Ahoj Steffi! Zdáš se v této sezóně mnohem uvolněnější než v té předchozí. Na tiskovkách stále vtipkuješ. Co se u Tebe změnilo?

Řekla bych prostě, že jsem se duševně dostala dál. Loni jsem si ježdění mohla sotva užívat, byl to vždycky boj a bylo těžké postupovat pořád dopředu. Chtěla jsem si tento rok jednoduše užít a to také dělám. S novou motorkou se toho také hodně změnilo. Cítím se na ní mnohem lépe a díky tomu jsem uvolněnější. Přemýšlím o hodně věcech, jak bych je mohla udělat lépe. Po každém závodě nebo tréninku se snažím analyzovat, co můžu zlepšit. Nestačí mi, že bych mohla udělat něco „jen“ dobře.

Co Tvoje ježdění trvale změnilo?

„Jezdím už 21 let a v MX jsem zažila snad všechno. Jela jsem do USA, kde jsem se účastnila amerického mistrovství (WMA). Jezdila jsem enduro mistráky a teď závodím v mistrovství světa žen (WMX). Největší změnou bylo asi mistrovství světa. Byl na mě vyvíjený docela velký tlak, protože jsem toho už hodně vyhrála. Tento přechod pro mě nebyl vůbec lehký. Díky mistrovství světa žen si i dívky začaly budovat respekt. Dříve to bylo fakt těžké, protože o holky se nikdo nezajímal. V tomto odvedl velice dobrou práci Youthstream, který ukázal světu, že i holky dokážou jezdit na profesionální úrovni. Když se v dnešní době procházíte depem, vidíte mnohem víc týmů, které vzaly pod svá křídla i holky.“

Dají se tedy ženským motocrossem vydělat dobré peníze?

„Velké peníze se sice vydělat nedají, ale čím větší profík, tím více stoupají šance na dobrý výdělek. Ale momentálně je to opravdu těžké vydělávat si ženským profi motokrosem.“

Ashley Fiolek inkasuje v USA prý pěkné peníze. Netáhne Tě to také do „zaslíbené země“?

„V USA jsem strávila zhruba 3 roky. Na začátku všichni jen ohrnovali nosy, i když mě nikdo neznal. „Ta evropská holka se bude divit, až špatně pochodí!“ – to se ke mně často dostalo. No a potom jsem vyhrávala všechny závody. Nikdo nedokázal pochopit, že mohou evropské holky jezdit stejně rychle nebo rychleji. OK, ve WMX dostanu méně peněz, než kdybych jezdila v Americe, ale tady mě více respektují. Prostě se cítím dobře. Je ale škoda, že se neúčastní Američanky závodů u nás v Evropě, určitě by to zvýšilo úroveň WMX. I když si částečně vybavuji, že ani přijet nechtějí. Když vidí, že tady člověk musí o vítězství tvrdě bojovat, k tomu ještě daleko cestovat, tak si to pořádně rozmyslí. Možná bych se na jejich místě zachovala stejně.“

Co bys chtěla změnit na WMX?

„Myslím, že se série ženských závodů v posledních letech o pořádný kus změnila. Jediné, co ještě postrádám, je více závodů. Bylo by docela dobré, kdybychom měly třeba 10 GP, i když by je nemohly jet asi všechny závodnice. Zámořské závody jsou taky parádní, ale je obtížné všechno financovat.“

Zatím Ti nikdo nemůže vypálit rybník, ale přesto, koho vidíš jako svoji potenciální následnici?

„Na to je těžké odpovídat. Něco očekávám od Chiary Fontanesi, neboť ve srovnání s loňskou sezónou udělala obrovský krok dopředu. Teď zbývá jen čekat, jestli udělá další takový. Ale určitě je obrovský talent.“

Jak berou kluci, když jsi třeba při tréninku rychlejší?

„V tomto případě se mnoho nezměnilo. Najdou se takoví, kteří zkouší zůstat za každou cenu aspoň nalepeni na mém zadním kole. Někdy mi to leze na nervy, ale spíš jsem si na to už zvykla.“

Jsi někdy sama k sobě tvrdá?

„Tak bych to neřekla. Dříve to pro mě bylo docela těžké ve škole, neboť jsem začala se závoděním velmi brzy. Bylo pro mě obtížné mluvit ve škole o mém sportu, protože ho moji spolužáci nehodlali akceptovat. Motocross byl nanejvýš pro kluky, ale v žádném případě pro holky. To bylo vlastně doteď nejhorší období mého života. Nyní chci každý den vložit do sportu tolik energie, abych mohla dál jezdit MX tak dlouho, jak jen to půjde. A to musí být člověk disciplinovaný. Jsem teď trojnásobná mistryně AMA motocrossu, dvojnásobná mistryně světa. Něco jsem v životě už dokázala. A můžu říct, že svoji „práci“ opravdu miluji. Nevím, jestli by totéž dnes o sobě mohli tvrdit mí dřívější spolužáci.“

Někteří lidé o Tobě říkají, že jsi trochu arogantní.

„K tomuhle je těžké se vyjadřovat. Nechci se chovat kamarádsky ke všem. Jsem zde kvůli závodům  a doma chci mít svůj klid. Nerada ukazuji tu pravou Steffi. Mám strach, že by mi někdo mohl ublížit nebo mě bude urážet. Na závodech chci vždycky vyhrát a na to se také při každé jízdě soustředím. Nejsem tam, abych byla milovaná a předváděla falešnou show. Dělám prostě to, co miluji, a tím je závodění. Je to můj život. Lidem, kteří mě respektují, patří na oplátku můj respekt. A tak to je i v životě celkově.“

Máš čerstvých 24 let. Jak dlouho chceš být ještě „jedničkou“?

„Myslím, že je možné udržet se na tomto levelu ještě pět let a také se o něco zlepšit. Chci být každý rok lepší a ještě více vyhrávat. Vždycky se najde něco, co mě donutí být ještě lepší.“

Jaké jsou Tvé další cíle a co ještě přijde ve Tvé závodní kariéře?

„Mým cílem je získat tolik titulů, kolik jen bude možné. Skutečně chci vyhrát sedm titulů a stát se motokrosařskou legendou. Miluji ježdění na motorce! No a proto by bylo dobré, ukazovat v budoucnosti i ostatním holkám, jak se má správně jezdit. Momentálně se chci věnovat pouze svému ježdění a do budoucna zatím nemám žádné velké plány.. Uvidíme, co budoucnost přinese.“

Doteď jsme mluvili pouze o závodění, ale kdo je ve skutečnosti Steffi Laier?

„Jen moji nejlepší kamarádi ví, kdo je ta pravá Steffi. Jsem docela stydlivá osoba. Jsem hrdá na to, že jsem holka, ráda nakupuji boty nebo hezké oblečení. Ale nemusím to bezpodmínečně ukazovat světu. Mám ráda dobrou hudbu, ta mě uklidňuje a dodává mi sílu. Nejradši mám taneční muziku. Nedávno jsem byla třeba na koncertě Pink a  pořádně jsem si ho užila!“

Steffi, děkujeme za interview a přejeme Ti spoustu úspěchů!

PŘEKLAD: Nikola Otřísalová

Zdroj:
Magazín MotoX - 9/2010.