Od tvého zranění, ke kterému došlo před závodem ve Velké Británii, jsme spolu nemluvili, co se vlastně stalo? Však jsi ani nespadl, že?

„Je to tak, nespadl jsem. Před závodem v Anglii jsem trénoval v Německu na trati v Grevenbroichu. Jezdil jsem tam a noha mi sklouzla ze stupačky. Nohou jsem stoupl plnou silnou na zem – cítil jsem, že jsem si to natáhl. Měl jsem dopad přímo na vazy v koleni. Okamžitě jsem cítil, že se něco děje, ale nejdříve jsem si myslel, že jsem si znovu zlomil stehenní kost. Měl jsem velké bolesti. Nejprve jsem cítil všechen tlak na stehenní kost, až poté se to přesouvalo na koleno.

Stále mám šrouby ve stehenní kosti, takže jsem si myslel, že někde v blízkosti kolene nějaký šroub mohl prasknout. Šel jsem na kontrolu do nemocnice, kde mi udělali rentgen. Na snímku bylo vidět, že se nic nezlomilo, ani nepohnulo. Byl jsem šťastný, protože to znamenalo, že to není nic vážného. Pořád jsem trpěl velkými bolestmi a skoro jsem nemohl chodit. Souhlasil jsem týmem, že to vezmeme dnem za dnem a řídili se názory lékařů ze Španělska, Francie a Lucemburska.

Všichni říkali, že musím odpočívat, protože všechno nasvědčovalo zánětu kostí. Říkali, že to může nějakou dobu trvat, ale nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Řekli mi, ať si zajdu na nějakou terapii a dělám různé cviky, což jsem dělal a snažil se závodit v Anglii. Trpěl jsem ale obrovskou bolestí. Ve Valkenswaardu to bylo úplně stejné, takže jsem znovu nemohl závodit.“

Myslíš, že bys byl schopný závodit teď na tvrdé trati? Hrály v tom roli náročně podmínky na trati?

„Ne, ne. Anglie byla zpočátku blátivá, ale to nebyl problém. Skoky nebyly příliš špatné, dal jsem jenom pár kol, takže nevím, jestli bych vydržel závodit po dobu třiceti minut. Bylo to jen o zatáčkách… Nemohl jsem sundat nohu ze stupačky. Neměl jsem sílu s ní pohnout a vrátit zpět. To prostě nebylo možné. Snažil jsem se, ale myslím si, že bych to zvládl, kdyby byla rovina a tvrdka.“

Jak se máš teď? Nyní se nacházíme už měsíc po Valkenswaardu, vracíš se k normálu?

„Jo, teď je to celkem dobré. Myslím, že dva týdny po Valkenswaardu to začínalo být v pořádku, takže jsem se mohl trochu projet, než se všechno zavřelo. Nebylo to perfektní, ale mohl jsem jezdit. Myslím, že se nyní blíží sto procent. Teď hodně běhám a necítím bolesti. Myslím, že je téměř všechno ok. Měl bych být schopen znovu začít trénovat a dělat vše, co je v mých silách, jakmile začnu jezdit.“

Myslíš si, že ti tato přestávka mohla pomoci se zotavit? Nyní myslím potřebuješ trénovat a znovu si vybudovat plnou kondici.

„Ano, určitě. Mrzí mě to, protože je to špatní vir a lidé bohužel umírají, takže není dobré říkat, že přestávka byla pro mě dobrá. Pomohlo to ale šampionátu. V prvních dvou kolech MXGP jsem nemohl závodit a pak se šampionát zastavil. Každý, kdo se zranil, má příležitost si odpočinout a znovu se dostat do kondice. Všichni budeme připraveni, až bude seriál znovu odstartován.“

Před zraněním jsi absolvoval několik předsezónních závodů. Závod v Riole byl na tvrdé povrchu a bylo vidět, že se do toho dostáváš a poté v LaCapelle jsme byli ohromeni, jaký pokrok jsi udělal. Jak to šlo?

„V zimě jsme se celkem brzy přesunuli na Sardinii. Začátkem prosince jsme se na tom domluvili s týmem, abychom po mém loňském zranění mohli pomalu začít a mít hodně času. Bylo také potřeba zvyknout si na motorku. V prosinci jsem však nemohl ještě moc jezdit, protože jsem cítil v noze bolest. Kosti nebyly úplně srostlé. V prosinci jsem do toho šel zlehka a v lednu se to začínalo zlepšovat.

Jezdil jsem dva dny v řadě, to v prosinci nebylo možné. Jen jsem cítil malou bolest, když jsem zpomalil. Jedete pomalu a přitom si myslíte, že jedete rychle. Trénoval jsem s Benem Watsonem a viděl jsem, že má rychlost není na té úrovni, na jaké by měla být. Toho jsem se však nebál, věděl jsem, že budu rychlejší, až ustane bolest.

Riola přišla celkem rychle a já jsem to nechtěl uspěchat, ale měli jsme týden testování a šlo to docela dobře. Rozhodli jsme se s týmem, i když jsem věděl, že tam rychlost není. Myslel jsem, že bych mohl být během závodů asi o něco lepší. Neměl jsem dobrou rychlost v tréninku. Můj trenér Jacky Vimond mi v Riole řekl, že možná musím překonat bolest, abych se zlepšil.

Když jsem se kousnul, tak jsem zase musel zpomalit, abych potlačil bolest, poté to bylo lepší. Před LaCapelle jsme měli pár týdnů a znovu jsem měl velmi dobrý trénink. Vytvořil jsem si svou rychlost a zvýšil sebevědomí na motorce. Měl jsem tam dobrý závod a v obou jízdách jsem se pral o vítězství. Z toho jsem měl před Anglii dobrý pocit.“

Jaká byla změna jezdit na Kawasaki po tak dlouhé době s Yamahou? Byla některá věc, která se ti opravdu líbila, nebo nějaká, na kterou by sis během chvilky zvykl?

„Přešel jsem z Yamahy hned, když jsem vyzkoušel motorku, cítil jsem se na Kawasaki prostě dobře. Cítil jsem, že mohu být s motorkou dobrý, tak jsem se rozhodl ke změně. Také jsem našel novou motivaci s novým týmem. Věděl jsem, že tým je na skvělé úrovni a některé věci na motorce mě opravdu zaujaly.

To je důvod, proč jsem se rozhodl přestoupit k nim. Neměl jsem moc problémů se zvyknutím si na motorku. Je to jen o pérování a pneumatikách, protože jsem nikdy neměl na motorce Showu ani Dunlop. Musel jsem klukům ze Showa ukázat, co se mi líbí, aby přišli na to, co musí udělat. Bylo to jen o zvyku na pérování a trochu na jiné pneumatiky, ten zbytek byl docela snadný.“

Zmeškal jste první dvě kola šampionátu, takže to vypadá, že je rozhodnuto. Neexistuje však důvod, proč by nešlo dokončit sezónu na dobrých pozicích. Není sezóna ztracena, že ne?

„Je to tak! I když máme dvacet kole, což si nemyslím, že bude, chybí mi dvě GP a bude obtížné bojovat o umístění na pódiu nebo v TOP5. Tak to prostě je. Mluvili jsme spolu s týmem, a když jsem byl zraněn, nemohl jsem trénovat. Ani jsem nespadl, takže to nebyla má chyba. Ale byl jsem na motorce, tak to byla ta chyba. Bylo to o troše štěstí, tak to je.

Tým byl ke mně opravdu vstřícný. Řekli mi, že když to letos nebude fungovat, budeme pokračovat ve vzájemné spolupráci příští rok a budeme v šampionátu bojovat. Tým mezi námi vidí dlouhodobé partnerství, což je naprosto skvělé. U nich v týmu se cítím jako doma. Doufám, že v budoucnu budu mít o něco více štěstí a dokážu s nimi zajet nějaké dobré výsledky.“

Připravil: Pavel Horák

Zdroj: MX Vice

Foto: Ray Archer

24. 4. 2020