Jill, pro vás, jako pro rodinu, to je konec jedné éry. Jak se cítíte, když víte, že se blíží konec Tonyho kariéry? Víme, že bude trochu závodit i nadále, ale bude to jiné.

To je dobrá otázka, ale ještě mi nepřijde, že je konec. Od doby oznámení a posledního závodu v Mantově jsme strašně zaneprázdněni, celá rodina. Jsou to závody, auta, charitativní akce, takže zatím nevím, jaký to je pocit. Když bude šťastný Tony, budu šťastná i já a budu ho podporovat ve všem, co bude dělat. Pokud odjede příští rok nějaké závody v Americe, budu tam s ním a teprve uvidíme, jak se nám bude žít mimo profesní kariéru.

Určitě na vás udělalo dojem, jak tady Tony závodil…

Vždycky jsem byla ohromená! Dělá na mě dojem každý víkend, ale tohle bylo šílené, protože nikdy nejezdil supercross. Možná jednou v Ženevě v roce 2006. Teď ho do Paříže pozvali a Tony sem chtěl, má hodně fanoušků z Francie. Vyzkoušel si trať několikrát a v poslední jízdě zajel skvělé třetí místo.

Tonyho pád v Riola Sardo ho vyřadil ze hry o desátý titul. Všichni byli znepokojeni, i Herlings se otáčel, jak ho nesou na nosítkách. Dovolím si tvrdit, že to byl pro vás nejhorší scénář. Pak se ale vrátil, vyhrál GP, dojel třetí na supercrossu…

Jo, a týden poté vyhrál na národech!

Co má Tony v sobě, že ho to nesrazí?

Nevím, ale myslím, že je to jeho mysl. Je opravdu silný, což ho nutí dělat malé zázraky. Věděl, že kdyby zůstal dlouho mimo motorku, byla by to pro něj nejděsivější věc, která by se mu kdy stala. Říkal: „Zkusím jet na ty národy, máme šanci vyhrát!“ A oni to nakonec dokázali, byla to jediná věc z jeho kariéry, která mu chyběla.

Znáte ho v podstatě celou jeho kariéru, že?

15 let!

Včera jsem mu říkal, že pořád vypadá, že si závodění užívá, jako když byl malé dítě. Vnímáte to taky tak?

Ano, moc. Tyhle dva poslední roky bez fanoušků byly pro Tonyho opravdu těžké. Od fanoušků čerpal velké množství energie a měl pocit, že to dělá pro ně. Trochu mu vadilo, že kolem něj nejsou zástupy fanoušků, ale v posledních pěti závodech dorazilo velké množství domácích fanoušků. Bylo to hezké a pro nás i pro mě hodně emotivní. Tony moc své emoce neukazuje.

Dokáže Tony někdy na čas vypnout od motokrosu, myslím, že mu v tom pomůže i jeho syn.

Dělá to stále a vždycky to tak dělal. Má spoustu přátel i mimo motokros, jiné sportovce, takže to má rovnováhu. Dává mi to naději, že po konci kariéry nespadne do „černé díry,“ jako ostatní sportovci po odchodu do závodního důchodu.

A právě vaše role je mu velkou pomocí…

Já už nejsem taková pomoc, protože se hodně starám o Chase.

Změnil Chase způsob, jakým jste žili při Grand Prix?

Ne, ne, s příchodem Chase jsme nic zásadně neměnili. Vždycky jsem tam pro Tonyho byla a tak to zůstalo. Pokaždé tam s námi byla moje mamka nebo Tonyho ségra, které nám s Chasem pomohli během závodního dne. Ve skutečnosti to s Chasem bylo hezčí, tohle malé sluníčko je součástí naší rodiny. Nikdy jsem si nedokázala představit, že by to bylo tak hezké. Kdybych to věděla, možná bych měla dítě dříve.

Připravil: Pavel Horák

Zdroj: Gatedrop.com / Jonathan McCready

Foto: Pavel Horák, Ray Archer

3. 12. 2021