30. - 26. místo: odkaz
25. - 21. místo: odkaz
20. - 16. místo: odkaz
15. - 11. místo: odkaz

10. Tatra 815 4x4

foto: veterancs.com

Tak jsme se konečně dostali k top ten. Jak mám ve zvyku, tak i první desítku zakončuje české auto. Není to ale jen tak nějaké auto. Je to doslova obr. Titán dávných závodů, kdy chlapi smrděli benzínem, ruce měli od oleje a "chlapáctví" se měřilo délkou plnovousu. Ono to vlastně není tak dávno, vždyť jsme tady měli ještě starší auta. Ale to je stejně jedno, protože Tatrovka je všechny do jednoho naprosto hladce převálcuje, a to doslova. Tatra+Dakar=Loprais. Ať už Karel nebo Aleš, oba jsou to tatrováci. Jméno Loprais zná většina lidí v ČR. Šesti výhrami v nejnáročnější automobilové soutěži světa si Karel vysloužil přezdívku Monsieur Dakar. Jen o jedno víc má pak car Vladimir Čagin. Tatra poprvé zavítala na Dakar už v roce 1986, ale to ještě byla šestikolová verze. Ta si střihla ještě dva starty a v roce 1988 dovezla Loiprase k Růžovému jezeru na prvním místě. A tehdy se začala psát historie. O rok později kategorie kamionů vypsaná nebyla a Tatrovky tak logicky chyběly. Stejně tak v roce 1993, protože slavný Dakar termínově kolidoval se závodem Paříž-Moskva-Peking. Od roku 1994 však Tatrovky nechyběly na žádném podniku, nicméně na vítězství čekáme už skoro 12 let, tak snad v lednu nebude zlobit Aleše Lopraise technika a  on sám nebude dělat nějaké "vylomeniny" a my se zase jednou dočkáme zápisu do historických tabulek. Protože Tatra nezná bratra!

9. McLaren F1 GTR

foto: mclf1.free.fr

Minimálně formulový tým McLaren zná snad každý, kdo se aspoň zlehka zajímá o rychlá auta. Není žádný tajemstvím, že se McLaren vrhnul i na sériová auta. Tedy pokud vůz, kterého bylo vyrobeno jen 106 kusů, berete jako sériovku. Byl to první vůz od McLarenu, byl to první tzv. "hypersport" a také si dlouhou dobu držel titul nejrychlejší produkční automobil světa (391km/h). Ale dost bylo řečí o nějakém nedovařeném civilním ufňukánkovi. Vraťme se do doby, kdy vozy GT1 byly placaté, široké, brutálně okřídlované a asi tak šílené, jako kdybyste chtěli sjet nějakou horu v nákupním vozíku. Zlatá devadesátá, přesněji řečeno v roce 95 si přišel nováček "Mek" trochu pohrát s konkurencí. Tehdy to byl vlastně ještě docela prcek, tedy minimálně oproti 911 GT1, ale jeho drzost byla ohromná. Závodní F1 GTR vznikl kvůli žádosti několika profi týmů. Ty se s ním vrhly do BPR Global GT series, což je vlastně předchůdce šampionátů FIA GT a FIA GT1 world championship. McLaren vyhrál v obou  ze tří ročníků, ve kterých se udělovaly tituly. V devadesátém pátém, se rovnou 7 "efjedniček" vypravilo na tu neustále opakovanou čtyřiadvacetihodinovku. Ono to snad vypadá, že auto, co nevyhrálo v Le Mans tady nemá co dělat. Něco na tom bude. Premiéra se nejen povedla, nejenže McLarenů dojelo do cíle hned pět, ale dva se podívaly na podium! První, třetí, čtvrté, páté a třinácté místo. To zasluhuje smeknutí nejednoho kloboučku. McLaren tak vypálil rybník domácím prototypům Courage a nejen jim. V roce 1996 přišla nová evoluce a další světový zářez. McLaren se stal první ne-japonským vozem, který dokázal triumfovat v seriálu Japan Grand touring car championship, nyní známý jako Super GT championship. O rok později přišla modifikace celkové kapotáže. Přišlo rozšíření, vepředu si našel místo ohromný splitter a zadní kapotáž včetně křídla byla mohutně prodloužena, proto se verzi 1997 říká "longtail". Tovární tým BMW získal v první sezoně FIA GT druhé místo, jak v hodnocení týmů, tak v hodnocení jezdců. Proč ale tovární tým? Důvod je jednoduchý, v McLarenu tepe 12válcové srdce z Mnichova, a tak se chtěla bavorská automobilka na úspěších McLarenu také trochu obohatit. Úspěch McLarenu potvrdil ještě třetím místem soukromý tým Gulf team Davidoff. Později už nastupovaly pouze soukromé týmy, ale to byla spíše blamáž, než seriózní zastupovaní značky.

8. Peugeot 405 T16 

foto: micentia.wordpress.com

Že podle vás tato hranatá krabice do žebříčku nepatří? Mýlíte se, a to tak, že pořádně. Nebylo jich vyrobeno mnoho, vlastně byste je spočítali na prstech jedné ruky, ale i tak způsobily ve světě motorsportu obrovský poprask. Nejen svými výhrami, ale jako nejedna celebrita si na sebe ušili bič jedním velkým skandálem. V roce 1988, kdy byly na vrcholu své slávy ještě dvěstěpětky, se na Rally Dakar vydal i Ari Vatanen s vozem 405 T16 GR. Tentokrát je označení T16 správné a oficiální. Ale zpět ke zkoušce ohněm v pouštním maratonu. Tehdy Vatanen Dakaru jasně dominoval, když se jednoho dne ráno Peugeot ztratil. Sám se ztratit samozřejmě nemohl, a tak oficiální verze tohoto příběhu udává, že zloděj čtyřistapětku po pár hodinách odstavil a opustil a vůz se pak našel. Jenže jako vždy jsou tu i jiné verze. Někdo tvrdí, že Peugeot byl tak mimo pravidla, že prostě musel zmizet. Jiní jsou zase zastánci toho, že to byla akce konkurence. I tak však vyhrál Peugeot. Sice starší 205 Turbo 16, ale i tak si lidé spíše pamatují tuto kuriózní krádež, než vítězství Juhy Kankkunena. V následujících dvou ročnících pak vždy dominoval Vatanen se 405 T16 GR. Téšesnáctka byla vozem dvou tváří. Té trochu mírumilovnější Dakarské a té pekelné vrchařské. V závodě Pikes Peak jezdí kromě různých "sériovek" i ta největší monstra. Přítlačná křídla velikosti menšího paneláku, splittery, že byste si na něj mohli lehnout a vozy tak široké, že by se nemohly vejít na kdejakou naši "okresku". Až na to, že 405 T16 byla dost úzká platí všechno, navíc měla natáčecí zadní nápravu, což byla v jízdě ze smyku do smyku obrovská výhoda. V roce 1987 dominoval závodu do oblak Walter Röhrl na Quattru S1 a porazil Vatanena na dvěstěpětce. Jenže o rok později přijel Vatanen vyhrát. Tak se také stalo a navíc stanovil nový rekord tratě. Tehdy byl i natočen film (5 min) nazvaný Climb dance. Ten posbíral spoustu ocenění na filmových festivalech a můžete si ho vychutnat níže.

7. Lancia Delta HF 

foto: flirckr.com

Lancia, to je srdcová záležitost. Tato italská značka je spojována s automobilovými soutěžemi. A není také divu, ještě donedávna to totiž byla nejúspěšnější značka v historii rally vůbec. Jenže tenhle rekord v roce 2011 překonal Citroën. To ale nemění nic na faktu, že rallyové Lancie ovlivnily miliony lidí po celém světě. První závodní Delta, co se kdy předvedla na rallyových tratích, nesla označení S4. Bylo to ještě to slavné "béčko". 850 kg važící monstrum s výkonem 560 koní, to uřídili jen ti opravdoví mistři. Bohužel, jak se říká, i mistr tesař se někdy utne. Květen 1986, Korsika. Henri Toivonen dominuje startovnímu poli s více než půlminutovým náskokem i přes chřipku a vysokou horečku. Bohužel, na jedné RZ ztrácí kontrolu nad vozem a řítí se srázem dolů. Následný požár znamenal smrt jak Henriho, tak jeho spolujezdce Sergia Cresta. I tahle tragédie měla vliv jak na zrušení skupiny B, tak i na to, že Delta S4 nezískala žádný titul. O rok později přišlo velmi výrazné přiškrcení výkonu vozů. I když Lancia vyvíjela typ Delta HF 4WD ve velkém spěchu, na Rally Monte Carlo se dočkala vítězství s takovou převahou, jakou nikdo nečekal. Obrovská převaha pokračovala prakticky po celou sezonu. Jen ve Švédsku a Korsice Lancii překonala konkurence a na dvou afrických soutěžích nestartovala. I tak z toho byl titul mezi jezdci i mezi týmy i díky příchodu nové evoluce pojmenované HF Integrale. 

foto: forocoches.com

Triumfů mezi týmy si Lancia připsala s Deltou rovných 6 v řadě. Vedení Lancie však bylo známé tím, že si rádo hrálo s kartami při rozjetém závodě. Také měli tak širokou jezdeckou základnu, že nepravidelně bodovalo velmi mnoho jezdců, a tak se dočkali "pouze" čtyř jezdeckých titulů. I tak však Lancia zvládla svůj předem vytyčený úkol na jedničku - zvýšit prodej civilní Delty díky úspěchům v motorsportu. Poslední sezona pro tovární Lancie skončila v roce 92 jak jinak než titulem. O rok později vyrazil "provětrat" Delty soukromý tým Jolly Club, jenže žádným trhákem to neskončilo. Áčkové Delty jsme pak mohli vídat v rukou soukromníků při občasných startech v MS až do roku 1999. Řek Vovos udělal poslední zářez na pažbě Delty. V roce 1995 zvítězil na domácí Acropolis rally.
 

6. BMW M3 e30

foto: marknauta.nl

Tady netřeba chodit kolem horké kaše. Emtrojku zná každý. Má za sebou a také před sebou spoustu triumfů. Poslední typ si připsal hned ve své první sezoně po návratu do DTM titul zásluhou Bruna Spenglera. My ale zůstaneme v době, do které nás přivedla Lancia na sedmém místě. Tedy druhá polovina osmdesátých let a začátek let devadesátých. Konkrétně se budeme bavit o úplně první evoluci M3, kdy ještě byla krásně hranatá. A když už jsme se zmínili o Lancii, zůstaneme na chvíli u rally. Prodrive připravoval v letech 87 až 89 "emtrojky" do vybraných podniků MS v rally. Na šotolině neměly silné zadokolky šanci, ale na asfaltu byly velmi účinné. Nejlepší výsledek M3 v rally je první místo na Korsické rally 1987. Bernard Beguin si tak připsal skalp dominantní Lancie. Domov pro BMW jsou však okruhy, tam se cítí M3 jako ryba ve vodě. E30 hned od své první sezony sbírala vavřín za vavřínem. Doteď je to nejúspěšnější závodní "cesťák" na světě a jen těžko ho někdo překoná. Kdybychom ještě přidali úspěchy všech ostatních modelů, máme tu nepřekonatelnou kombinaci. Jeden titul získal Roberto Ravaglia v MS cestovních vozů. Jeden titul získala "étřicítka" v australském mistrovství cestovních vozů (dnes V8 supercars). Po dvou titulech má pak z evropského a britského šampionátu a také z DTM, odborníky považovaný nejlepší seriál cestovních vozů na světě. Dokonce 4 tituly získala v Itálii. Ještě také není na škodu zmínit 5 zářezů na městském okruhu v Macau a v závodě na 24 hodin na Nürburgringu a 4 zářezy ve čtyřiadvacetihodinovce ve Spa. 2,5 litrový motor, 340 koní výkonu a zadní náhon - tomu se říká čistý závodnický prožitek.
 

Pokračování zítra...

Text: Ondra Laušman

30. 12. 2012