Yamaha bere motokros vážně, o čemž svědčí aktivity, které už několik let pilně podporuje nebo přímo organizuje. Řeč je o programu bLU cRU pro mladé naděje pořádaného při závodech MXGP, který vyvrcholil během MXoN v Assenu, o sponzoringu mnoha významných závodů a samozřejmě i o samotné Yamaha MX PRO Tour, která se koná již pěkných pár let a Yamaha je jediná japonská značka, která takto organizovaně a ve velkém prezentuje své motokrosové modely napříč Evropou.

Pro oživení paměti si dejte testy z let 2016 (Kaplice) a 2017 (Vranov u Brna). V roce 2018 se našim končinám tato akce vyhnula, ale letos jsme o šanci prohnat nové Yamahy nepřišli, tentokrát však u našich východních sousedů. MX PRO Tour si našla místo konání na nově vybudované trati MX Vinohrad ve Velkých Uhercích, kterou stavěl světově uznávaný Greg Atkins. Výběr lokality tedy jednoznačně atraktivní, přidejte k tomu ideální motokrosový povrch a na super den v sedle Yamah je zaděláno. Takže dost řečí, jdeme krosit!

Yamaha YZ450F 2020

Začneme hned tím nejsilnějším, co má Yamaha v nabídce. Čtyřipade pro modelový rok 2020 dostala hned několik menších změn na válci a hlavě válce, které Yamaze přidaly něco málo na výkonu a vývojáři se podívali také na ergonomii a celkový pocit z motorky. Jejich snahou bylo udělat čtyřipade lehčí, kompaktnější a výkonnější. Tyto úpravy jsem v reálu příliš nepozoroval, pocit z ergonomie byl stejný, jako na slabší YZ250F, která má stejný rám s loňskou YZ450F, a výkonu je v téhle motorce tolik, že záleží spíš na nastavení mapy než na přidání půl koně navíc.

Když už jsem nakousnul palivové mapy, tak musím zmínit tlačítko pro přepínání palivových map klidně i během jízdy. Tlačítko Launch Control pro maximální trakci během startovního manévru se tedy přestěhovalo na pravé řídítko a na levém je nyní umístěn tento přepínač. V praxi to probíhá tak, že si v bezplatné mobilní aplikaci Yamaha Power Tuner nastavíte nebo stáhnete již vytvořenou mapu, tu si spolu s druhou mapou nahrajete do motorky a během jízdy můžete mezi nimi přepínat dle libosti. Jen musíte dávat pozor, ať omylem nezavadíte o tlačítko chcípáku, které je na stejné straně řídítek. Když tlačítko nesvítí, máte mapu č. 1, když svítí, tak zrovna jedete na mapu č. 2. Jednoduché, účinné, zábavné. Není problém si před závodem navolit mapu na ranní bláto a na odpolední tvrdku s možností okamžitého přepnutí.

Samotný pocit z jízdy je stále typicky yamahácký. Motorka je pořád hodně široká, hlučná a pocitově těžká. Jenže – podvozek je jednoduše to nejlepší, co na sériové motorce můžete dostat, motor má neuvěřitelný zátah od spodu a jeho výkon je pak dál skvěle použitelný v celém spektru otáček, takže vlastně ani nemusíte moc řadit. Ať už jedete zatáčku na dvojku nebo na trojku, tak to motor pobere a na výjezdu budete stejně rychlí. Skvělé porovnání nabízela cílová lavice ve Velkých Uhercích, která byla poměrně dlouhá a hned za zatáčkou. Na dvojku i na trojku jsem ji skákal stejně daleko.

K motoru a podvozku nemám sebemenší výhrady, Yamaha opět dokázala, proč je tak oblíbená. Co mi osobně trochu vadilo bylo příliš měkké sedlo s klouzavým potahem, což bylo nejspíš způsobeno počtem najetých motohodin (na každé motorce zhruba 40 mth). Dále pak již zmiňovaná šířka motorky v oblasti kolen a okolo chladičů. Jsem spíš menší a silnější postavy, a navíc jezdím s ortézami na kolenou, takže mi moc prostoru mezi nohama nezůstalo a v zatáčkách pro ně nebyla jízda tak snadná. Pocit, že řídím tank, se dostavoval poměrně často, nicméně musím uznat, že jde o velice pohodlný a rychlý tank, který od jezdce vyžaduje jen jedno – ukaž mi směr a tudy pojedu rychleji a jistěji, než bys ode mě čekal!

Výčet změn na YZ450F 2020:

• Nová zmenšená hlava válce
• Upravený tvar spalovací komory
• Více vzpřímené úhly ventilů
• Agresivnější profily vaček
• Nový píst a delší ojnice
• Vetší kompresní poměr (13.0:1 vs 12.8:1)
• Inovovaný systém vstřikování paliva Mikuni
• Modifikované řazení
• Užší sedlo a plasty kolem něj
• Lehčí rám s tenčími hlavními vzpěrami a inovovaným uchycením motoru
• Upravené směsi kotoučů a destiček
• Modifikované chladiče

Yamaha YZ250F 2020

Dvěpade zůstala beze změn. Svůj velký update dostala pro modelový rok 2019, kdy dostala nový rám, motor, elektrický startér a možnost ladění palivových map přes aplikaci Yamaha Power Tuner spolu s přepínačem dvojice map během jízdy. Stejně jako u čtyřipade se i slabší sestry neustále ladí osvědčená koncepce pérování od Kayaby k naprosté dokonalosti. Pro rok 2019 se tak menší změny odehrály i zde, konktrétně na předku najdeme větší uchycení předního kola a na zadku větší expansku.

Přesednutí ze čtyřipade na dvěpade je díky velice podobné ergonomii hračka, změny mezi chování motorek poznáte až během jízdy. Dvěpade je díky lehčímu motoru a jinému rozložení hmotnosti hravější a v zatáčkách o poznání mrštnější. Motor se moc rád vytáčí a ve vysokých otáčkách najdete stejnou porci výkonu jako v těch nižších. Takže pořádnou! Motorka navíc vydává charakteristický pronikavý zvuk, takže máte hned pocit, že tam sypete fakt hodně plynu. Zatímco na YZ450F je rozumnější jet spíše v nižším spektru otáček, tady je doporučeno motorku pořádně podržet pod krkem, ať ukáže, jak umí zpívat. A to baví!

Vzhledem k stejné koncepci se čtyřipade budou stejná i negativa – měkké a kluzké sedlo vlivem většího počtu najetých motohodin a širší tělo motorky. To zde přitom tolik nevadí, jako na těžší čtyřipade, do zatáček se mi na slabší motorce jezdilo lépe. Yamaha svoji YZ250F prezentuje ve stylu „Nastav, závoď, vyhraj“ – v překladu to znamená, že máte plně vybavený závodní stroj rovnou z krabice. A musím uznat, že není daleko od pravdy, na „malém“ čtyřtaktu mi nic zásadního nechybělo. Skvělá práce!

Yamaha YZ 125 a YZ 250 2020

Tři ladičkou jsou jediným japonským výrobcem, který stále vyrábí a prodává dvoutakty. A to od YZ 65 až po nejsilnější YZ 250. Na malých motokrosech pro juniory jsem samozřejmě nejezdil, nerad bych je rozsedl, ale na dváce a dvěpade ve cvajtaktu jsem se samozřejmě povozit musel, to bych si neodpustil. Menší zajímavostí je, že YZ 125 a YZ 250 jsou prakticky stejné motorky od modelového roku 2006 a stále dokáží být konkurenceschopné, ba co víc, někteří je stále považují za lepší motorky než neustále inovovaná rakouská konkurence. Na tom má samozřejmě zásluhu skvělá ovladatelnost a podvozek od Kayaby, který i po letech funguje jednoduše skvěle.

YZ 125 je s výkonem už trošku na štíru, to se ostatně ve Velkých Uhercích projevilo hned během dopoledne, kdy bylo trošku blátíčka. Jakmile trať oschne, je to neuvěřitelně zábavná hračka. To samé platí o YZ 250. Na té mě ježdění opravdu hodně bavilo, motorka od vás vyžaduje neustálé řízení a koncentraci na to, co s ní děláte. Výkonu má dostatek a není ani potřeba příliš často sahat po spojce. Díky úzkému tělu a skvělému odpružení je s ní na každém úseku trati velká zábava.

Ruku na srdce – dvoutakty jsou opravdu hodně zábavné a když pro ně má člověk trochu citu, tak se odmění i rychlými časy na kolo, ale od jezdce vyžadují o něco více jezdeckého umu, hodně vibrují, dřív unaví a na moderní čtyřtakty ztrácí i po výkonové stránce. Takže ano, na čtyřtaktu budete rychlejší v závodě, ale větší rohlík na tváři budete mít se starým poctivým dvoutaktem. A o tom ten motokros taky přece jen stále je. Díky Yamaze, že tyhle motorky stále dělá!

A jedeme zpátky na Moravu

Z Velkých Uherců jsem odjížděl opravdu velice spokojený. Je skvělé vidět, že Yamaha nepolevuje ve svém úsilí ukázat lidem kvality svých motokrosových speciálů. Pokud se o nich chcete přesvědčit i vy, stačí navštívit brněnského dealera Yamaha PEMM Brno, kde mají vystavené i MX mašiny a sami na nich aktivně jezdí, takže vám dokáží zprostředkovat vlastní jízdní dojmy.

Za mě je to jednoduché – u modrých si vybere každý. Závodník sáhne po čtyřtaktech, kde YZ450F 2020 má neskutečný zátah a YZ250F 2020 je stejně skvělá jako loni. Junioři si přijdou pro YZ 65 a YZ 85 a old-school fanoušci si stále mohou přivonět k léty prověřeným dvoutaktům YZ 125 a YZ 250.

Text: Jiří Kružík

Foto: Martin Matula

21. 10. 2019