MXoN 2017: Ohlédnutí Filipa Neugebauera (MXGP - #46, Kawasaki)

„Mám za sebou poslední závod motokrosové sezony, kterým bylo mistrovství světa družstev, jenž se jelo v Anglii na trati v Matterley Basin. Na této trati jsem startoval před 11 lety, což byly moje první národy vůbec.
 

Místní trať od té doby prošla pár změnami, byla úplně fantastická, měla super layout, krásné skoky a hlavně výborně nachystaná. Byla radost se na ní svézt. Alespoň teda v sobotu, kdy počasí ještě vydrželo, přestože bylo od pátku hodně napršeno a tréninky byly dost těžké a hluboké. Potom se to ale vyjezdilo a kvalifikační závody byly na skvělém povrchu.
 

Úplně se nám nedařilo podle představ. Měli jsme špatný los na start. Startovali jsme z 33. pozice, což bylo docela nevýhodné. Myslím, že jsme ani jeden nepředvedli špatný výkon, naše možnosti jsou někde mezi 13. až 20. místem. Bohužel z té startovní pozice, co jsme měli, to úplně nešlo. Já s Járou jsme sice ze startu vytěžili maximum, ale bohužel z těchto pozic jsme už neměli na to se dostat do první patnáctky. Rychlostně na to podle mě bylo, ale museli bychom odstartovat mezi 10. a 15. místem. Zezadu se tam ale propracovat prostě nešlo, na to jsme ani jeden výkon neměli. Petr předvedl taky skvělou jízdu, ale začínal někde z 30. místa. Navíc se jelo pouze 20 min+2 kola, takže ani nebyl čas na to se dopředu dostat.
 

Po sobotě jsme skončili na 21. místě. To znamenalo Last Chance v neděli ráno, kdy se ale hodně zkomplikovalo počasí, jelikož od sobotního večera dost pršelo. Trať byla hrozně rozbahněná, místy se jezdilo dokonce mimo trať. Kola jsme měli o 45 sekund pomalejší než v sobotu, takže to bylo opravdu hodně náročné. B finále se povedlo Járovi, který s přehledem vyhrál. Petr jel hodně zezadu, jelikož šel z nás poslední na start na malé motorce. Vsázeli jsme na to, že já a Jára na velkých motorkách bychom měli být vepředu. Já jsem to ale pokazil, jelikož jsem měl ve druhé zatáčce kolizi s jedním ze soupeřů. Upadl jsem a projíždějící jezdec mi srazil motorku znovu na zem. Zjistil jsem, že mám ohnutou zadní brzdu tak nešťastně, že jsem ani nemohl pořádně stát na stupačce. V pitlane jsme se pokusili brzdu ohnout zpátky, abych mohl stát aspoň na stupačce, ale tím jsem bohužel ztratil hodně času. Když jsme vyjel z pitlane, tak mi akorát Jára dával kolo. Celou jízdu už jsem dojezdil těsně za Járou, ale bohužel o kolo zpět. Škoda pádu po startu, jinak jsme měli na to dojet si pro první a druhé místo úplně s přehledem a vybojovat si tak A finále. Letos nás prostě potkala smůla a bohužel jsme nepostoupili a skončili na 22. místě.
 

Loni nám přálo trochu víc štěstí. Obsadili jsme v neděli 16. příčku, což si tak myslím odpovídá našim výkonům. Je to jednorázový závod, kdy se musí všechno sejít, aby se dosáhlo na maximum týmu. U nás je podle mě maximem 15. místo, ať už je tým poskládaný jakkoliv. Tentokrát se bohužel všechno nesešlo a postup nevyšel.
 

Chtěl bych poděkovat celému týmu, ať už svým týmovým kolegům, manažerovi, mechanikům a všem, kdo se starali o zázemí a vše okolo. Díky za vše, co jste pro tým udělali. Jediný způsob, jak jsme se mohli odvděčit, byl kvalitní výsledek, ale bohužel jsme to nedokázali. Myslím si, že můžu mluvit i za kluky, že si ceníme toho, co pro to všichni dělali a s jakým nasazením do toho šli.
 

Doufám, že budeme mít možnost se odvděčit alespoň příští rok nebo v budoucnosti. Díky všem Příště bude líp!!!“
 

MXoN 2017: Souhrn Petra Smítky (MX2 - #47, KTM)

Trať, zázemí, atmosféra, česká podpora

„Trať byla úplně luxusně připravená a moc se mi líbila. Českých fanoušků bylo opravdu hodně, což mě až překvapilo, protože z ČR je to docela daleko. Atmosféra byla bláznivá jako vždy na MXoN, i když loni v Itálii bych řekl, že byla ještě lepší.

Týmová prezentace a volné tréninky

„Týmová prezentace byla letos stejná jako loni s tím rozdílem, že loni bylo na startovní rovině spoustu lidí a letos ještě většina lidí stála ve frontě při vjezdu do kempu. Volné tréninky proběhly v pohodě, trať jsem si najezdil, skoky naskákal.“
 

Kvalifikační sobota a její průběh

„Výsledek kvalifikační jízdy byl pro mě zklamáním. Vůbec se mi nepovedl start, na startovní rovině jsem měl těsný kontakt s Italem, co stál vedle mě, a oba jsme museli klapnout. Ve snaze se co nejdříve dostat dopředu, jsem měl v prvním kole ještě dvakrát kontakt s jiným jezdcem a pokaždé z toho byl výlet mimo trať, což mě stálo hodně času a začínal jsem na konci startovního pole. Ve zbytku jízdy, myslím, že jsem předvedl docela dobrý výkon, hlavně ve druhé polovině a na konci jízdy, kdy jsem zajížděl časy srovnatelné s jezdci v TOP 10. Začal jsem dohánět skupinku, která jela na 13. až 18. místě. Bohužel když se mi podařilo smazat cca 10vteřinovou ztrátu, tak byl konec a já dojel 19.“
 

Finále B

„Celou noc vydatně pršelo, takže trať byla dost rozbahněná. Na start jsme zvolili taktiku, že první najedou na žebřík Jára s Filipem, protože byla větší šance, že na rozbahněné startovní rovině odstartují se 450 vpředu. Neměl jsem úplně optimální start a začínal jsem někde na 15. Místě. Postupně jsem se propracoval na 9. místo. Trať byla hodně rozbahněná a většina skoků se na 250 ani nedala skočit.“
 

Děkovačka

„Chtěl bych poděkovat rodině, manažerovi a celému teamu, sponzorům za možnost závodit na takovémto závodě, a samozřejmě také kamarádům a fanouškům za podporu.“
 

MXoN2017: Závěrečné slovo Jaromíra Romančíka (OPEN - #48, KTM)

"Depo pro nás vytvořili Jirka Čepelák s Jirkou Jankovským. Jirka přivezl kamion, mechaniky, kompletní zázemí, což jako celek bylo tím nejlepším, co jsme kdy na národech měli. Českých diváků bylo taky mraky. Chtěl bych jim poděkovat, že přijeli a hnali nás dopředu. Atmosféra byla úžasná.
 

Přejímky probíhaly hladce, šli jsme na ně jako celý tým a panovala dobrá nálada. Na tréninky jsem vyrážel jako třetí, protože jsem startoval ve třídě OPEN. Trať už byla dost rozježděná, byly vyjeté koleje. Za mě byl trénink super, chystal jsem se na kvalifikační závod a studoval stopy, které vyberu a mapoval, kde se trať nejvíc rozbíjí.
 

Kvalifikační závody se nám po losování 33. pozice na startu zkomplikovaly už od začátku. Nebylo to úplně to pravé ořechové, co jsme chtěli, ale změnit nic nešlo. Start byl docela dlouhý, a tak jsme si mysleli, že se nám kvalifikovat přece jen povede. Nicméně já jsem vyrážel opět jako poslední, odstartoval jsem někde v půlce. Jelo se mi dobře, trať byla rozbitá, ale závodilo se mi fajn. Po 15. minutě mi trochu ztvrdly ruce, když závodil jsem s Kanaďanem a Portorikáncem. Po lehčím kontaktu jsem dvě kola do konce udělal chybu, upadl jsem a ztratil do té doby 14. pozici, když mě oba jezdci výše jmenovaných národností předjeli. Cílem jsem projel jako 16., z čehož jsem neměl radost.
 

Určitě jsme byli zklamaní, že se nám nepodařilo postoupit. Byl jsem hodně rozhozený, že jsem udělal chybu v kvalifikaci. Ale i kdybych dojel 14., tak by nám to nepomohlo, protože na postupovou pozici chybělo 5 bodů a kdybych stáhnul 2, stejně by nám 3 chyběly. Nicméně jsme ale nevěšeli hlavu, věděli jsme, že závod Finále B bude dobrý, jelikož jsme byli v roli favoritů. Na závody jsme se chystali a nebyli jsme zrovna extra nervózní. Byli jsme odhodlaní podat 100 % a těšili jsme se na nedělní ráno.
 

Do Finále B se mi nepovedlo ze středu startovního pole zrovna dobře odstartovat. První šel na start Filip, druhý já, třetí Petr. Po dešti mi uklouzlo zadní kolo na startovacím roštu, takže jsem vyjížděl docela zezadu. Rychle jsem se prokousal z počáteční 20. pozice dopředu, přestože trať byla uklouzaná. Občas někdo upadl a já jsem se po půl kole dostal na 1. místo. Nasadil jsem ideální tempo, zbytečně jsem neriskoval, jel jsem tak, abych neupadl a hlídal jsem si svoji vedoucí pozici, z čehož jsem měl radost. Čekal jsem na výsledky, jak to bude, protože z depa mi nedali vědět. V duchu jsem si říkal, že by třeba Peťa Smítka mohl být 5., protože Fildovi jsem kvůli technickému problému dával kolo. Ale po dojezdu jsem pořád čekal, jak vše dopadne, až jsem zjistil, že za mnou byli Slováci (2. Richard Šikyňa, 3. Martin Kohút a 4. Tomáš Šimko). V tu chvíli mi došlo, že je vše pasé, a tak jsem odjel smutný do depa. Petr Smítka dojel 9., takže jsme měli 10 bodů. Novozélanďani měli taky 10 bodů a Slováci měli 6 bodů a postoupili. Sice jsem byl hodně zklamaný, ale Slovákům jsem postup přál, protože taky makali a dřeli jako koně. Štěstí přálo jim a my jsme holt dopadli takhle. Jsme zklamaní všichni, ale i tohle jsou závody a občas se ten výsledek nepovede."

Redakční v dobrém i zlém 

Říká se: "V dobrém i ve zlém..." A tohle platí také ve sportu. Nepřestanu být hrdá, že jsem Češka jen kvůli tomu, že se klukům letos nepovedlo kvalifikovat. Věřím, že každý z nich zajel své maximum, nechal na trati kus sebe i svého závodnického srdce. A  když se holt nezbytně nutné štěstí tentokrát přiklonilo více na stranu našich dřívějších slovenských bratrů, všichni holt zvítězit nemohou. A jak napsal Filip: "Příště bude líp!"  Děkuji, hoši. Ostudu jste v žádném případě neudělali! 

 
Připravila: Lucie Havlíčková (luh) ve spolupráci s repre trojlístkem
Foto: Patrik Procházka / Gravitymag.com
6. 10. 2017