto jsem letos zorganizoval zhruba osm tréninkových kempů v belgickém Lommelu.“


Kde bereš neustále motivaci k výchově motokrosových nadějí?

„Jsme malá země, která se svou jezdeckou základnou nemůže srovnávat s motokrosovými velmocemi. Ale když pak odjedete do Německa na ADAC a máte ve třídě 85 ccm dva jezdce v první desítce a Němci tam mají pouze jednoho, jsem na ty kluky pyšný. Na juniorském mistrovství také vidím, jak v kategorii 50 a 65 ccm vyrůstají další velmi talentovaní jezdci. V těchto chvílích mám opravdu pocit, že má práce má smysl, což je ta nejlepší motivace.“


Když trénuješ, máš k ruce nějaký vlastní trenérský program? Nechal ses při jeho sestavování někým inspirovat? V dnešní internetové době není zase tolik obtížné leccos okoukat.

„Myslím, že mojí největší devizou je, že jsem od roku 1993 jezdil na tréninkové kempy s Johnem van den Berkem, které pořádá ve Španělsku. Měl jsem možnost vidět pracovat nejlepší evropské trenéry. Strávil jsem také několik týdnů v motokrosovém kempu v Americe. K tomu jsem si doplnil teoretické znalosti na fakultě tělesné výchovy v Praze. Z těchto svých zkušeností se snažím vybrat to nejlepší pro mladé motokrosaře.“


Jak se z Tvého pohledu změnil MX trénink z dob minulých po současnost?

„Trénink je to, co se za posledních třicet let na motokrosu změnilo úplně nejvíc. V dnešní době se MXGP jezdí na velice technicky a fyzicky náročných tratích, kde celý víkend závodí téměř tři sta kvalitních závodníků. Když se pak v neděli odpoledne jedou finálové závody, trať už je tak rozbitá, že vlastně jezdci třicet pět minut skáčou z jedné téměř metrové díry na druhou. Tento systém se nám nemusí líbit, ale vychovává to ty nejlepší závodníky na světě. To dokazuje fakt, že v minulosti neporazitelní Američani, jsou dnes rádi, když závodí v první desítce. Nejlepší jezdci světa na tento stav zareagovali najížděním neuvěřitelných tréninkových motohodin na těch nejtěžších tratích, jako je například Lommel. Když toto shrneme, vyplývá nám, že pokud jezdec chce závodit v první desítce MXGP, musí sedět na motorce téměř každý den.“


Zaznamenal jsi nějaké trendy, které by se mohly promítnout v příštích několika letech?

„Jak jsem již zmínil v předchozí otázce, před dvaceti lety bylo normální, že jezdci trénovali na motorce jednou, nebo dvakrát týdně, aby je pak bavilo o víkendu závodit. Jeffrey Herlings vyhraje v neděli odpoledne MXGP v Lokti a v pondělí v deset ráno dává na Instagram, že má odjetou první tréninkovou rozjížďku v Holandsku. Jako trenér a bývalý závodník obdivuji jeho tréninkovou morálku a pokud mu budou chtít ostatní motokrosaři stíhat, budou se muset vyrovnat jeho tréninkovému objemu.“


Jaké jsou Tvé dosavadní největší trenérské úspěchy?

„Nerad hovořím o svých konkrétních trenérských úspěších. Pomáhal jsem k dosažení výsledků spoustě českým jezdcům. Jmenuji například Martina Michka, Petra Poláka nebo Radka Větrovského.“
 

Jaké jsou Tvoje trenérské cíle?
„To, co by českému motokrosu opravdu pomohlo, je vytvořit například Martinu Sáblíkovou, nebo Gabrielu Koukalovou. Před třemi lety řešil biatlonový svaz nedostatek zbraní pro narůstající počet dětí, které měly zájem dělat biatlon. Myslím, že i díky Jeffreymu Herlingsovi mají Holanďani momentálně největší počet kvalitních závodníků v Evropě.“




Pár slov na závěr...

Závěr patří speciálním vzkazům a poděkováním. Máš slovo...
„Jsem přesvědčen, že motokros je jedním z nejnáročnějších sportů vůbec. Motokrosová cesta je hodně těžká a dlouhá. Proto bych chtěl poděkovat všem rodičům motokrosařů, kteří se do toho pouští, popřát jim hodně štěstí a velikou dávku trpělivosti.“


Připravila: Lucie Havlíčková (luh)
Foto: archiv Jana Froňka, Alex Skoczek a archiv JD 191 KTM Racing Teamu
30. 10. 2018

motocrossMotocross
KomentářeKomentáře
ChatChat

Komentáře:

Pro vložení komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.