Do Dypree jsem poprvé vstoupil při jeho slavnostním otevření v roce 2015 (více v tomto článku). Za tu dobu se změnilo hned několik věcí jak u samotné Husqvarny, tak u Dypree, což je nyní jediný oficiální dealer na Moravě, navíc s oficiálně nejkrásnějším showroomem v Evropě. Husqvarna navíc začala produkovat i silniční motorky, takže se na ně ve stylovém slavkovském sídle muselo udělat místo. Showroom je tedy nyní mnohem větší a na krámě najdete zhruba 25 nových motorek. Mezi nimi je spousta silničních modelů Svartipilen 401 a 701 a od něj odvozený Vitpilen, ale hlavní část obchodu pro sebe zabírají endura. Ty jsou samozřejmě ve středobodu zájmu Motolevelu, takže se na ně pojďme podívat zblízka.

Všechny enduro modely mají podvozky od WP s širokými možnostmi nastavení. Přední vidlici WP Xplor 48 i zadní tlumič WP DCC Husky mírně přitvrdila, ale stále se jedná o nastavení, které bude sedět širokému spektru jezdců. Parádní vychytávkou je možnost doladit si vidlici bez nutnosti hledání nářadí. Všechny modely rovněž disponují elektrickým startérem a odolnějším víkem spojky. Samozřejmostí je stejný design plastů a grafiky napříč nabídkou modelů.

Za něco extra se dá označit kontrola trakce, kterou najdeme u 4T modelů. Ta spočívá v tom, že řídící jednotka sleduje otáčky motoru a pokud začne docházet k jejich náhlému zvyšování, což má zpravidla za příčinu podkluzující zadní kolo, sníží výkon motoru tak, aby zajistila opětovné získání optimální trakce. Vcelku užitelná věc, hlavně v náročných a strmých enduro pasážích. Tlačítko pro aktivaci kontroly trakce je na levém řídítku na přepínači palivových map.

S klukama z Dypree jsem se domluvil na testování v Boršicích u Uherského Hradiště, kde je klasická MX trať a vedle ní malý enduro plácek na vyblbnutí. Takže ideální kombinace pro důkladný test všech jízdních vlastností čerstvě zajetých motorek.

Husqvarna FE 250 2019

Čtvrtlitrové čtyřtakty už umí být pořádně živé mršky, takže pro první oťukání a opětovné získání jezdeckých návyků na terénní motorce si beru do ruky slabší z dvojice testovaných motorek. Hned v prvním kole mě až zaráží, jak snadno se s motorkou jede, jezdec si na pozici za řídítky hned zvykne, nikde nic nepřekáží a všechno do sebe krásně zapadá. Žádná velká věda, prostě dvě kola, sedlo, řídítka a můžeš jet. Při pomalejších úvodních kolech si také všímám toho, jak pohodlné jsou tlumiče, motorka si jen tak líně pluje terénem, takže vám hned netvrdou ruce a můžete se projíždět, dokud vám nedojde benzín, což u moderního motoru s přímým vstřikováním nějaký čas potrvá.

Sedím ale na závodní motorce, takže konec projížďce, je na čase trochu zakroutit plynem a zkusit se udržet v sedle. Čekal bych, že hned při prvních větších rázech se ozvou měkké tlumiče, ale k mému překvapení pořád fungují stále velice dobře, a to jak na MX trati plné skoků, tak na enduro hřišti. Během dne jsem si jen lehce upravil předpětí, ale jinak jsem necítil nutkání nějak zásadně projev tlumení měnit. Samozřejmě se jedná o enduro, takže tlumiče postrádají tuhost motokrosové motorky, ale žádný velký handicap to na MX trati nebyl. Za mě tedy tlumení v rámci enduro třídy na výbornou!

To u motoru je jeho enduro naladění znát mnohem víc. Krosová dvěpade umí s jezdcem slušně zametat, ale tahle holka je z těch hodných, která si nechá všechno líbit. Ani na ostrou mapu neumí FE 250 vystřelovat ze zatáček jak splašená jen při drobném přidání plynu. V kombinaci s pohodlným tlumením a snadno ovladatelnou hydraulickou spojkou Magura to má za následek, že jízda je plynulá a jezdec vydrží jet stálé tempo daleko delší dobu. Bylo pro mě až s podivem, že mi moje nevyježděné ruce moc netvrdly.

FE 250 jednoduše nabízí velice fajn svezení, které baví. Během dne jsem si ale stále víc říkal, že bych síly pod zadkem snesl víc, takže se moje myšlenky ubíraly směrem k FE 350. Tu ale k dispozici nemám, takže mi na hraní zbyla dvoutaktní TE 250i, jdeme na ni!

Husqvarna TE 250i 2019

Od loňského roku jsou dvoutaktní endura vybavena systémem vstřikování paliva (více zde). To sebou přineslo razantní snížení spotřeby paliva a zlepšení průběhu výkonu, zvlášť u silných dvoutaktů. Také odpadly starosti s tryskami karburátoru a díky odděleným nádržím na benzín a olej s jejich mícháním, řídící jednotka se o všechno stará sama. Přítomnost řídící jednotky má také za následek elektronické řízení palivových map, jejich přepínač je umístěn vedle plynového gripu.

V jízdním projevu jde o úplně jinou motorku, než FE 250. Dvoutakt je daleko živější a vyžaduje od jezdce mnohem víc práce. Tady už vám neprojde odbytá práce se spojkou a přidání plynu podle aktuální nálady, všechno musíte mít zmáknuté, jinak vás dvoutakt potrestá. Samozřejmě i zde funguje tlumení velice dobře, stále jde o pohodlné enduro, nicméně pocitově je dvoutakt o něco tužší. Na téhle bestii už si člověk začne víc všímat toho, jak fungují brzdy, ono to totiž motorem nebrzdí skoro vůbec a snadno se vám stane, že se do zatáčky řítíte rychleji, než považujete za bezpečné.

Hydraulické brzdy Magura jsou ale spolehlivým parťákem, takže není zbytí, na špatnou funkčnost motorky se opět nevymluvím, všechno leží na jezdci. Rukám dává dvoutakt mnohem víc zabrat a na trati v tempu tak vydržím zhruba půlku toho, co na FE 250. Na enduro hřišti je to podobná písnička, motorka je sice hravá a obratná, ale v kombinaci s motorem, u kterého si musíte víc hlídat jeho ovládání, se mnohem komfortněji cítím na méně výkonné, zato uživatelsky nenáročné FE 250.

V přímém srovnání TE 250i a FE 250 na trati, kdy jsme závodili se zhruba stejně rychlým kolegou, jsme si oba všímali velkých rozdílů v projevu a výkonu motorek. Jezdec na dvoutaktu ujel tomu na čtyřtaktu o velký kus na výjezdech ze zatáček, ale slabší čtyřtakt ho zase o stejný kus dokázal sjet při dobrzďování. Shodli jsme se na tom, že dvoutakt rozmotáte do rychlosti hodně rychle a pak máte o to dřív pocit, že už musíme honem brzdit. Zatímco čtyřtakt se rozjede pozvolna, nijak zásadně s vámi nemlátí a vy máte víc času se připravit na správné dobrzdění do následující zatáčky. Velice zajímavé srovnání, protože rozdíly byly opravdu výrazné. Méně výkonná motorka tak vůbec nemusí být pomalejší motorka!

Závěrem

Testování endurových čtvrtlitrů 2019 od Husqvarny bylo velice zajímavým srovnáním nejmodernější 2T a 4T techniky. Dvoutakt s přímým vstřikováním má stále ten neotesaný projev, na který jsou dvoutakťáci zvyklí, zatímco čtyřtakt nabízí velice uhlazenou a vlastně jednoduchou jízdu. Obě motorky disponují přepínáním palivových map, mají stejné tlumiče, ergonomii, barvičky, a přesto jsou obě diametrálně odlišné. Hledáte spolehlivého parťáka na dlouhé hodiny v sedle? Berte FE 250. Hledáte živelnou potvoru, která vám svým neurvalým projevem vykouzlí rohlík na tváří? Berte TE 250i a mějte vyježděné ruce.

Moc děkuji klukům z Dypree za možnost otestovat dvě nové motorky. Jsou to závodníci, takže když se k nim stavíte do jejich opravdu krásného showroomu, třeba jen na výbornou kávu z italského kávovaru, určitě si vámi rádi promluví o zážitcích a zkušenostech ze světa terénního ježdění.

Připravil: Jiří Kružík

25. 07. 2018