30. - 26. místo: odkaz
25. - 21. místo: odkaz
20. - 16. místo: odkaz

15. Osella FA30

foto: archiv autora

Když se řekne Osella, někomu se vybaví její geniální zakladatel a konstruktér Vincenzo Osella. Někomu zase 10 let strávených ve Formuli 1 a jinému 4 roky ve Formuli 2. Osella jsou však především naprosto fenomenální sportovní prototypy všech různých tříd. Nejvíc úspěchů pak tato značka posbírala v závodech do vrchu. Vraťme se však k původní větě. Když se řekne Osella, tak se mi vybaví Simone Faggioli. Pro někoho naprosto neznámé jméno. Vězte však, že tento sympatický Ital posbíral spoustu úspěchů, především pak pět titulů mistra Evropy v závodech do vrchu. V posledních letech se pak baví překonáváním vlastních rekordů po celé Evropě. A když snad ještě někde nemá svůj vlastní rekord, tak ten starý zlomí jako shnilý trám. Simone je minimálně pro mě jeden z nejlepších pilotů na světě v současnosti a neustále posouvá své schopnosti dále. Mohl by být jakkoliv dobrým pilotem, to by mu ale bez toho správného auta nebylo nic platné. Rodák z Florencie je již od svých začátků v závodech do vrchu spojován s vozy Osella. Vlajková loď je pak v současnosti ta s označením FA30, ve které hrdě dřímá třílitrový osmiválec značky Zytek, s výkonem převyšujícím 450 koní. V předchozích modelech seděl pilot vždy na pravé straně vozu, FA30 je však opravdovým monopostem. Pilot sedí uprostřed a cítí se jak ve formuli. Ona to vlastně formule je, ale kapotovaná. A vypadá překrásně. Nic rychlejšího v současnosti na evropských kopcích nenajdete. I když je to naprosto šílený speciál, je také velice kultivovaný. Žádný brutální řev, žádné brutální gumování, jen rychlost, ale obrovská. FA30 se poprvé představila v roce 2009 a od té doby vyhrál Simone 4 tituly v řadě. V prvním závodě ve Verzegnisu nebyla Osella nijak namalovaná, jen vezla nálepky pneumatikářské společnosti Marangoni, která dělá Osellám obutí přímo na míru. Poté se převlékla do modrého hávu, aby se napřesrok mohla opět svléct. Od šternberského závodu však vozí modro-červenou kombinaci, tak jak ji známe doteď. Tohle auto je právě na vrcholu a jen tak někdo ho z něj nesundá, navíc když bude za volantem Simone, tak to bude přetěžký úkol pro konkurenci. FA30 bude ještě dlouhou dobu kralovat evropským kopcům.

14. Ford Sierra RS Cosworth

foto: bringatrailer.com

Máme tady prvního Forda. Tato americká značka má jednu z největších historií automobilového sportu na světě, ne-li snad tu největší. Model Sierra se řadí mezi nejrespektovanější závoďáky své doby a právem ji patří místo ve vitríně Fordu. Sierra byla také velmi všestranné auto - kromě závodů na okruzích jsme ji mohli potkávat i na rallyových tratích. První se ale podíváme na okruhy. V roce 1987 vlétla jako blesk z čistého nebe Sierra do MS cestovních vozů (tenkrát to byly ještě vytrvalostní závody). RS500 v barvách olejářské společnosti Texaco byla homologována v srpnu a ve zbývajících šesti závodech si dojela pro pole position. Dvojice Ludwig-Niedzwiedz, která se ve voze střídala,  pětkrát zvítězila v téže sezoně. Mistrem světa se však nakonec stal Roberto Ravaglia na BMW i díky diskvalifikaci Fordů ze závodu v Bathurstu kvůli špatným podběhům kol. Hořkost této porážky byla podtrhnuta skutečností, že Fordy takhle jezdily celou sezonu, ale protest byl podán pouze v Bathurstu. Později slavila Sierra mnoho úspěchů v BTCC nebo v australském šampionátu.  Když v roce 1986 skončila slavná éra skupiny B, musely automobilky přejít na jiné vozy pro novou skupinu A. Cosworth byl skvělý a velmi silný vůz, bohužel díky zadnímu náhonu ztrácel především v šotolinových soutěžích na mnohem mrštnější čtyřkolky. Verze se zadním náhonem nikdy nevyhrála soutěž na nezpevněném povrchu, avšak s piloty Blomqvistem, Sainzem nebo Ari Vatanenem za volantem dokázala dojíždět v top 5. Na asfaltu byla Sierra mnohem více serióznějším soupeřem. Velmi cenný skalp v podobě vítězství si připsal Didier Auriol na Korsice v roce 1988. Lancie však stále zrychlovaly a na scéně se objevil nový hráč v podobě Toyoty a Fordy se tak stávaly mnohem méně konkurence schopnými. V roce 1990 přišla na svět čtyřkolka XR 4x4. Slabý motor s výkonem pouhých 200 koní, tedy o nějakých 100 méně než měla Lancia, nedával Sieře žádnou šanci. V pozdních 80. letech si ale přece jen připisovala jeden úspěch za druhým, a to hlavně v národních šampionátech. Jimmy McRae s ní dvakrát ovládl britský mistrák, stejně tak Carlos Sainz ten španělský. Tato pištící zadokolka, plyvající oheň, je dosud velmi populární a můžeme ji potkat ve spoustě závodech historiků.

13. Porsche 911

foto: sportscardigest.com

Na světě snad neexistuje univerzálnější závodní auto, než to se jménem Porsche 911. Které jiné auto snad dokáže pokořit 24 hodin Le Mans, dát si nějaký ten sprint na okruhu, povozit se na rychlostní zkoušce, nebo si vyprahlou Saharou dojet pro dakarský triumf. Zní to až neuvěřitelně, ale devětsetjedenáctka tohle všechno dokáže. V roce 1963 sjel z linky první model a až do současné doby bylo vyvinuto více než 22 evolucí tohoto kupátka. Porsche je obecně prakticky od svých začátků spojováno s motorsportem, nejinak je tomu u 911. Tenhle ďábel s motorem vzadu mě nijak neovlivnil, ani nepatřím mezi jeho fanatické příznivce, ale i když se jeho design v průběhu let měnil jen minimálně, je to prostě nádherné auto. V nadpisu jsem schválně neoznačil jeden typ vozu, protože to snad ani nejde vybrat, která 911 by měla být ta nej. Půl století to trvá, tvar zůstává a Porsche s touhle zadokolkou posbíralo tisíce vítězství, jak ve třídách, tak i v absolutních hodnoceních. Za jeden z největších úspěchů je považováno vítězství na Rally Dakar v roce 1986, kdy Porsche s typovým označením 959 dovezla do cíle posádka Metge-Lemoyne. Druhý dojel sir Jacky Ickx s totožným vozem. 959 na sobě vezla reklamy tabákového giganta Rothmans. Původní využití tohoto vozu však neměly být dálkové soutěže, nýbrž měl být nasazen do MS v rally. Pár závodů sice odjel (stejně jako třeba 911 SC RS nebo 924 Turbo GT), ale plného nasazení se nikdy nedočkal. Náklady na účast ve všech závodech byly pro Porsche přemrštěné a navíc byla skupina B rychle ukončena. Dosud posledního obrovského úspěchu se dočkala automobilka Porsche v roce 1998 v Le Mans, kdy zvítězil její brutální prototyp třídy GT1. Byla to vlastně evoluční a trochu zmírněná verze, která vepředu nesla ta ošklivá ledvinková světla. První typ vyjel na tratě v roce 1996, a to měl ještě kulatá světla. V sérii FIA GT hned první rok sice vyhrál, jenže v Le Mans se to povedlo až o dva roky později. Pro rok 2014 vyhlásilo Porsche útok na Le Mans. Máme se tedy na co těšit.
 

12. Ford Escort RS 1800

foto: flickr.com

Máme tady dalšího Forda. Nebojte, není poslední. Ovšem Escort je naprosto kultovní. Čtyři různé generace závodily, nicméně první vypadá poněkud ustrašeně (i tak byl velmi úspěšný), RS Cosworth i přes svou krásu mnoho úspěchů neposbíral a stejně tak Escort WRC. Proto do žebříčku patří pouze a jen MK dvojka RS 1800. Takový zdravě naštvaný vzhled, zadní náhon a hbitost zajíce. Pořád dveřmi napřed, o tom je rally, tedy spíše byla. Kdysi, ale to už je doba. A kdo jiný dokázal létat z powerslidu do powerslidu a porážet přitom bestiální Quattra, než šílení seveřané. Po jednom titulu mají Björn Waldegard i Ari Vatanen. V roce 1979 získala titul i samotná automobilka. Na další čekala dlouhých 26 let. Za zmínku rovněž stojí to, že Ford díky Escortu RS 1800 patřil celých šest let nepřetržitě mezi tři nejlepší rallyové značky světa. No jo, tři tituly mistrů světa, několik regionálních titulů, desítky vítězství v samotných soutěžích, to má kdejaké auto. Proč je tedy, sakra práce, tak vysoko? Ari Vatanen s ním zavítal ještě v roce 1982 do britského mistráku a později prohlásil, že už ani neví, jestli tehdy vůbec něco vyhráli, ale že s ním byli opravdu velmi rychlí a Escort byl prostě parádní vůz. Escort je pořád skvělý a oblíbený vůz, což platí zejména na britských ostrovech, kde jich nadále závodí desítky. A jejich majitelé, i přesto, že je to přes třicet let staré auto, je prostě nešetří. Escort byl totiž zrozen pro rally.
 

11. Audi R8

foto: lemans.cz

Když se řekne Audi R8, vybaví se spoustě lidem poněkud nevzhledně vypadající čtyřkolka připomínající rozplaclého VW Brouka. Ano, sice i tato moderní Audi sbírá neustále úspěch za úspěchem, jenže každému správnému fandovi by se mělo vybavit úplně jiné auto. R8 je totiž synonymem pro Le Mans, synonymem pro vítězství v Le Mans. Nebýt R8, reputace Audi by byla úplně někde jinde, nebýt R8, nikdo by neznal Toma Kristensena, nebýt R8, v USA by nejezdilo tolik civilních Audin, nebýt R8, Dánové by seděli doma a stavěli by Lego. Er-osmička sice oficiálně vlétla na závodní dráhy v roce 2000, nicméně měla dva předchůdce. Poněkud ošklivé předchůdce jak s otevřeným, tak i se zastřešeným kokpitem. Jako debut pro R8R si vybrala v roce 1999 Audi 12 hodin v Sebringu. Na vrcholu bylo tehdy BMW a také zvítězilo. Audi se lehce stáhla, provedla potřebné modifikace, vše otestovala a vrátila se na vrchol sezony do Le Mans se 4 vozy R8C. I ve Francii však BMW potvrdilo svoji výkonnost a získalo dosud svůj jediný triumf v Le Mans. Dva vozy R8C závod nedokončily, zbylé dva pak dojely na třetím a čtvrtém místě. 

foto: sjmautotechnik.com

Po Le Mans se však stáhla většina továrních týmů do ústraní a Audi tak neměla prakticky žádného velkého konkurenta. Mercedes dal od Le Mans po obrovské ostudě ruce pryč a soustředil se na DTM. Značky BMW a Toyota zase odešly do F1. Jako jediný konkurent tu tedy mohlo zůstat Porsche. Nicméně projekt Porsche LMP byl poslán ke dnu a Audi zůstalo samotné. S novým miléniem přišel nový model. R8, prototyp bez střechy, prototyp všech prototypů a snad také nejkrásnější prototyp. 24 hodin Le Mans vyhrála R8 pětkrát. Vždy u toho byl Tom Kristensen. Ten pak ještě dokázal zvítězit dvakrát, celkem tedy 7 zářezů, které jen tak někdo nepřekoná. Jacky Ickx (vyhrál Le Mans 6 x) kdysi na adresu Toma poznamenal, že vyhrát Le Mans je přetěžká věc, obhájit ji je malý zázrak, ale vyhrát ji sedmkrát umí jen Tom Kristensen, zvaný Mr. Le Mans. Jedno vítězství si připsal i za volantem Bentley Speed 8, jediným autem, co kdy dokázalo v Le Mans porazit R8. Bentley byl vlastně s trochou nadsázky modifikovaná verze R8C. Poslední sezona, kdy R8 jezdila, byla ta v roce 2005, kdy si také připsala poslední triumf v La Sarthe. R8 předala otěže nástupci R10 TDi, což byl vůbec první dieslový vůz, co kdy vyhrál 24 hodin v Le Mans. Nejenže tedy R8 vyhrála Le Mans hned pětkrát, v prestižní sérii American Le Mans series vybojovala 7 titulů v řadě (2000-2006) a v Le Mans series (LMS i ELMS) slavila dva tituly. Jedním slovem legenda.
 

Pokračování zítra...

Text: Ondra Laušman

29. 12. 2012